Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Stanislav Zítra má svátek Státní svátek

Laco Déczi, když se tak dívá kolem dokola, opravdu chce kandidovat na prezidenta České republiky. Ještě před tím ale zavítá na severní Moravu.

Třetí ročník, šestý díl – tak můžeme v číslech shrnout Hradecký slunovrat 2016. Magický zámek v Hradci nad Moravicí topící se v záplavě barevného listí a hvězdy různých žánrů v krásném novogotickém sále Velká dvorana. To je zimní varianta Hradeckého slunovratu, která se bude konat první listopadovou sobotu.

Hlavní hvězdou tentokrát bude slavný trumpetista Laco Deczi se svou kapelou Celula New York složenou ze samých skvělých muzikantů. Laco Deczi nedávno ohlásil svou prezidentskou kandidaturu, takže Hradec je vlastně taková logická zastávka před pražským Hradem. Kdo se bude chtít dozvědět více o osobnosti Laca Decziho, může navštívit krásné rekonstruované kino v Hradci nad Moravicí, kde bude promítán dokumentární hudební film Pára nad řekou.

 

Laco Deczi

Velmi očekávaný je také koncert, nebo lépe řečeno strhující show jednočlenného orchestru Circus Ponorka, který tvoří skladatel, producent, herec, zpěvák a výjimečný kytarista Honza Ponocný. Můžete jej znát nejen ze spolupráce s mnoha slavnými muzikanty, ale také jako autora hudby k filmům Alice Nellis a výrazného herce (připomeňme například roli slepého bubeníka ve filmu Revival).

 

Circus Ponorka

Nedílnou součástí zimních hradeckých slunovratů je také křest nového alba. Po CD Půljablkoně a LP opavské skupiny Ladě letos přijde na řadu další domácí kapela. Album jednoduše pojmenované číslovkou pět pokřtí Expedice Apalucha. Baskytarista Jiří Pater, jinak též člen Ladě, se tak stane prvním muzikantem vystupujícím na všech dosud proběhlých zimních verzích Hradeckého slunovratu.

 

 

Expedice Apalucha

Ke kořenům blues nás vrátí brněnská kapela The Weathermakers sdružená kolem Jana Fice. Vychutnáme si delta blues hrané navíc na nástroje vlastní výroby (manufaktura Red Bird Instruments). Tklivé tóny uslyšíme vycházet z kytar zhotovených z krabic od doutníků, zesilovačů ze starých rádií a možná se na pódiu objeví i koště s nataženou strunou.
„Zaujali svojí až pouliční syrovostí, neučesaností. Připadá mi, že si nehrají na bluesmany (jak to často u evropských bluesmanů vídáme), ale že jimi opravdu jsou," napsal o The Weathermakers respektovaný odborník Ondřej Bezr.

Divácký úspěch jistě zaznamenají i The Honzíci. Skvostná trampská parodie, dotažená do nejmenších detailů. Vznikla díky neochotě pořadatelů na Portě v Řevnicích přečíst název skupiny The Weathermakers; ti pak muzikantům poradili, ať se příště jmenují nějak hezky česky, třeba Jeníčci. A tak vznikli The Honzíci, esence všech trampských zvyklostí a klišé. Přivítejme tedy kamarády, kteří se sjíždějí na Staré Osadě – Žblabunku, Vlčici, Sváču a další, zalomením palce a hlasitým „Umí“. Kdo ví, třeba na Hradec přijede i legendární člen kapely Kojot, kterého ovšem dosud nikdo neviděl.

Celý večer pak zakončí afterparty, která se ponese také v trampském duchu coby potlach kamarádů ze spřátelených osad T. O. Žába himálajská spící a T. O. Stará osada.

A proč vlastně existuje vedle letního festivalu i (pod) zimní edice? Odpovídá ředitel festivalu Vašek Müller:

„Zimní Hradecké slunovraty mají krásnou, a řekl bych až sevřenou atmosféru, je nám v tom nádherném sále všem moc příjemně, a tomu svědčí i dlouhé potlesky a nadšení diváků, které si všichni muzikanti moc užívají. A vlastně si tímto festiválkem zkracujeme čekání na léto. Ne náhodou zrovna na této akci budou prvně v prodeji lístky na Hradecký slunovrat  2017. Takže si můžete nejen užít moc hezký koncert, ale vlastně i vyřešit vánoční dárky pro hudební příznivce. A to určitě stojí za to.“

 

 

Hradecký slunovrat Winter Edition 2016 - 5. 11. 2016, 18:00, sál Velká Dvorana, zámek Hradec nad Moravicí

Vstupné v předprodeji 320 Kč a množstevní slevy 5+1 a 8+2

https://goout.net/cs/listky/hradecky-slunovrat-winter-edition-2016/hfq/
Bližší informace, akreditace atd.: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

www.hradeckyslunovrat.cz
facebook.com/hradeckyslunovrat

 

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7147813

Melanž

  • Dubnoví oslavenci II

     

    *22. 4. 1936 - Glen Campbell, americký zpěvák z pomezí popu a country, největší hity měl v 60. a 70. letech. V roce 1958 se stal studiovým muzikantem v Los Angeles. Na desku si ho pozvali Rick Nelson, The Beach Boys, Merle Haggard, The Monkees, Elvis Presley, Frank Sinatra, Dean Martin, The Mamas & the Papas a mnozí další. Glen ovšem čekal, kdy se mu podaří prosadit se jako zpěvák a čas nastal v roce 1967 s hitem Gentle on My Mind a o rok později a I Wanna Live. Od té doby se vyskytoval v televizních show, filmech vedle filmových velikánů a vůbec, dokázal svou kariéru dlouhodobě zužitkovávat, jenže koncem osmdesátých let došlo k problémům s drogami, devadesátá léta byla všelijaká, ale v roce 2002 se znovu octl v hitparádách s remake jednoho svého starého hitu - Rhinestone Cowboy. Ovšem problémy s alkoholem měl i v té době. V roce 2005 byl uveden do síně slávy Country Music.

     

    *23. 4. 1936 Roy Orbison (85 let), americký písničkář, průkopník rock and rollu, který ovšem zasahoval i do jiných žánrů. Více v článku na naší hlavní stránce v den Royových nedožitých narozenin.

     

     

    *25. 4. 1951 Zdeněk Merta (70 let), hudebník a hudební skladatel. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno, za partitury muzikálů Babylon a Svět plný andělů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hraje šansonový muzikál Nahá múza, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie Ptákoviny (politická satira Jiřího Žáčka na motivy Aristofanovy hry Ptáci). Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení Casanova (scénář a režie Juraj Jakubisko), ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu (libreto Karel Šíp) Ferdinand a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu La Roulette. V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě (dir. C. Richter, rež. S. Moša) - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojty Dyka. Věnuje se také hudbě filmové, v posledních letech spolupracoval na filmech Summer with Ghosts, Hranaři, Probudím se včera nebo Zločin v Polné. Napsal tři knížky – Pražská svatba a jiné erotické povídky, Křížem krážem a Hudba je zázrak. Příležitostně publikuje v různých periodikách. Patří mezi výrazně všestranné hudebníky – mezi jeho poslední aktivity patří autorská i producentská spolupráce se Zorou Jandovou. Spolupracoval také s Hanou Hegerovou, Petrou Černockou a dalšími interprety. 

     

    *26. 4. 1941(80 let) Jan Antonín Pacák, akademický malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, hudebník, multiinstrumentalista; syn architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách). Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959 -1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii, výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70 knihám); v letech 1988-1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979-1990). Působil rovněž jako pedagog. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku). Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA). J. A. Pacák byl nejen výtvarník, ale i hudebník – multiinstrumentalista: hrál na dechové i strunné nástroje  - flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, basovou kytaru, autoharfu – a bicí a percussion; veřejnosti byl nejznámější jako bubeník skupiny Olympic (1965 – 1971) se kterou nazpíval i několik písní (Strejček Jonatán, Anděl a já, Bon Soir, Madmoiselle Paris – tato píseň měla mít původně jiný rytmus a aranžmá, Petr Janda nakonec ustoupil Pacákovi a píseň dostala známou valčíkovou podobu), hrál dixieland, jazz, beat, rock, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka; o jazzu a beatu připravoval i pořady pro Čs. rozhlas.(Wikipedie)

     

     

    * 30. 4. 1961 Jaroslav Dušek (60 let), je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem, vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den (podle učení Australanky Jasmuheen).

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz