Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek René Zítra má svátek Zina

Musím přiznat hned v úvodu, že letošní Porta v Řevnicích se mi nadmíru líbila a opravdu jsem si ji užila. Činitelů, které toto příznivé hodnocení podmínily, byla celá řada, ale k těm hlavním patřila bezesporu náplň programu, skvělá dramaturgie, jako vždy příjemné prostředí lesního amfiteátru a v neposlední řadě také báječné počasí, jehož jedinou pihou na kráse byl sobotní noční déšť.

Možná, že se o mimořádně atraktivní sestavu programu zasloužila skutečnost, že Porta vstupovala do jubilejního 50.ročníku, což je v dnešním dravém komerčním světě už samo o sobě malý zázrak. A když už jsme u těch výročí, tak Porta se v řevnickém lesním areálu konala již podeváté – sice to není zrovna zaokrouhlené číslo, ale ze všech stran kulaté je určitě. A také zmiňované Lesní divadlo v Řevnicích slavilo letos své neopomenutelné jubileum - a to 100 let svého trvání.

Ale vraťme se zpět k programu. Pořadatelům řevnického finále se povedl úžasný kousek, a to získat jako hosty víc než tři desítky těch, kteří si odnesli v uplynulém půlstoletí portovní vavříny. Mnozí z nich se dokonce vyšvihli i na profesionální scénu. V pátečním pořadu se tak publikum vedle soutěžních kapel setkalo s Wabim Daňkem, New Rangers, a v závěru večera, nebo spíš už noci s přímo hvězdnou trojicí – se skupinou Scarabeus v původní sestavě, Fešáky a strhujícími Taxmeny, kteří dokázali diváky skutečně rozpumpovat.

V sobotu se na hlavním pódiu kromě soutěžících vystřídal tradičně skvělý Lístek, Švédova trojka, Přístav, AG Flek, Strašlivá podívaná, stále populární Pacifik, Blanket, trampsky laděný a vtipný Vojta Kiďák Tomáško, Marien, poetický Martin Rous, Kamelot a v závěru pak Žalman se svým spolem. A tady se musím na chvilku zastavit. Už před řadou let jsem Žalmana ve svých článcích nazvala přivolávačem deště. Skutečně se mu v minulosti tenhle nečekaný trik nechtěně povedl několikrát, a to nejen na portovní půdě. A ani tentokrát jeho pověst v tomto směru nezklamala. Ačkoliv bouřky a déšť byly hlášeny na druhou odpolední, počkaly si až do noci, aby se spustily právě ve chvíli, kdy Žalmanova formace nastoupila na pódium. Ale musím pochválit diváky, kteří vydrželi i mokrou lázeň, aby si tohohle jihočeského barda s jeho doprovodem poslechli. Jako obvykle běželo během dne na paralelní scéně na hřišti semifinále, které katapultovalo do konečných finálových bojů ještě další dvě kapely.

Neděle pak patřila výslovně hostům – v této šňůře se představily kapely Trapas, Zelenáči, Přelet M.S., Jak je neznáte (pacifické zpěvačky s Ondrou Paskou), Nová sekce, Nezmaři, Epy de mye, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Samson Lenk, Cop a Spirituál kvintet. Ty poslední jsem bohužel už neslyšela, protože jsem uháněla na vlak. Škoda, moc mne to mrzelo. Předělem nedělního programu pak bylo slavnostní vyhlášení výsledků a  předávání zlatých Port (kromě řady jiných ocenění) za osobní přínos portovnímu dění. Jako Jihočešku mne potěšilo, že si zlatou Portu odváželi tentokrát Nezmaři a druhou pak Samson Lenk, který k českému jihu patří třeba svým jménem. A nemohu opomenout ani to, že také hlavní zvukař Robert Hüttl má značnou část života spojenou s Českými Budějovicemi, stejně jako někteří z organizátorů – Andulka Roytová, neúnavný spíkr Zdenek Schwager a další dlouholetí členové štábu. Ale musím být spravedlivá a podtrhnout, že výkon na maximum podávali opravdu všichni.

Nedá mi to ale, abych nevyzvedla ještě alespoň počin Miládky Bidmonové, která věnovala čtyři měsíce svého volného času, aby připravila rozsáhlou nástěnnou prezentaci z fotografií a popisek, vracející se hluboko do portovní minulosti a mapující její běh desetiletími. Jako záslužné bych kvitovala i to, že moderátoři v mezičasech mezi kapelami zvali na pódium i další osobnosti Porty a  v krátkém rozhovoru je naživo představili publiku.

Kromě toho fungovala v přestávkách sympatická minitombola s výhrami z hudební nabídky knih a disků. A k těm vysloveným bonbónkům patřily i tři nádherné dorty, které společně s rozlévaným šampaňským okusili především diváci. K pozitivům festivalu počítám i dobře sestavené poroty (jak pro finále, tak pro semifinále), pohotové vydávání Portýra, průběžně pořizovaná fotodokumentace (Dáša Borovská) i natáčení každodenních pořadů pro rozhlas či videozáznam. V neděli pak překvapila doslova invaze televizních kamer. Uvidíme, jaké budou konečné divácké dopady.

Ale abych jen nechválila – mám zásadní výhrady proti jednomu z nešvarů, který se letos rozmohl v míře nebývalé. A to je okupování míst v hledišti, aniž jsou plně využita. Prostě spousta míst na lavicích je rezervovaná pokladenými a přivázanými karimatkami, dekami, šátky apod. (někdy už třeba z předešlého dne), ale zůstávají celé dlouhé hodiny neobsazená. Zaregistrovala jsem třeba za naší lavičkou asi šest takhle zablokovaných míst, na které si jejich majitelé přišli sednout až po sedmi hodinách běžícího programu. A řada lidí, i starších ročníků, si neměla kam sednout.

 Finále Porty je ovšem už onen příslovečný kopeček šlehačky nad obrovskou masou příprav a hlavně oblastních soutěžních kol, což zajišťuje v jednotlivých krajích  Česká tábornická unie. Ze 16 kol, v nichž letos soutěžilo víc než 220 kapel a sólistů, postoupili vítězové jak do mezinárodního kola v Ústí, tak do národního kola v Řevnicích. A to je ona pověstná špička ledovce.         Letošní úroveň finalistů byla obzvláště vysoká – porota i posluchači se shodli na tom, že po technické a hudební stránce nebylo téměř co vytknout, mnozí jistě dávali do písniček nejen své ambice a naděje, ale i srdce a duši, ale pravdou je, že nebylo mnoho těch, kteří zaujali něčím mimořádným, nezapomenutelným, něčím jiným než ostatní... Ale nepochybně o mnohých z nich v budoucnu ještě uslyšíme. Portou jejich cesta rozhodně nekončí – spíše začíná...

Interpretační Portu si tentokrát odvážela skupina Rendez-fou, na druhé místo se vyšplhala dvojka s Michalem Willie Sedláčkem a třetí příčku obsadil Disneyband. Jednou z mála vymykajících se kapel byla řecká sestava s názvem Anatoli, která získala zvláštní ocenění poroty za udržování národní kulturní tradice. A další zvláštní ocenění poroty, tentokrát za pěvecký výkon, si vyzpíval Jan Vytásek. Ale uděleny byly ještě další ceny: Cena Českého rozhlasu  pro skupinu Dominika, Cena Country radia pro Bluegrass comeback, Cena SAI a Muzikus pro skupinu Trocha klidu a titul Miss zpěvačka putoval do Sešupu. Ovšem to největší ocenění patří Portě samotné – za její výdrž a za to, co dělá, nezištně a obětavě už půl století, pro současnou hudební scénu... 

Foto: www.porta-festival.cz

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

6742107

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz