Vzkazy

  • Brněnský Beatfest 2021

    Celý článek...  
  • Folkové léto v Řečkovicích

    Celý článek...  
  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Zdeňka Zítra má svátek Jan

Musím přiznat hned v úvodu, že letošní Porta v Řevnicích se mi nadmíru líbila a opravdu jsem si ji užila. Činitelů, které toto příznivé hodnocení podmínily, byla celá řada, ale k těm hlavním patřila bezesporu náplň programu, skvělá dramaturgie, jako vždy příjemné prostředí lesního amfiteátru a v neposlední řadě také báječné počasí, jehož jedinou pihou na kráse byl sobotní noční déšť.

Možná, že se o mimořádně atraktivní sestavu programu zasloužila skutečnost, že Porta vstupovala do jubilejního 50.ročníku, což je v dnešním dravém komerčním světě už samo o sobě malý zázrak. A když už jsme u těch výročí, tak Porta se v řevnickém lesním areálu konala již podeváté – sice to není zrovna zaokrouhlené číslo, ale ze všech stran kulaté je určitě. A také zmiňované Lesní divadlo v Řevnicích slavilo letos své neopomenutelné jubileum - a to 100 let svého trvání.

Ale vraťme se zpět k programu. Pořadatelům řevnického finále se povedl úžasný kousek, a to získat jako hosty víc než tři desítky těch, kteří si odnesli v uplynulém půlstoletí portovní vavříny. Mnozí z nich se dokonce vyšvihli i na profesionální scénu. V pátečním pořadu se tak publikum vedle soutěžních kapel setkalo s Wabim Daňkem, New Rangers, a v závěru večera, nebo spíš už noci s přímo hvězdnou trojicí – se skupinou Scarabeus v původní sestavě, Fešáky a strhujícími Taxmeny, kteří dokázali diváky skutečně rozpumpovat.

V sobotu se na hlavním pódiu kromě soutěžících vystřídal tradičně skvělý Lístek, Švédova trojka, Přístav, AG Flek, Strašlivá podívaná, stále populární Pacifik, Blanket, trampsky laděný a vtipný Vojta Kiďák Tomáško, Marien, poetický Martin Rous, Kamelot a v závěru pak Žalman se svým spolem. A tady se musím na chvilku zastavit. Už před řadou let jsem Žalmana ve svých článcích nazvala přivolávačem deště. Skutečně se mu v minulosti tenhle nečekaný trik nechtěně povedl několikrát, a to nejen na portovní půdě. A ani tentokrát jeho pověst v tomto směru nezklamala. Ačkoliv bouřky a déšť byly hlášeny na druhou odpolední, počkaly si až do noci, aby se spustily právě ve chvíli, kdy Žalmanova formace nastoupila na pódium. Ale musím pochválit diváky, kteří vydrželi i mokrou lázeň, aby si tohohle jihočeského barda s jeho doprovodem poslechli. Jako obvykle běželo během dne na paralelní scéně na hřišti semifinále, které katapultovalo do konečných finálových bojů ještě další dvě kapely.

Neděle pak patřila výslovně hostům – v této šňůře se představily kapely Trapas, Zelenáči, Přelet M.S., Jak je neznáte (pacifické zpěvačky s Ondrou Paskou), Nová sekce, Nezmaři, Epy de mye, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Samson Lenk, Cop a Spirituál kvintet. Ty poslední jsem bohužel už neslyšela, protože jsem uháněla na vlak. Škoda, moc mne to mrzelo. Předělem nedělního programu pak bylo slavnostní vyhlášení výsledků a  předávání zlatých Port (kromě řady jiných ocenění) za osobní přínos portovnímu dění. Jako Jihočešku mne potěšilo, že si zlatou Portu odváželi tentokrát Nezmaři a druhou pak Samson Lenk, který k českému jihu patří třeba svým jménem. A nemohu opomenout ani to, že také hlavní zvukař Robert Hüttl má značnou část života spojenou s Českými Budějovicemi, stejně jako někteří z organizátorů – Andulka Roytová, neúnavný spíkr Zdenek Schwager a další dlouholetí členové štábu. Ale musím být spravedlivá a podtrhnout, že výkon na maximum podávali opravdu všichni.

Nedá mi to ale, abych nevyzvedla ještě alespoň počin Miládky Bidmonové, která věnovala čtyři měsíce svého volného času, aby připravila rozsáhlou nástěnnou prezentaci z fotografií a popisek, vracející se hluboko do portovní minulosti a mapující její běh desetiletími. Jako záslužné bych kvitovala i to, že moderátoři v mezičasech mezi kapelami zvali na pódium i další osobnosti Porty a  v krátkém rozhovoru je naživo představili publiku.

Kromě toho fungovala v přestávkách sympatická minitombola s výhrami z hudební nabídky knih a disků. A k těm vysloveným bonbónkům patřily i tři nádherné dorty, které společně s rozlévaným šampaňským okusili především diváci. K pozitivům festivalu počítám i dobře sestavené poroty (jak pro finále, tak pro semifinále), pohotové vydávání Portýra, průběžně pořizovaná fotodokumentace (Dáša Borovská) i natáčení každodenních pořadů pro rozhlas či videozáznam. V neděli pak překvapila doslova invaze televizních kamer. Uvidíme, jaké budou konečné divácké dopady.

Ale abych jen nechválila – mám zásadní výhrady proti jednomu z nešvarů, který se letos rozmohl v míře nebývalé. A to je okupování míst v hledišti, aniž jsou plně využita. Prostě spousta míst na lavicích je rezervovaná pokladenými a přivázanými karimatkami, dekami, šátky apod. (někdy už třeba z předešlého dne), ale zůstávají celé dlouhé hodiny neobsazená. Zaregistrovala jsem třeba za naší lavičkou asi šest takhle zablokovaných míst, na které si jejich majitelé přišli sednout až po sedmi hodinách běžícího programu. A řada lidí, i starších ročníků, si neměla kam sednout.

 Finále Porty je ovšem už onen příslovečný kopeček šlehačky nad obrovskou masou příprav a hlavně oblastních soutěžních kol, což zajišťuje v jednotlivých krajích  Česká tábornická unie. Ze 16 kol, v nichž letos soutěžilo víc než 220 kapel a sólistů, postoupili vítězové jak do mezinárodního kola v Ústí, tak do národního kola v Řevnicích. A to je ona pověstná špička ledovce.         Letošní úroveň finalistů byla obzvláště vysoká – porota i posluchači se shodli na tom, že po technické a hudební stránce nebylo téměř co vytknout, mnozí jistě dávali do písniček nejen své ambice a naděje, ale i srdce a duši, ale pravdou je, že nebylo mnoho těch, kteří zaujali něčím mimořádným, nezapomenutelným, něčím jiným než ostatní... Ale nepochybně o mnohých z nich v budoucnu ještě uslyšíme. Portou jejich cesta rozhodně nekončí – spíše začíná...

Interpretační Portu si tentokrát odvážela skupina Rendez-fou, na druhé místo se vyšplhala dvojka s Michalem Willie Sedláčkem a třetí příčku obsadil Disneyband. Jednou z mála vymykajících se kapel byla řecká sestava s názvem Anatoli, která získala zvláštní ocenění poroty za udržování národní kulturní tradice. A další zvláštní ocenění poroty, tentokrát za pěvecký výkon, si vyzpíval Jan Vytásek. Ale uděleny byly ještě další ceny: Cena Českého rozhlasu  pro skupinu Dominika, Cena Country radia pro Bluegrass comeback, Cena SAI a Muzikus pro skupinu Trocha klidu a titul Miss zpěvačka putoval do Sešupu. Ovšem to největší ocenění patří Portě samotné – za její výdrž a za to, co dělá, nezištně a obětavě už půl století, pro současnou hudební scénu... 

Foto: www.porta-festival.cz

Foto týdne

Jste náš host číslo

7261096

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz