Svaťa Kotas & přátelé

Společný koncert skupin Sakrapes a Svaťa Kotas & přátelé v brněnském klubu Leitnerka

Dvojkoncert zahájil náš starý kamarád, kytarový mág Mirek Hulán, bývalý spoluhráč Pavla Petržely i Svati Kotase ve staré sestavě Poutníků. Zahrál nám dvě nádherné skladby a pak již na pódium nastoupila skupina Sakrapes. 

Od dob, kdy jsem je viděla naposled, se jejich sestava trochu pozměnila. Kapela je posbíraná z pamětníků a bývalých členů různých brněnských bluegrassových a country kapel. To se pochopitelně odráží i v jejich repertoáru. Rádi si sáhnou do své minulosti… Hned na začátku se omluvili, že momentálně bojují s chorobami, Pedro Surý je ve vážném stavu v nemocnici a dobrista Vlastík má po operaci zubů. Také nám vysvětlili, proč už jim nefungují jejich webové stránky... Stránky jsou prý sice mrtvé, ale Sakrapes stale žije!

Sakrapes

Zahájili písní Na vlnách se vznáším a pak postupně představovali členy kapely. Jejich výborný banjista Milan „Bzuk“ Škaroupka je ze Znojma a hrával či hraje v kapelách Jewelci a Sešup. Zahrál instrumentálku Osamělá cesta – Lonesome Road. Zazněla i traperská „Facka“ (Dostal jsem facku od silnice), City of New Orleans s textem Roberta Křesťana. V následující nádherně zahrané a zazpívané písni otextované Jirkou Pařezem, jedním z jejich zakladatelů, jsem poznala svou oblíbenou Moody Waters od Seldom Scene. Na dobro exceloval ve stylu Mike Auldridge Vlastík Smutný z kapel Smutňáci, Uhlák, či Kaktus. Bohužel zazpívat nám ten večer nemohl. Ach ty zuby…

Od bluegrassu trochu ulétli stranou s písní Čekání na léto. V ní se předvedl mandolinista Pavel “Páca” Petržela. Můžete jej znát z kapel jako Trapeři, Poutníci, Vědro, Konečná stanice či Kaktus. Na kytaru hrál a krásně zpíval Jirka Skryja z blanenské country kapely Corral. Pochopitelně museli přidávat a jako úplně poslední zazněla Zůstal jsem sám. K této písni napsal slova jejich nemocný vynikající basista Petr Surý, hrávající v kapelách Trapeři, Druhá tráva, Javory, Kamelot či BROLN (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů). Důstojně ho zastoupil Milan „Maxla“ Trnka, kterého znám ještě z dob, kdy hrával s kapelami Fragment, Drive, Banjo Gang, KK Band atd. Moc jste se mi líbili, pánové! Pedrovi přejeme brzké uzdravení...

Sakrapes

Druhá část večera patřila Svaťovi Kotasovi a jeho přátelům. Byla jsem na ně moc zvědavá. Svaťu jsem naposled viděla s jeho bandem právě tady, před skoro dvěma roky. Tehdy v sestavě Lenka Voříšková, Tomáš Vojtek, Martin Mikl a Jana Zgarbová. Také jsem o tom tenkrát psala. Svatíkovu hudbu miluju, tak jsem byla patřičně natěšena… Na úvod o něm pro ty, kteří ho náhodou ještě neznají, napíšu pár slov:

S Lubošem Malinou patří nejen k české špičce, ale i k nejoriginálnějším banjistům na světě. Jeho hru poznám i se zavřenýma očima, je stejně nezaměnitelný jako třeba Vojta Zícha. V roce 2000 o něm vyšel (můj) článek v americkém časopisu Banjo Newsletter, kde byly zveřejněny i jeho banjové tabulatury. Svaťa, který příležitostně hraje i na kytaru, položil spolu s Robertem Křesťanem základy nejslavnější éře brněnských Poutníků. Skupinou prošel celkem třikrát. 
V roce 1983 založil v Bratislavě kapelu Fragment, která se z newgrass music a new acoustic dostala k bluegrassové hudbě. Skupinou prošla řada špičkových českých i slovenských muzikantů, natočila řadu CD a posbírala řadu ocenění jak na domácí, tak zahraniční půdě. S Fragmentem Svaťa odehrál od roku 1995, kdy se předvedli na IBMA showcase, několik dlouhodobých turné po USA. Hráli na mnoha významných festivalech včetně vystoupení v prestižní nashvillské Grand Ole Opry v roce 2000. I v Evropě byli oblíbenými hosty jak na festivalech, tak v klubech. (Fragment míval a dosud má repertoár hlavně v angličtině, neboť se orientoval převážně na zahraniční publikum. Skupina teď má hlavní sídlo v Nashvillu, kam se zpěvačka provdala).
Po svém odchodu z Fragmentu v roce 2002 se Svaťa věnoval zejména natáčení desek ve svém studiu. Jeho služeb využili například brněnská kapela Drive, Mišo Vavro a Acoustic Colours, Jiří Plocek a řada jiných. Souběžně vystupoval se svou kapelou Svaťa Kotas Band. 

Poslední projekt byla, myslím, nahrávka The Valley of Happiness, skupiny 4 Pete’s Sake, kolem výborné zpěvačky a textařky Petry Fabiánové. Cédéčko je autorské a celé v angličtině. Dostala jsem ho nedávno a moc se líbí. To jen tak na okraj…

Z vlastní Svaťovy tvorby stojí za zmínku zejména jeho sólová deska Late At Night – Pozdě v noci (1993), spojující prvky bluegrassu, swingu a nové akustické hudby, která byla ve své době první svého druhu u nás a byla velice dobře přijata v celém hudebním světě. Američané tehdy prohlásili, že by to byl jediný banjista, který by od minuty mohl hrát v David Grisman Quintetu – kde nikdy žádný banjista nebyl. 
Známý americký hudební kritik David Royko z Chicaga tehdy napsal, že David Grisman se svou „Dawgmusic“, ovlivněný východoevropskou hudbou, a Svaťa Kotas ovlivněný americkým progresivním newgrassem a new acoustic music tvoří společně jediný uzavřený kruh.
V anketě Chicago Tribune se Late At Night – Pozdě v noci dostala mezi pět nejúspěšnějších nahrávek roku 1994 a album se dokonce dalo koupit i Americe. V roce 2010 převzal Svaťa na festivalu Starý dobrý western z rukou předsedy "Association for Main Scene of Country Music" ocenění za svůj celoživotní přínos hudbě… 

Na scénu nastoupila čtyřčlenná kapela. Kromě Svati jsem znala jen zpívající kontrabasistku Svatku Štěpánkovou, provdanou Hlávkovou. Ta nás pak provázela mluveným slovem po celý zbytek večera. Zahájili třemi Svaťovými instrumentálkami, jestli jsem dobře rozuměla, s názvy Confusion, Hamoun a Irsko. Svatka nám prozradila, že jejich sestava se sice jmenuje Svaťa Kotas a přátelé, ale někdy po zkouškách nebo po vystoupení by se spíš hodilo Svaťa Kotas a jeho nepřátelé, protože jim dává pořádně zabrat.

Kapela vznikla na začátku roku 2014 jako ojedinělý projekt, v němž se setkávají přední hráči české bluegrassové scény s muzikanty, jejichž hlavní doménou je irská tradiční hudba. Plodem tohoto spojení je barevně vděčná souhra banja a flétny, podpořená neotřelými harmonickými postupy vycházejícími z možností kytary v irském ladění a kontrabasem. Naprostou většinu repertoáru tvoří autorské skladby banjisty a zakladatele kapely Svatoslava Kotase, jenž se pro své dlouholeté působení na české i americké hudební scéně stal bezmála legendou. Díky vkladu ostatních muzikantů vzniká ze skladeb působivý celek, který dokáže strhnout publikum pulzujícím rytmem, nečekanými variacemi a dynamickým rozsahem. Kromě rozmanitých instrumentálek znějí na koncertech a festivalech také písně v podání vynikající zpěvačky a kontrabasistky Svatky Štěpánkové. 

 Zleva Petr "Paček" Košumberský, Svatka Štěpánková, Svaťa Kotas, Radvan Markus

Marně jsem přemýšlela, jak bych mohla jejich hudbu popsat či pojmenovat. Do žádného šuflíku se to nevejde. Tak raději použiji jejich vlastní pracovní název – bluegrass / irish music fusion. 

Skupině vlastně dominují dva sóloví hráči, banjista Svaťa Kotas a fantastický hráč na příčnou flétnu Radvan Markus. Prý pan učitel na filozofické fakultě. Krásně zpívá a většina obecenstva z něj byla unešená. Na flétnu nejenom hraje, ale jak tu hudbu prožívá, vypadá to, že s ní i tančí…

Flétnista Radvan Markus má za sebou bohaté zkušenosti z oblasti irské hudby a world music. V letech 2000 až 2006 působil ve skupině Dún an Doras, kde se hráčsky i autorsky podílel mimo jiné na natáčení alba Rua (2005), které získalo ve světové konkurenci cenu Indie Acoustic Project za nejlepší „keltské“ album roku. Hrál také ve skupině Kal y Kanto, zaměřené na sefardskou a balkánskou hudbu, a v dalších projektech. Základem jeho stylu je nevšední uplatnění tradiční irské ornamentace, používané hráči na „whistle“ a dřevěné flétny, na klasickou příčnou flétnu. To mu umožňuje jak úspěšně se pohybovat mezi různými žánry, tak i rozvíjet možnosti příčné flétny jakožto nástroje. Irský styl na flétnu také příležitostně učí na Bernards Summer School v Praze. 

Svaťovy instrumentálky, jako například Mateník, Než roztaje sníh, Kančí zem, Svatka sem tam proložila písničkami Tomáše Vojtka. Postěžovala si, že Tomáš sice píše nádherné texty, ale tak složité, že si je není schopna zapamatovat. Měla proto před sebou papír se slovy. S tím ale měl pro změnu zase problémy zvukař. My jsme si je ale užívali. Písničky Plachetnice, Krasohled a Povídání o štěstí byly jedna hezčí než druhá. Hudbu k nim samozřejmě napsal Svaťa Kotas.

Svatka Štěpánková je zpívající kontrabasistka, jejíž pěvecký styl bývá přirovnáván k americké zpěvačce Norah Jones. Během své bohaté hudební dráhy koncertně i studiově spolupracovala s mnoha významnými interprety, jako je Věra Martinová, Pavel Bobek nebo americký zpěvák Chris Jones. V letech 2004 až 2010 byla hlavní postavou jazzově-akustické formace P.R.S.T. S kapelou natočila album For You (2007), na němž se i autorsky podílela. V roce 2013 se Svatka také autorsky podílela dvěma písněmi na albu houslisty Pepy Maliny „Časosběr“.V současné době hraje také s anglickým písničkářem Jamiem Marshallem v kapele Amplified Acoustic Band, dále s americkým písničkářem Jimmy Bozemanem v kapele The Lazy Pigs a v bluegrassovém seskupení Beyond Belief. Ve zpívaných skladbách vynikne Svatčin melodický hlas, její kontrabasová hra se vyznačuje rytmickou přesností a nezdolnou energií.

Další pro mne neznámý byl kytarista Petr „Paček“ Košumberský.

Společně s Radvanem Markusem působil v kapele Dún an Doras, kde byl významným autorem skladeb a klíčovým hráčem vytvářejícím styl celé kapely – celkový zvuk oceněného alba Rua (2005) je do značné míry jeho dílem. Od roku 2007 hraje v projektu Garcia se zpěvačkou Káťou Garcia a multiinstrumentalistou Lubošem Malinou. V rámci skupiny se mimo jiné hráčsky i aranžérsky podílel na natáčení desky Woven Ways (2007), oceněné serverem Indie Acoustic Project a nominované na cenu Anděl. Je také členem akustické kapely 4 Pete’s Sake, s níž natočil album The Valley of Happiness (2014). Na kytaru hraje v irském ladění DADGAD, které umožňuje podbarvit i zdánlivě jednoduché melodie překvapivými akordy. Svou nevyčerpatelnou invencí v oblasti rytmu a harmonie dodává skupině charakteristický zvuk. 

Svatka nám prozradila, že tahle formace měla původně ještě pátého člena, kterým byl Láďa Veselý, hráč na irský buben. Bohužel si zřejmě vybubnoval problém s karpálními tunely. Z vlastní zkušenosti vím, jaká je to hrůza a postihlo to nejednoho muzikanta. Takže doufají, že se snad brzo vyléčí a opět se k nim vrátí…

Svaťa Kotas & přátelé

Na závěr nám zahráli bluegrassové medley s irskou příchutí. Potlesk nebral konce, a tak se pochopitelně museli vrátit. Prý ale mají zatím nacvičených jen jedenáct věcí, tak jako přídavek zahráli tu, se kterou koncert začal, Svaťovu Confusion. No, bylo to super, všichni z nich byli nadšeni a doufám, že udělají díru do světa!

Foto Lilly Pavlak