Pavel Lohonka Žalman a Petr Novotný si připili místním pivem v chodských tuplácích

V pondělí 17. března 2014 se v pražské Malostranské besedě odehrál další z tradičních koncertů kapely Žalman & Spol. Ovšem zas zcela tradiční nebyl. Dva členové, Pavel Lohonka Žalman a Petr Novotný, slavili společné dvacetiletí v kapele (přesné datum výročí připadá na 28.2.).  A to už je opravdu hezká řádka let, za tu dobu se vedle nich vystřídala řada muzikantů. Poslední změna proběhla začátkem roku 2012, kdy nastoupili Míša Hálková a Pavel Malina.

 Večer začal napínavě už tím, že zvukovka se trošku protáhla a diváci se začínali divit, proč se pořád nesmí do sálu. Následně vypukl obvyklý boj o stolečky, místa je v besedním sále pomálu a tentokrát opravdu praskal ve švech.

Žalman a Spol, zleva Pavel Malina, Pavel Žalman Lohonka, Michaela Hálková, Petr Novotný

Od úvodní U sta hromů až k závěrečnému přídavku Nezacházej slunce se všichni skvěle bavili, dole v hledišti i nahoře na pódiu. Žalman sám tvrdí, že v Besedě se cítí jako doma a připadá si, že jsme jedna rodina. A z celého vystoupení to čiší, muzikanti si nedělají vrásky, jestli třeba něco není podle plánu, dovolí si více vtípků, prostě pohoda.

Zazněly očekávané hity jako Čekej malá Gréto, Jantarová země, Rána v trávě, Divoký horský tymián,  Jdem zpátky do lesů, Sen o Berenice… a  po přestávce došlo i na dvě novinky: Nemusíš mít velký hlas a Od zimy do zimy.

Už v lednové Besedě se částečně slavilo. Petr a Pavel dostali krásný dort s vlastními marcipánovými figurkami a textem na melodii Labutí křik, který zdravil oslavence. Písnička také za pomoci Míši Hálkové a části publika zazněla. Nyní v březnu tedy pro změnu dostal prostor Petr Novotný se svým fejetonem, ve kterém seznámil diváky se svými začátky u Žalmana, lehkou statistikou koncertních událostí za dané období a přihodil i desatero pro folkové muzikanty.

Petr Novotný přednesl svůj fejeton (text naleznete zde. http://www.zalman.cz/spol/vyroci.php)

Podle původní domluvy měla následovat přestávka, ovšem změna plánu. Pokračovalo se, zazněla Píseň pro čaroděje a následovala výzva, aby se dostavili na pódium členové fanklubu se svým překvapením. Trošku zaskočeny se tedy dvě vyzvané chopily svých desek a mikrofonů. Pro změnu zazněl fejetonek (nebo nějaký podobný slohový útvar) obsahující porovnání oslavenců s jejich svatými jmenovci i něco k tématu 20. výročí jakožto porcelánové svatby. A také lehkou zmínku o tom, že původním úmyslem bylo vyrobit fotoknihu obsahující raritní záběry dvojice P&P, nejlépe za každý rok jednu, ale kapela byla rychlejší a sama si podobnou slideshow na stránkách vyrobila.

Členové kapely, zejména oslavenci, pozorně sledují vystoupení fanklubu

Závěrem oslavenci obdrželi dva pivní džbánky s chodským vzorem a věnováním, pochopitelně správně naplněné.

Po přestávce se pro změnu na pódiu ocitla velká krabice s dárky, jelikož ještě ke všemu v kapele jsou téměř samí březňáčci. Žalman jen se smíchem konstatoval: „My si dneska nezahrajem.“  Míša rozbalila, přečetla a rozdala dárky dle určení. Oslavenci mužského rodu, tedy Pavel (20.3.) a Petr (27.3.),  obdrželi láhve s průhledným obsahem a na Míšu (31.3.) vyšla  čokoláda, což ona sama žertem označila za diskriminaci. Zbytek koncertu už probíhal téměř standardně, ovšem ve veselé náladě.

Další překvapení od fanoušků - naštěstí balík netikal

Vše má svůj konec a bývá dobrým zvykem, že úplně poslední přídavek zazní na forbíně bez mikrofonů a za společného zpěvu všech přítomných. Nicméně hudební nástroje si pánové v rukách ponechali, a aby Míša Hálková nebyla opět diskriminovaná, nafasovala tenisovou raketu.

Závěrečná Nezacházej slunce s Míšinou tenisovou "kytarou"

Následovalo posezení u baru v předsálí, další gratulace a dárečky, postupně odcházeli domů členové kapely i diváci, některým ujela i poslední tramvaj.

Foto LUcia Nováková - Lucy