Jitka Šuranská                            Foto:Martina Havlíčková

V brněnském kulturním domě Musilova jsme měli možnost shlédnout nádherný koncert tří rozmanitých formací. Večer zahájila Jitka Šuranská, vynikající moravská houslistka a zpěvačka. Tato něžná blondýnka s temperamentem divoké kočky se představila sólově, jen se svými houslemi a přístrojem, který se nazývá loop-station a umožňuje jednomu člověku na pódiu vrstvit několik hlasů a tvořit tak  přímo před lidmi aranžmá k písni.

V první části zazpívala řadu prastarých moravských lidových písní ve své úpravě. Pro mne to byla premiéra, Jitku jsem slyšela jednou, kdysi před mnoha lety, když vystupovala s Jirkou Plockem a už tehdy mi připadala bombastická.

 

Pacora Trio

V druhé části se k ní přidalo ethno – jazzové Pacora Trio, se kterým v červnu tohoto roku natočila své debutové album Nezachoď slunéčko. Fantastický houslista Stanko Palúch, starý kamarád ještě z dob Teagrassu, Fragmentu, či Druhé trávy, navíc tenhle nosič produkoval.

Poprvé jsem ho měla možnost zažít s jeho neméně špičkovými spoluhráči, moldavským cimbalistou Marcelem Comendantem a slovenským kontrabasistou Robertem Raganem.

 

Pacora Trio a Jitka Šuranská

Jejich hudbu si neodvažuji popsat, či dát do nějakého šuplíku, musí se slyšet. Je mi víc než  jasné, že s ní sklízejí vavříny na mnoha evropských jazzových i worldmusic festivalech. Je to zkratka BOMBA ! Přes uličku sedící známý amík z  Chicaga se nechal slyšet, že kdyby tak zahráli v Americe, tak lidi padnou na zadek. No, snad se tam brzo taky dostanou...

 

Robert Křesťan a Druhá tráva

Ve třetí části večera  Robert Křesťan a Druhá tráva představili své nejnovější cédéčko Pojďme se napít. Je nazvané podle jedné z prvních Křestanových písní ze sedmdesátých let. Napsal ji už ve svých sedmnácti letech pro svou první kapelu Trapeři a ta písnička snad nikdy neztratí aktuálnost. Pochopitelně ji hrávali a dosud hrají i Poutníci. Na cédéčku jsou i další písničky z těch dávných dob, většinou ještě nenahrané. Robert je rád zpívá, proto je oprášil a dal jim nový kabát za doprovodu Druhé trávy. Celou nahravku jsem sice ještě neslyšela, ale už se ni  moc těším,  neboť  obsahuje navíc ještě fotoalbum s fotografiemi... Z mých oblíbených na něm jsou také poutnické Tažní koně či Komu mám lhát. Píseň se zvláštním názvem Srkala mošt stýblem trávy  Robert kdysi objevil v knize Americká lidová poesie. Ta vyšla v šedesátých letech a obsahovala  překlady amerických lidovek našimi předními básníky. Těžili z ní nejenom Greenhorni a White Stars. Notový záznam tam chyběl, proto si ji Trapeři zhudebnili po svém.

Cédéčko obsahuje i pár převzatých věcí jako Claptonův Golden Ring (Co už je pryč), Kristoffersonův Rock & Roll Time (Co dělat mám) atd.  Nejvíc mě potěšila má od Poutníků úplně nejmilejší – Naději... na melodii Jirky Plocka. Slyšeli jsme ten večer spoustu jejich hitů, jako Ještě neni tma, Marcipán z Toleda, Telegraph Road atd. Obecenstvo je pochopitelně nechtělo pustit z jeviště a museli párkrát přidávat. Poslední byla Peace in the Valley.

 

 

Jako velké překvapení jsem tam potkala svou kamarádku Martinu Havlíčkovou z Chicaga, se kterou jsem se na podzim v USA minula. Tím koncertem zakončila svou návštěvu Česka a po koncertě odjížděla  rovnou na letiště do Prahy.

Kdyby byl ten nový rok tak krásný jako tento koncert, to by byla nádhera!

Foto: Lilly Pavlak