Matěj Rak

Páté základní kolo Notování už mělo letopočet 2014, naplněný sálek Music City spoustu očekávání, jak to asi s kým dopadne a jednu jistotu, která se jmenovala Matěj Rak jako host.

Začal uničovský  Hubertus, který přivezl do Prahy moravskou energii a potvrzení, proč se na Moravě tak hodně zpívá. V závěrečném účtování diváků sice nestačil na soupeře, ale v novince letošního 11. ročníku – preferenčních hlasech pro interpreta večera – jich dostal osm, a to bylo nejvíc.

Hubertus

Vladimír Šunda z Prahy  byl prvním jednotlivcem večera, který nahradil odhlášenou Aulenu Orfeu a byl to první signál , že to kapely budou mít tenhle večer sakra těžké. Úžasně si tykal s kytarou, přednášel vtipné texty a v poslední písničce Kdyby mlži nemlžili jen doložil, jaká je ta čeština paráda, když ji někdo má rád a navíc to s ní umí.

Vladimír Šunda

 Pražská Josephina se vyslovuje Džouzefina, ačkoliv má prapůvod v žižkovské babičce zpěvačky  Lucky Kaletové, která byla Pepinkou. No ale tak Džouzefina. Druhá kapela večera měla v Lucce silnou osobnost a nejen personálně připomněla někdejší nikoliv nevýznamnou kapelu Minehava.

Josephina

Tři pánové  ze středních Čech s kytarami  byli vlastně tři písničkáři – Dough Machalík, Aleš Rozalewicz a Petr Ovseník. Nazvali se Choroši, ale když hráli, vandrovalo do hlavy spíš ruské slovo Charašó, než představa nějakých stromových hub.Zatímco sovětskou éru reprezentoval v Music City jen Cimbura, oblečený do pruhovaného trika sovětských vojenských námořníků, Choroši vyvolávali smích texty i šikovnými prsty na kytarách  a byli živým důkazem , proč plnému sálu stálo za to cestovat ( většinou metrem) do stanice Českomoravská a dojít těch pár metrů do Music City.

Choroši

Anička Drábková z Jablonce nad Nisou si vysloužila od Belmonda s Bublinou obšírnější představení, protože kontrabasistka loni vítězných Berušek letos soutěží rovnou ve třech různých formacích ( tahle byla druhá),   a tak jako Hubertus patří na Moravu, talentovaná Anička – tentokrát s kytarou, doprovázená baskytaristou Petrem Olejníkem – patří mezi ty naše spoluobčany, o nichž platí, že co Čech ( v tomto případě Češka), to muzikant. Anička začala songy Úhel pohledu a Nevyspalá , které měly nepochybně autobiografický ráz, jak to tak u písničkářů chodí, ale  Trpaslík či Zastávka U naděje jen podtrhly skutečnost, že tohle jméno je proč si pamatovat.

Anička Drábková

Závěrečné duo TńT , tvořené Tomášem Ludvíčkem a Terezou Bečičkovou,  posílené experimentálně Jirkou Šámalem na ufonský hang drum, bylo důstojnou tečkou za soutěží, třebaže dvě faerské písničky, převedené do češtiny, neměly v publiku takový ohlas, jaký přiměl Terezu, aby je zařadila do jejich  repertoáru.

TńT

Nevím, zda to byla náhoda nebo dramaturgický záměr, ale hostování kytaristy Matěje Raka jako hosta večera bylo tím, čemu čeština říká trefa do černého. Matěj nejenže sáhl do světového kytarového repertoáru, ježkáren či starých trampských písní, ale náramně pobavil líčením svých zážitků jak z koncertů, tak z četby a stal se tak  – což asi málokdo čekal – i Belmondovým soupeřem v závěrečném moudru divákům na cestu.

Matěj Rak

První únorový čtvrtek rozhodne nejen  o pořadí v závěrečném základním večeru soutěže, ale také o všech postupujících do semifinále, včetně divokých karet Rady Notování. Přijďte zase, znovu budete potěšeni.

Foto Jirka Esser