Nejúspěšnější skupina roku Gibson Brothers

Předcházející část mého povídaní o Americe skončila ve čtvrtek dopoledne. Tady je pokračování: V jedenáct začal slavnostní oběd – Special Awards Luncheon. Po něm nastalo předávání zvláštních cen. V jednotlivých kategoriích zvítězily tyto osobnosti:

Broadcast personality (rozhlasová osobnost):  Ronnie Reno

Best Graphic Design for Recording Projekt:  Dak Alley, Carl Jackson a Jimmy Metts

Best liner notes for recorded projekt : Fred Bartenstein

Print media personality: Fred Bartenstein

Událost roku: Bill Monroe’s Bean Blossom Festival v Indianě

Songwriter of the Year(písničkář roku): Eric Gibson z Gibson Brothers

Distinguished Achievement Award, jednu z nejvyšších prestižních cen, která se uděluje každoročně významným osobnostem, které se osvědčily ve svém oboru jako mimořádní průkopníci a jejich schopnosti a úsilí ovlivnily a obohatily vývoj tohoto hudebního stylu a dosáhly jeho uznání v celém hudebním světě,  obdrželo pět osobností a skupin.

Keith Case, za čtyřicet let své činnosti pro tuto muziku, prezident Keith Case a Associates -  agentury, která reprezentuje ty největší BG hvězdy .

East Mountain Band, první japonská bluegrassová kapela, označovaná jako „otcové  bluegrassu“. Založil a zorganizoval  ji v roce 1958 Tatsuo Arita. Hráli  v obsazení Yasushi Ozaki (kytara), Hisashi Ozaki (mandolina), Don Sano (banjo), Yoshinobu Kakegawa (housle), Hirokazu Uneno (foukačka) a Shozo Nakamura (basa). S touto muzikou se seznámili během druhé světové války, když  poslouchali US Army Forces radio. Pořídili si nástroje a  podle radia se začali učit hrát. Ovlivnili všechny po nich následující kapely jako Bluegrass 45 , The Nakashima Sisters atd. Ocenění přebírali bratři Ozaki, jako druzí vyznamenaní Japonci a další Neameričané v řadě. Kromě Československa má největší bluegrassovou scénu na světe právě Japonsko.

 

East Mountain Band

Vic Jordan, banjista, který hrával s Jimmy Martinem, Billem  Monroem a Blue Grass Boys, Lester Flattem & the Nashville Grass, Wilmou Lee and Stoney Cooperem, Jimem  & Jesse, The Wayne Newton Orchestra atd. Dekády  spolupracoval s televizí a ve studiích. Můžete ho slyšet třeba na Monroe nahrávkách “Gold Rush,” “Sally Goodin,” Virginia Darlin’,” “Is the Blue Moon Still Shinin’,” “Train 45,” “Kentucky Mandolin,” “I Want to Go with You,” “Crossing the Cumberland,” a “Walls of Time.” Také nahrál banjo na soundtrack pro film Coal Miner’s Daughter  a Smoky & the Bandit II atd..

 

Vic Jordan

McLain Family Band jsou označováni jako světoví ambasadoři americké tradiční muziky. Od roku 1972 hráli ve víc než osmdesáti zemích světa. Také jako první BG kapela koncertovali se symfonickým orchestrem. Raymond W. McLain hrával na banjo s Jim & Jesse a na mandolinu s Reno and Harrell. Michael McLain na kytaru a banjo s Claire Lynch Band. Členové této rodinné kapely vyučují muzikologii na různých univerzitách…

 

McLain Family Band

Charley Pennell pracuje v knihovně North Carolina State University v Raleigh. Profesionálně zdokumentoval a zpracoval online seznam všech známých existujících bluegrassových nahrávek.  Jeho “Bluegrass Discography´ obsahuje desetitisíce nahrávek, včetně singlů, LP, kazet a CD.

Další čtvrteční akce následovala hned po obědě a to: Songwriter Showcase. Deset písničkářů mělo možnost představit svou tvorbu.

Nebyla jsem tam ale celou dobu, odskakovala jsem si na Trade show – hudební veletrh. Jako každoročně tam měl stanek i náš Jarda Průcha. Mám ale pocit, že každým rokem  vystavovatelů ubývá, nájemné je vysoké. Letos tam byli docela izolováni po celou dobu, neboť všechno dění se konalo daleko, kam se jenom tak narychlo odskočit nedalo… Moc radosti z toho asi neměli…

Ve dvě začínaly semináře. Vybrala jsem si : Still Inside – Celebration music of Tony Rice. Před sálem stála dlouhá fronta a nedostala se tam ani polovina zájemců. Tim Stafford a Caroline Wrightová tam představovali svou knihu- Still Inside- biografii Tonyho Rice . Pár přátel -  jako třeba Jason Burleson z Blue Highway, Jan Johannson, Peter Rowan atd. -  dalo k dobrému své historky o Tonym. Knihu jsem ale dostala už předloni, tak jsem se nic nového vlastně nedozvěděla…

 Pak ještě zpátky na Trade Show, udělat nějaké fotky, pokecat s kamarády a na chvíli si dát nohy nahoru na pokoji. Pomalu se chystat na do posledního místečka vyprodanou Awards Show…Jak jsem se již zmínila v první časti povídání, naštěstí se mi podařilo ještě ukořistit lístek, i když jen do poslední řady pod střechou…Před divadlem velká sláva a natažený rudý koberec, po kterém chodily hvězdy a místní honorace. U toho jsem být nemusela.Vylezla jsem si na své bidýlko a vyčkávala věci příštích…Rázem půl osmé to vypuklo.

 

Steep Canyon Rangers

Hostiteli byla tentokrát mnohokrát oceněná kapela Steep Canyon Rangers z nedalekého  univerzitního města Chapell Hill. Srdečně nás všechny přivítali s tím, že mají obrovskou radost, když se celá tato veleakce koná v jejich domovském státě, který má dlouhou bluegrassovou tradici. Zároveň věnovali tento večer památce nejvýznamnější bluegrassové osobnosti ze Severní Karoliny, Earl Scruggsovi.  Pak již zazněla jejich první píseň večera.

 

Rhonda Vincent a Rage

Po nich nastoupila novodobá bluegrassová královna Rhonda Vincent a Rage a zahráli  Run Mississippi River.

Na scéně se objevili Sierra Hullová a Frank Solivan a vyhlásili vítěze vokální skupiny roku Vocal Group of the Year – Gibson Brothers.

Dobro player of the Year – dobristou roku se stal již po patnácté Rob Ickes.  Svou cenu věnoval nedávno zesnulému Mike Auldridgemu, jehož hru na dobro uslyšel poprvé jako třináctiletý chlapec na festivalu Grass Valley v Kalifornii, kam ho vzala maminka. Ten okamžik ovlivnil  celý jeho následující život…

 

Dobrista roku Rob Ickes

Další v řadě bylo vystoupení Kennyho a Amandy Smithových. Zahráli  píseň Catch me if I try…Hrál s nimi Alan Bibey na mandolinu a Ron Steward na banjo.

Silvio Ferretti z Red Wine a Spinney Brothers z Kanady  prozradili vítěze kategorie Instrumentální nahrávka roku –z cédéčka Foggy Mountain Special – A Tribute to Earl Scruggs u Rounder Record - Foggy Mountain Rock. Nahráli ji Tom Adams s Danem Tyminskim, Ronem Stewardem, Dennisem Crouchem, Clay Hessem a Randy Kohrsem.Jelikož Tom Adams se nemohl zúčastnit, cenu za něho převzal Marshall Willborn, jeho dlouholetý přítel a spoluhráč.

Houslistou roku - Fiddle Player of the Year se stal Jason Carter z Del McCoury Band.Kapela Balsam Range zdůraznila, jak jsou rádi že se tato show koná právě v jejich domovském státě, ze kterého pocházel i sám velký Doc Watson. Zazpívali   If you don´t know where you´re going ..

 

Junior Sisk

Na jevišti se objevili the Roys a Missy Raines a vyhlásili zpěváka roku, Male Vocalist of the Year.  Tím se stal Junior Sisk.

Banjo Player of the Year, banjistou roku, se konečně a velice zaslouženě stal můj oblíbený Mike Munford z Frank Solivan Band. Prohlásil, že je moc hrdý na to, že se to stalo právě v rodném státě Earla Scruggse, který byl jeho největší inspirací a cenu věnoval jeho památce.

 

Gibson Brothers

A už se objevila nejúspěšnější kapela posledních let, Gibson Brothers. Zazpívali   Dying for Someone to live for…

 

Claire Lynchová

Zpěvačkou roku – Female vocalist of the Year -  se stala Claire Lynchová. Však jste měli nedávno příležitost ji vidět a slyšet s její kapelou v Jablonci.

 

Bryan Sutton

Už si ani nepamatuji po kolikáté se kytaristou roku – Guitar Player of the Year -  stal Bryan Sutton. Také byl nadšen, že se mu této cti dostalo v rodném státě jeho idolu, Doca Watsona.

V roce 1993 se poprvé objevila na prknech, která znamenají svět, kapela mladých hvězd pod vedením Petera Wernicka - Bluegrass Youth All - Star. Tehdy byly v kapele talenty jako Chris Thile, Mike Cleveland, Josh Williams, Cody Kilby. Pokračování bylo v roce 2003 a v tehdejší kapele jsme měli možnost vidět např. Sierru Hullovou.

 

Bluegrass Youth All - Star

Po dalších deseti letech jsme tedy letos mohli vidět ty současné nejlepší mladé  hráče. Necháme se překvapit, kdo z nich udělá díru do světa. Jsou ve věku 14-16 let. Tak je zapamatujte:kytarista Korey Brodsky,  dobrista Michael Kilby,  basista Jimmy Meyer, mandolinista Jacob Burleson, banjistka  Brandy Millerová, houslistka Samantha Snyderová,  kterou jsem poprvé viděla hrát na festivalu Carolina in the Fall před pěti lety, když jí bylo asi 9 let. Druhý houslista se jmenoval Grant Rigney.

 

Dívčí skupina Della May

Marty Raybon a Peter Wernick prezentovali Emerging Artist of the Year, dívčí skupinu Della May.

Po nich přišel na řadu mandolinista roku – Mandolin Player of the Year - Adam Steffey.

Russel Moore a IIItyme Out  zahráli písen  Johna Hartforda Gentle of my Mind.

A pak přišel na řadu slavnostní okamžik. Do Hall of Fame IBMA -  Síně slávy -  byl uveden houslista Paul Warren  ( 1917-1978).Jeho první job byl s Johnie a Kitty Wells Show. Zůstal u nich 13 let,do své služby ve druhé světové válce. Po devětadvaceti měsících v německém  zajetí se vrátil zpět a účinkoval na mnoha nahrávkách Kitty Wellsové a Johnnie a Jack. V roce 1954 se stal členem kapely Foggy Mountain Boys Lestera Flatta  a Earl Scruggse. Účinkoval ve stovkách radio a televizních show a po patnácti letech, když se Flatt a Scruggs rozešli, hrál dál s Lester Flatt a Nashville Grass. Bohužel měl podlomené zdraví a odešel do nebeské kapely v pouhých 59 letech …Plaketu za něho přebíral za účasti celé rodiny jeho syn Johny Warren.

Na scénu nastoupila superkapela Earls of Leicester, složená z hvězd: Charlie Cushman-banjo, Tim O´Brien- mandolina, Johny Warren- housle, Shawn Camp-kytara, Jerry Douglas-dobro a Barry Bales- basa. Jejich vystoupení bylo nejenom pro mne jedním z vrcholných zažitků toho večera.

Cindy a Terry Baucomovi vyhlásili vítěze kategorie Recorded Event of the Year. Událostí roku se stala nahrávka What´ll I Do, na které se jako hudebníci podílejí Terry Baucom, Sam Bush, Jerry Douglas, Wyatt Rice, Steve Bryant a Buddy Melton , produkovali ji Terry a Cindy Baucomovi a Ed Lowe na John a Billy Records.

 

Barry Bales

Basistou roku - Bass Player of the Year -  se stal Barry Bales.

Blue Highway  zahráli titulní píseň z svého nejnovějšího alba, které se brzo objeví na trhu : The Game.

Na jeviště za obrovského potlesku nastoupili Sam Bush a Peter Rowan. Byli moc hrdí na to, že mohou do Hall of Fame – Síně slávy -  uvést jejího nejmladšího člena - Tonyho Rice.

 

Sam Bush a Peter Rowan uvádějí do Síně slávy Tonyho Rice

 

Tony Rice

Jako první se slova ujal Sam Bush.  Když v roce 1970 odešel z kapely Bluegrass Alliance slavný Dan Crary, nabídli mu,  aby s nimi na kytaru začal hrát on. Sam sice raději hrál na mandolinu a necítil se tak úplně povolaný, ale místo přijal po tom, co mu Dan předvedl jak některá svoje sóla hraje. Měli vystupovat kdesi v Severní Karolině a Sam se šel před koncertem trochu projít. V polích zahlédl prý nejhubenějšího chlapa na světě, jak sedí na kufru od  kytary Martin  a hraje jako Clarence White. Dal se s ním do řeči a navrhl mu, zda by nechtěl s nimi hrát v kapele. Sam by se pak mohl vrátit ke své oblíbené mandolině. Když to navrhl kapele, tak mu hoši vyčinili, že osmnáctiletý mandolinista nemůže sám přijímat do skupiny nového člena, aniž by se zeptal ostatních. Když si ale Tonyho večer v kempu poslechli, jednomyslně odsouhlasili, že on bude pro ně ten spravný kytarista.  Sam se tedy vrátil k mandolině, Tony se přestěhoval do Louisville a začal s nimi hrát.

Peter Rowan prohlásil, že Tony je nejvlivnější kytarista v hudební historii. Že se ho tisíce jiných snaží imitovat, ale ještě se nikomu na světě nepodařilo hrát jako on.…A také byl vynikající zpěvák s nádherným silným barytonem. Jeho různorodé nahrávky patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno. Ovlivnil  snad všechny kytaristy druhé a třetí generace…

Tonyho děkovná  řeč je v bluegrassových kruzích označována jako bluegrassový zázrak. Začal mluvit svým chraplavým hlasem a po delší době prohlásil, že když mu nebeský otec dovolí, že zkusí promluvit svým normálním hlasem.  A opravdu se mu to po dlouhých devatenácti letech povedlo… To byl nejdojemnější okamžik. Spousta lidi měla slzy v očích a nastal dlouhotrvající potlesk ve stoje…

 Prý se snaží dodat odvahu své drahé přítelkyni Alison Kraussové, která má momentálně také problémy s hlasem,  a proto nepřijela do Raleigh. Řekl, že se bude snažit trénovat svůj hlas i nadále a třeba jednou bude zase schopný toho, co mu chybí nejvíc – zpívat. Držme palce, ať se mu to opravdu podaří….

 

Manzanita Band

A pak se k němu přidala jeho nejslavnější sestava Manzanita Band ve složení Sam Bush, Jerry Douglas, Ricky Skaggs, Wyatt Rice a Todd Phillips. Sam Bush  zazpíval Old Train. Obecenstvo šílelo a následovaly další neutuchající standing ovations.

Pak už zůstalo na jevišti jenom osvětlené banjo, v naprosté tmě. Byla přečtena dlouhá řada jmen těch, kteří nás v minulém roku opustili navždy...Každým rokem jich je víc....

Dale Ann Bradleyová a Ronnie Bowman  vyhlásili vítěze kategorie Gospel Recorded Performance of the Year a cenu získala nahrávka Beulah Land. Vyšla u Rural Rhytm, nazpíval i produkoval ji Marty Raybon a napsal Squire Parsons.

Song of the Year - Písní roku se stala píseň Erika Gibsona a Joe Newberryho  -They Call it Music..

 

Dailey a Vincent

Další píseň  zahrála slavná kapela Dailey a Vincent.  Přidali se k ní ještě Bryan Sutton a Jim Mills.

Jim Mollins a Junior Sisk vyhlásili instrumentální kapelu roku - Instrumental Group of the Year. Stala se jí skupina   The Boxcars s Adamem Steffeyem.

Album of the Year - Albem roku se stala nahrávka Papertown od Balsam Range na Mountain Home.

 

Del McCoury Band

Večer se pomalu ale jistě chýlil ke konci, Del McCoury Band  zahrál píseň And the Train keeps rolling...Claire Lynchová a Doyle Lawson vyhlásili poslední vítěze večera:

Entertainer of the Year - Baviči roku se stali Gibson Brothers.

Nakonec  zahrál Ricky Skaggs a Kentucky Thunder. A bylo po slávě.

 

Noční divadlo po show.

Na recepci jsem nešla. Slíbila jsem, že přijdu ještě do California Suite, podívat se tam na další tři skupiny. Následovala blesková akce, prý máme honem spěchat na oslavu, že za deset minut -  tedy o půlnoci -  začíná hrát Frank Solivan Band v Pour House. Já že to tedy vezmu klusem, ale holky, že tam budeme rychleji, když si najmeme rikšu, kterých tam všude bylo habaděj. Nasedli jsme na ni ve třech,chudák ten hoch, co šlapal na kole. Přesto jel jak šílenec. Děvčata ho povzbuzovala, ať jede rychleji, a mně vstávaly vlasy na hlavě, když předjížděl,  co se dalo. Ale přežily jsme to a do klubu dorazily, když kluci právě začínali první píseň. Hoši hráli jako o život a přitom probíhala velkolepá oslava Mike Munforda, nejnovějšího majitele titulu  Banjista roku. Dokonce mne Frankova manželka Leah Sturgisová vtáhla i na taneční parket. Křepčily jsme vesele... No, bylo to veliké a bylo toho pro ten den až až...

Pokračování příště.

Foto Lilly Pavlak