Jazz Q v roce 1974

Napsal nám Martin Kratochvíl: „rád bych vám s radostí oznámil, že polské nakladatelství GAD vydalo na CD „Živí se diví“ náš koncert ze dne 2. února 1975 v PKO Bratislava. Samochvála trochu smrdí, ale zkuste si to poslechnout a uvidíte ty koule... Přikládám něco odezvy ze světa, jednu věc v MP3 a trochu informací. Srdečně zdraví Martin Kratochvíl.“

JAZZ Q LIVE IN BRATISLAVA, 2.2.1975

Jako výborně zachovalý negativ maluje před námi obsah tohoto disku přesný obraz skupiny, která již brzy neměla ve stejném tvaru existovat. Jazz Q byli hrdiny československého rocku se třemi úspěšnými alby na kontě (albem „Pozorovatelna“, vydaným v roce 1973, si vysloužili uznání celé Evropy). V roce 1975 se vlastně blížili na rozcestí.

Změnu, ve skutečnosti spíše zpřesnění směru, zpečetil odjezd lídra skupiny na Berklee College of Music (1976). Ale původ tohoto vývoje je jasně slyšet už zde. Vokalistka Joan Duggan, v soukromí manželka kytaristy Františka Francla, je stále součástí skupiny, ale již zanedlouho jí opustí, podobně jako svého manžela. Je to jeden z důvodů, proč je její zpěv slyšet jen na třech skladbách. Druhý, mnohem důležitější důvod, je promyšlená a progresivní transformace stylu: Kratochvíl, fascinován úspěchy McLaughlina, Zawinula a Hancocka, se záměrně vzdaluje od populárního blues-rockového stylu, jasně přítomného v „Symbiosis“ (1974), aby zrealizoval vlastní, plně autokratické ambice v oblasti sofistikovaného fusion. Posledním LP „starého“ Jazz Q se stane o rok později nahrané, a v roce 1977 vydané superalbum „Elegie”. Tento koncert, který vám skoro celý dnes prezentujeme, je jednou z posledních nahrávek „starého“ Jazz Q a slibným oznámením „nového” Jazz Q.

Na začátku února 1975 intenzivně koncertující skupina zavítala do hlavního města Slovenska prezentovat svojí hudbu na festivalu Bratislavská lýra. Park kultúry a oddychu, největší objekt v městě, był naplněný publikum až do posledního místa. Vzpomínám si, že jsem byl překvapen Slováky a jejich reakcí, říká Martin Kratochvíl. Až do teď jsem si myslel, že byli z hlediska vývoje daleko za Českou republikou, že nejsou seznámeni s tím, co se děje ve světě. Ale velice mě překvapili, pozorně poslouchali vše, co jsme prezentovali. Krátce po pobytu v Bratislavě jsme jeli do malé vesničky Kráľovský Chlmec, nacházející se v blízkosti hranic s Maďarskem a Sovětským svazem. Očekávali jsme absolutní porážku, jeli jsme tam s vědomím, že vůbec nikdo nepochopí co hrajeme. Avšak... Nejen, že znali alba Mahavishnu, ale byli také docela dobře seznámení s nejnovějšími trendy v hudbě. Reakce na naši hudbu byla skvělá. V Bratislavě nás lidé poslouchali s otevřenými ústy, seděli téměř bez pohybu. Tušili ten druh estetiky, i když jí nikdy předtím neslyšeli naživo. Byla to pro ně i pro nás skvělá zkušenost. Dlužno ještě dodat, že v následujících letech slovenští mladí muzikanti rychle dohnali „ztrátu“ a v mnohém dávali lekce zpět do Prahy. Ne nadarmo jsme i v Jazz Q měli dva skvělé muzikanty ze Slovenska: Pavla Kozmu a Juro Grigláka.

Svým způsobem zasvěcení prožíval také Kratochvíl. Právě v Bratislavě virtuóz piana Fender hrál jeden z prvních koncertů v novém zvukovém tvaru obohaceném novým Minimoogem. Nástroj jsem měl docela nedávno pořízený a opravdu jsem nevěděl, jak se do něj pustit, vysvětluje dnes skromně. Ale stačí jen poslouchat nápadité sólo v spontánním live killeru „Živí se diví” (stejně jako nápadité free style linky ve stylu Cobhama Launa), aby se ukázalo, že už tehdy perfektně vládl barvou a předváděl mimořádnou svobodu frázování. Tato skladba, stejně jako „Tůň”, se objevila v kultovním LP „Jazzrocková dílna“ (1975) - hudební kronice Pražských jazzových dnů - které se konaly v hlavním městě Československa o měsíc později. Skladby z „Dílny“ mají však daleko do spontánnosti prezentované zde naživo. Líná „Tůň”, udržovaná v nelehkém 19/8 metru, dokonale ztělesňuje klíčové pravidlo jazzu – žádný spěch. Každý zvuk vytvářený fenderem zde má svoji váhu a i když housle Jana Martince nejsou vždy in tune, výsledek je vzrušující.

Moog je také slyšet v ostinátním riffu „Mlýn“ (přemístění rytmických akcentů v dalších opakováních nejsou náhodná!). O rok později se skladba dostala na singl „Mini Jazz klub 5“ (ve studiové verzi nahrané s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu nota bene drasticky zkrácené pro potřebu malé desky). Zde uvedené provedení obsahuje rozsáhlou vokální sekvenci improvizovanou Joan Duggan na základě textu z biblické Knihy Kazatel. Další silnou stránkou je fascinující „Přítel dynamit“ (metrum 7/8) s nádhernými Fauknerovymi výlety do vysokých poloh a lehce Shorterovskými melodiemi Martince na soprán saxofon. Přítomnost krkolomné „Žravé dámy” zůstává velikým překvapením. Rok před nahráním ve studiu je kompozice již plně stvořena i zaranžována a zní stejně dobře jako na „Elegii“ – jestli ne lépe. Zejména v rychlém finale.

Jednoduché blues „Lonesome“ je firemní značkou „starého“, do dějin odcházejícího Jazz Q (skupina jich měla několik ve svém repertoáru). Stejně efektní je sada coververzí Kratochvílových mistrů, které skupina provádí s velkou vášní. Jak mnoho se naučili kopírováním nejlepších vzorů není třeba psát. John McLaughlin, po vyslechnutí uzavirající skladby tohoto alba, „Sanctuary”, se vyjádřil trochu nevěřícně: That was good. (To bylo dobré.). A není v tom nic překvapivého, neboť za železnou oponou jsme si vždy dovedli poradit. A toto album je toho nejlepším důkazem.

Łukasz Hernik

http://www.rozhlas.cz/jazz/jazzclub/_zprava/jazzrockovi-jazz-q-raritni-koncert-na-cro-jazz--1280150

http://www.rozhlas.cz/jazz/tip/_zprava/vychazi-historicky-zaznam-jazzrockovych-jazz-q--1268976

http://www.adambaruch.com/reviews_search.asp

http://www.dustygroove.com/item/674263