Vzkazy

  • Obec spisovatelů na Portě

    Již podruhé se na portovní scéně prezentovala Obec spisovatelů ČR, a to prostřednictvím udělované Ceny za nejlepší písničkový text. Vítěze, stejně jako v loňském problematickém roce, vyhodnotila odborná porota, složená z členů Rady Obce spisovatelů a publikujících autorů, která posuzovala  texty po stránce literární i ve vztahu k neotřelosti nápadu. Kvalita slovní části písniček je totiž, zejména pak u folku a spřízněných žánrů, stejně důležitá jako jejich hudební stránka a nejednou se stává i nosným pilířem písničkového sdělení a výpovědní hodnoty skladby.

    Celý článek...  
  • Čapek show na Country radiu

    Pěkný den,

    máme pro Vás několik novinek a dobrých zpráv. Do dalších dílů stále populárnější Čapek show na Country radiu připravujeme rozhovory s těmito osobnostmi:

    září - BB Bowness - skvělá mladá banjistka progresivní kapely Mile Twelve (již tuto sobotu!)

    říjen - legendární foukačkář Charlie McCoy

    listopad - Chris Jones - kytarista a leader kapely The Nightdrivers

    Vysílací časy Čapek show: premiéra každou první sobotu v měsíci od 10:00, reprízy následující pondělí od 23:00 a třetí sobota od 10:00.

    Celý článek...  
  • Zářijové koncerty Poutníků

    Kapela Poutníci loni slavila 50 let od svého vzniku. Bohužel kvůli covidu19 toho loni moc neoslavila a neodehrála, takže i letos bude jezdit s pořadem „50 let v country".

    A tady je přehled míst, kam se v nejbližším období můžete na koncerty Poutníků vydat:

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Zlata Zítra má svátek Andrea

Byl jsem Honzou Dobiášem osloven, bych zastal jeho post zpravodaje a glosátora pro X. finále Notování, protože mu připadl úkol moderovat spolu s Bublinou celý večer místo jejího tradičního i životního partnera Belmonda. Ten se sice nakonec finále zúčastnil, leč z moderování se vyvlékl. Já z povinnosti spáchat toto svěží dílko nikolivěk.

Stal jsem se poznenáhlu už před nějakým časem „zřejmě nastálo přizvaným členem Rady Notování“ a teď vyvstala potřeba, abych se zapojil i jinak, než mudrováním nad úrovní té které producírující se formace. Tolik úvodem a na vysvětlení, proč následující řádky jsem sepsal já.

Notování pod Vyšehradem mě k mé velké radosti mentálně vrací do dění kolem počátků Porty, tedy konce let šedesátých až let sedmdesátých. Atmosférou. Kde si dnes na finále čehokoliv jednotliví „soutěžící“ nezištně a opravdově fandí? Taky tím, že se prakticky všichni zúčastnění už dlouho znají a z naprosté většiny pořadatelé i účinkující berou soutěž sice vážně, ale „nežerou ji“, jako by jim šlo o život. Já totiž tu přemíru soutěživosti skoro za každou cenu a ve všem všude kolem nějak hůř snáším. Myslím, že proto v sále i v předsálí již od základních kol převážně příjemno. To není soutěž, ale spíš pohodová přehlídka. Finále se letos velmi vyvedlo. Výkony účinkující vesměs nadprůměrné až vynikající, nálada skvělá.

Začínat večer, jak sám vím, nemá žádný muzikant zrovna v lásce, ale ISARA z Mladé Boleslavi to zvládla s nadhledem vervou a grácií. Svěží, pohodová, energií nabitá, šlapající muzika. Hodně ostrý start finále. Škatulkomilové by je nejspíš šoupli do fochu irsko, keltsko, jánevím jaký folk. Ano, už jejich název je podle mých jazykozpytných znalostí de facto keltský. Fery Šelenberk dojem Irska podtrhuje výborně zvládanými flétnami a Markéta Rýdlová akordeonem. Bodhrán (pro neznalé „takový ten placatý keltský buben, co se v jedné ruce drží a druhou se do něj nejčastěji psí kostí v ruce s uvolněným zápěstím tluče) nebyl. Byl ale vynikající basový cajón, který jej dokonale nahradil i když ho, a hodně dobře, hrál náhradník (ani jsem se já sklerotik nezeptal na jméno) za Tomáše Vydru, kterýžto „musel být přítomen na povodních“. Zaujala mě taky přesná, konkrétní basová kytara Míry Nováka. Sólový zpěv, ať už Markéty Rýdlové, či Feryho Šelenberka většinou snesl přísná kritéria. Vokály unisono i ve vícehlasech nebyly sice úplně vždy stoprocentně sfrázované, leč to vůbec nevadilo. Ostatní členové kapely Honza Hušek (housle, el. kytara), David Šelenberk (kytara), Robin Franc (banjo), odvedli poctivé muzikantské řemeslo a celkově na mně Isara udělala velmi dobrý dojem a byl bych je ochoten s chutí poslouchat déle.

Věneband

Následovalo folkové seskupení VĚNEBAND z Litomyšle. Přiznám se, že tohle není zcela „můj šálek kávy“. Již výše jsem popsal svou averzi k závodění, když to není nutné. Ve všem, najmě v muzice. „Muzikantského materiálu“ přehršel, ale … Na koncert ve střihu soutěžních kousků téhle prakticky rodinné party bych v současnosti určitě nešel. Vidím totiž svoji kdysi dávno domovskou kapelu Máci, před rokem 1982. Taky jsme měli obdobnou etapu. Snaha o to předvést, co všechno soubor umí a … Pro ozvláštnění se neobvyklé harmonie dají poslouchat. V jedné písničce? Ve dvou? Budiž. V opakovaných „afektovaných kvílivých efektech“ a „vyhrávkách pro vyhrávky“ však potěšení nenalézám. Celkový dojem se zcela míjí účinkem. Alespoň u mě. Někomu se to může líbit. Prosím. Proti gustu žáden disputát. Já za sebe a myslím, že nejen za sebe, doufám a pevně věřím, že z toho sestry Věnečkovy „vyrostou“. Navíc mi tak nějak celé jejich finálové soutěžní vystoupení splynulo v proud podobných harmonií, či občas až disharmonií a nevěrohodnosti. I když vesměs na velmi vysoké úrovni interpretované. Sem tam nebyla baskytara Petra Lenocha rytmicky úplně tam kde měla být, Honza Krásný si nebyl na trubku taky místy vůbec jistý ale už „Zaplaťpámbu nehrál šlapkou od kopáku“ na cajón se založenýma rukama, jako na soutěžním večeru před finále. Jana (housle, mandolína) i Iva (klávesy) Věnečkovy jsou bezesporu moc šikovné, jejich táta Josef (kytara) z nich má určitě potěšení, leč… Moc jim přeju ať zjistí, že méně je často mnohem více. Sobě a mně podobným divákům pak přeju shlédnout a vyslechnout „nesoutěžní koncert“ Věnebandu, o kterém mluvil Honza Dobiáš, a který mi v soukromí popisoval jako skvělý. Nemám důvod mu nevěřit, že to byla ukrutná pohoda. Držím jim palce.

Plzeňská FREGATA. Jako obvykle velmi solidní, či spíš nabité sólové, unisono i vícehlasé vokály. Bodejť, vždyť to svoje pění mají Soňa Kočandrlová (zpěv a percusse) i Klára Drožová (zpěv), dámy jistě prominou, do čeho opřít. Skvělé. „Ty holky to v sobě maj‘ jak v koze.“ To že Klára studuje klasický zpěv bylo v první písničce dost znát a nebylo to místy pro „moje mlsné uši až tak úplně to ono“. Kudrdlinky vůbec nemá zapotřebí a „rovné tóny“ bez afektu by byly často platnější a užitečnější. V dalších „kouscích“ už její zpěv „tak poznamenán klasickým vzděláním“ nebyl a bylo to moc fajn. Soňa by měla mít na hlas zbrojní pas. To se ale ví už dlouho. Paráda. Je znát, že kapela nedávno pozměnila obsazení. Honza Kříž (kytara), Pavel Toman (klávesy, kytara) a Jan Knapp (baskytara), kteří jsou pánskou částí tělesa, jsou již vesměs protřelí a zkušení muzikanti a určitě má tahle parta na to dělat dál řáckou muziku. Ještě si to sedá, ale už teď mi to chutná.

SVITKY, zástupce stověžaté matičky, nezklamaly. V civilu důstojně vyhlížející pánové středního až vyššího středního věku (nedávno jsem byl už taky takhle označen…) jsou skvělí. Solidně se tvářící Jirka Kyncl (kytara, zpěv), mně dobře známý též z působení v Panelákových fotrech, svým často zdánlivě nenápadným, leč místy břitkým, místy melancholickým, drsným i jemným a taky suchým tzv. britským, ale vždy inteligentním humorem, září zdá se mi víc a více. Zbavil se kdysi místy dost patrné křečovitosti a je tak trochu nad věcí, i když v tom co na jevišti předvádí vězí až po krk. Už pan Werich říkal, že když někoho něco dobrého napadne, je to napadnutý. Najmě fór. A Jirka Kyncl to je vesměs napadnutá chytrá sranda. A taky „umí česky“. Skladba Kurmánské svitky jsou perla humoru s nadhledem. Jiný klasik, pan Plachta ve filmu Cesta do študákovy duše, by pravil: „Vidíte Voříšku. Tohle je veliká krása.“ Kontrast  „ukecané role“ Jirky Kyncla s precizní hrou na klárinet jinak mlčícího Jirky Svítka a s jeho důstojnou vyzáží tzv. vážného umělce z nich tvoří skvělou dvojici komiků. Já i celý sál, obdobně jako umělci na pódiu, jsme se nenuceně a královsky bavili. Vynikající.

Boleslavský Flastr je  normálně bluegrasová kapela, ale tentokrát přijeli mrňavým fiátkem bez nástrojů , vyhráli u Rady Notování a jejich vícehlasé gospely byly zážitkem.

Mladoboleslavský FLASTR známý svým „bluegrassovým“ repertoárem i výborným projevem opět změnil gard večera a pomyslnou úroveň hudební laťky nasadil až ke stropu. Bob Schorstein, Martin Ješeta, Hana Jelínková, Tomáš Hušek a Jan Rodovský (včetně nástrojů by to bylo ve standardním obsazení banjo, mandolina, kytara, housle, kontrabas),
dali gospely a capella jak řemen. Jen spustili, spadla mi čelist. Skvělé, čisťounké vokály i sóla, dynamika, drajv i pianové tiché partie, aranže, muzikantské fígle. To se neslyší často. Nebo mně se tenhle žánr na živo nepoštěstilo slyšet v takovéhle kvalitě už dost dlouho. Věřil jsem jim každé slovo i každou notu. Vše živé a pulsující. Žádná akademická fosílie. Určitě nejen mně obdařili husí kůží jak špunty od kopaček a zježenou srstí. Díky za zážitek. Taky po právu dostali, co si zasloužili, protože byli oceněni (a to jen o fous) na druhém místě „menší palmou vítězství“.

Jablonecké Berušky zvítězily suverénně: Anička Drábková, Zuzana Vítová, Alena Vítová.

Vyvrcholením večera bylo závěrečné vystoupení dívčího tria. Mladé dámy, tedy Alena Vítová (kytara), Zuzana Vítová (housle), Anička Drábková (baskytara, kontrabas), takto BERUŠKY z Jablonce nad Nisou si už své místo na scéně téhle muziky podle mého názoru právem vydobyly a našly. Sestry Vítovy a vlastně podstatnou část jejich klanu sleduju a znám už docela dlouho. Už před časem se kdysi „malé, mírně oprsklé holčičky“ vylíhly z muzikantské kukly a staly se fešáckým motýlem. Jejich pódiová souputnice Anička je úžasně doplňuje zpěvem, celkovým projevem i tvrzením muziky. Střihá baskytaru i kontrabas přesně v tempu a s jistotou až neotřesitelnou. Předvedly výborné aranže, drajv i něhu, čisté vokály a jakoby jen tak mimochodem virtuózně zvládnuté nástroje. Podle mého soudu profesionální interpretační výkon u vlastních i převzatých skladeb. Už jsem zmínil dva klasiky, tak do třetice přidám parafrázi textu jednoho žijícího už taky téměř klasika Vlastíka Redla. Když by mi v uchu hodně kručelo Berušky by mi ho dnes moc krásně nakrmily. Takhle nějak si představuju poctivé komediantství. Zaslouženě získaná trofej „Harfa kněžny Libuše“ a „Palma vítězství“.

Večerem s tradičním šarmem provázeli Pavlína Plchová alias Bublina a Honza Dobiáš. Zvukaři odvedli velmi dobrou práci a diváci se, alespoň jak se mi zdálo, dobře bavili. Už se těším na příští ročník Notování.

Ahoj Balík

Hostem 10. finále Notování byli loňští vítězové - Trativod.

Foto: Jirka Esser

Foto týdne

Jste náš host číslo

7488274

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz