Lilly of the West a přátelé

Součástí Evropského bluegrassového summitu 2013 byl velkolepý koncert ve vyprodaném sále pražského hotelu Pyramida. Přivítal nás všechny stavitel hudebních nástrojů Rosťa Čapek a jeho slova překládala Ivana Louková.

Jako první nastoupila na scénu krásná bulharská zpěvačka Lilly Drumeva – Lilly of the West a přátelé, a předvedli nám pár písni. Jako první slavný hit od legendární Patsy Cline Walkin´ After Midnight. Doprovázeli ji italský mandolinista Martino Coppo, na basu Pavel Brandejs, na banjo jeho bratr Petr, a na housle Pepa Malina. Jejich vystoupení zakončila gospelem I am a Pilgrim. Lidem se moc líbila.

Rosťa se rozpovidal o tom, jak se náš kamarád Dagfinn Pederson asi před deseti lety rozhodl naučit své norské krajany hrát bluegrass a uspořádal na svém festivalu v Risoru bluegrassovou dílnu, kam si jako věrozvěsty pozval muzikanty z Čech a Slovenska. Dílna se každoročně s československými lektory opakuje a výsledky se opravdu nechají vidět!

Brokeland Bullets z Norska

Na důkaz toho vystoupil poprvé v Čechách šestičlenný norský blegrass string band - Brokeland Bullets. Hráli a zpívali jako o život, jak bluegrass, tak old time s heslem, když bluegrass, tak s modrou basou! Měli pořadný drive - šmrnc. Všech šest bluegrassových nástrojů, kytara, banjo, housle, dobro, mandolína, basa, sem tam oživené ještě foukačkou. Na rozdíl od jiných evropských kapel předvedli i několik vlastních písniček v norštině, to také jistě odkoukali od nás. Opravdu nádherné aranže, výborné vokály, byla radost je poslouchat. Obecenstvo si vytleskalo přídavek.

Jako další nastoupil snad jeden z nejlepších evropských mandolinistů – Martino Coppo z italské kapely Red Wine. Zahrál nám na Rosťou vyrobenou mandolu písničku od nedávno zesnulé americké zpěvačky a písničkařky Liz Meyer - Some day you will…Věnoval ji nejenom Liz, ale také jejimu přítomnému holandskému manželovi Pieteru Groenveldovi.

Martino Coppo z italské kapely Red Wine

Na loňském summitu se rozhodlo nastartovat zvláštni EBPPP – European Bluegrass Pioneer and Personality Projekt. Cílem bylo vybrat a ocenit nejvlivnějši osobnosti evropské bluegrassové scény, kteří se nejrůznějšími způsoby podíleli na popularizaci a rozšiření bluegrassu v Evropě. Tyto osobnosti navrhovala a vybírala nezávislá komise expertů ve složeni Richard Hawkins z Irska, Paolo Dettwiler a Brunno Steffen ze Švýcarska, Eberhard Finke, vydavatel časopisu Bluegrass Buehne z Německa, Christian Seguret z Francie a moje maličkost. Komisi předsedal bez možnosti hlasování Martino Coppo. Letos bylo vybráno šest osobností, které obdržely ocenění European Bluegrass Pioneer – Evropský průkopnik bluegrassu. A ceny se slavnostně předávaly právě na tomto koncertě.

Nastal ten slavnostní okamžik a Martino Coppo pozval na jeviště prezidenta EBMA Petra Brandejse, jeho předchůdkyni Angeliku Torrie a Christophera Howard Williamse, který jako první přebral cenu pro francouzkého průkopníka, mandolinistu Micka Larie. Ten se ve Francii stal legendou, ale bohužel nás v roce 2007 navždy opustil.

Italským průkopnikem se stal Silvio Ferretti, který společne s Beppe Gambettou založil kytarové duo v roce 1975. Potom z kytary přešel na banjo a tak záhy vznikla kapela Red Wine.

Dalším vyznamenaným byl snad první bluegrassový anglický banjista Pete Stanley, začínajíci s bluegrassem již koncem padesátých let. Bohužel se ze zdravotních důvodu nedostavil, což mrzelo hlavně mě, neboť jsem ho naposled viděla asi v roce 1976.

Teprve třetího průkopníka jsme mohli spatřit na vlastní oči. Arne Sorensen kvůli slavnostní ceremonii na poslední chvíli přiletěl z rodného Dánska. Podobně jako náš Marko Čermák si v šedesátých letech sám postavil banjo podle modelu od Pete Seegera a v roce 1971 založil první dánskou bg kapelu s názvem Grasshoppers…

Snad nejvšestranější z nizozemských průkopníků je již výše zmíněný snad nejlepší holandský zvukař Pieter Groenveld od Strictly Country Records. Tak jen krátce. V bluegrassovém dění je od roku 1968, byl na turné v Austrálii, Izraeli a z Ameriky si přivezl manželku Liz Meyer, která se stala hybnou pákou EBMA a EWOB festivalu v Holandsku. Pieter pronesl dlouhosáhlou děkovnou řeč a dojmutý k slzám věnoval své vyznamenáni její památce.

Zleva Angelika Torrie, Marko Čermák, Medard Konopík, Martino Coppo, Petr Brandejs

Českými bluegrassovými průkopníky byli nesporně staří dobří Greenhorni, tak zcela výjímečně dostala vyznamenáni celá původni kapela a ne jenom jednotlivec. Pro cenu si přišel Marko Čermak a místo nepřítomného Honzy Vyčítala člen jejich poslední sestavy Medard Konopík. Když Marko odcházel z jeviště následoval dlouhatánský potlesk ve stoje. Je to opravdu živá legenda. Kde by asi byl bez něj český bluegrass? Všichni si ho moc vážíme. Byl štastný, že oceněni dostal pravě v této, pro něj nelehké, době. Je po operaci obou rukou a snaží se hrát aspoň trochu tak jako dřiv a vrátit se do bluegrassového světa.

Jako poslední byla oceněna Bluegrassová osobnost roku a tou se stal irský muzikant, písničkář, zpěvák, atd. Nial Toner, který se této muzice věnuje již pětačtyřicet let a je prvnim Irem, který má nahrávací smlouvu s prestižními Pinecastle Records.

Po té slávě nastoupily další legendy, manželské duo z Colorada Joan a Pete Wernickovi. Prozradili nám, že jsou spolu štastně oddaní již 44 let a Joan, přezdívaná Colorado Song Bird věnovala píseň Rose of my Heart od Johnyho Cashe všem přítomným štastným manželským párům. Nádherná byla i její verze písně, kterou prý zpívala Laurie Lewis když ještě vlastnila obchod s houslemi a snila o tom, že je javor, ze kterého se mají udělat housle – Maple´s Lament. Nádhera, naskočila mi husí kůže.

Joan a Pete Wernickovi z Colorada

Pete Wernicka aneb Dr.Banjo známe např. z kapel Country Cooking, Hot Rize a Red Knuckles and the Trailblazers, Flexigrass, nebo Pete a Joan, či jako pořadatele Bluegrassových campů. Mnoho let byl také prezidentem Mezinarodní asociace IBMA. Už dávno mi říkal, že by si chtěl zahrát v Čechách a teď se mu to tedy konečne vyplnilo. Tento víkend začíná svůj první bluegrassový Evropský Jam Camp v Pražském hotelu Svornost a pak se s Joan vydají dál do Německa a Švýcarska.

O přestávce následovala autogramiáda a muzikanti prodávali svá cedéčka.

Druhou část koncertu zahájili Copáci z Plzně. Moc jsem z nich ale neviděla, protože jsem byla v zákulisí. No, však je vídám každou chvíli…

Na scénu nastoupila americka legenda Bill Keith. Rosťa nám prozradil, že jeho hru na banjo doma poslouchal již jako čtyřletý chlapec, protože oba jeho na banjo hrající rodiče byli jeho fanoušci. Bill Keith se nesmazatelně zapsal do historie bluegrassu. Nejenom tím, že již před padesáti lety hrával jako prvni Yankee - muzikant ze severského Bostonu s Otcem bluegrassu Billem Monroe. Tehdy se mu řikalo Brad Keith, podle jeho prostředniho jména Bradford. Bill Monroe zkrátka nechtěl mít v kapele dva Billy. Původně ovlivněný Pete Seegerem a Earlem Scruggsem, vynalezl svůj vlastní melodický neboli chromatický styl. V roce 1963 ho Earl Scruggs, který neuměl noty, požádal aby mu napsal tablatury jeho melodií pro jeho novou učebnici na pětistrunné banjo. Bill také pozděj zdokonalil Scruggsovi přelaďovače, které ve své vlastní konstrukci dodnes vyrábí jako Keith Tuners.

Americká legenda Bill Keith

Bill Keith zahájil v sedě klasickou kompozicí J.S.Bacha. Dál pak pokračoval, teď již ve stoje, směsí instrumentálek které hrával s Billem Monroe - Devil´s Dream a Sailor´s Hornpipe… Pověděl nám, že melodie Auld Lang Syne – staré skotské balady z osmnácteho století, se v Americe tradične zpívá na Nový rok. Všichni se drží za ruce a vzpomínají na staré dobré časy a vzdálené přátele. Melodii zahrál za pomoci svých přelaďovacích strojků „Keith Pegs“ a píseň věnoval Markovi Čermákovi, prvnímu českému banjistovi, se kterým si léta psal a před sedmnácti lety se i poprvé setkali. Fotila jsem je předtím spolu v zákulisí.

Rosťa nám prozradil, že s Bilem Keithem bude v pondělí natáčet Marek Eben jeden ze svých pořadů Na plovárně. Tak se máme na co těšit. Také že ho napadlo dát dohromady tři banjisty, kteří spolu ještě nikdy nehráli. Bill Keith, Peter Wernick a Petr Brandejs. Včera měli první společnou zkoušku. Tohle banjové trio pak doprovázeli Martino Coppo s mandolínou a Pavel Brandejs na basu. Zahráli nám medley Foggy Mountain Special, Pine Country Breakdown, Flint Hill Special, Groundspeed a Earl´s Breakdown. Pak se k nim přidali další muzikanti, houslista Jirka Králik, se kterým se seznámili a byli jím nadšeni na pátečním nočním sessionu a kytarista Marek Macák, syn zakladatele Banjo Jamboree, nejstaršího bluegrassového festivalu v Evropě - Honzy Macáka. Bill s Petem se střídali a tak jsme mohli slyšet Salt Creek, který Bill nahrál s otcem bluegrassu Billem Monroe, Dixie Breakdown, Armadillo Breakdown z dob kapely Country Cooking, Blackberry Blossom a nakonec Brandejsovu Hopsa Hejsa.

Grand finále sobotního koncertu

Pak pozvali na jeviště Copáky a norské Brokeland Bullets a nastalo Grand Finale. Zazněla několikaminutová instrumentálka Old Joe Clark, kde se všichni muzikanti vystřídali v sólech. Poslední měla být Will the Circle be Unbroken, kterou začal Míša Leicht zpívat česky. Dalši sloku pak Joan, Martino a tak to šlo dál….. Obecenstvo ale pořád nemělo dost a vytleskalo si další, teď již opravdu poslední přídavek.

Pete Wernick se zeptal, kolik lidí tady hraje na banjo a zvedlo se tolik rukou, že to nemohl ani spočitat. Tak je všechny pozval na svůj Jam Camp a spustili instrumentálku Cripple Creek, kterou znají snad všichni banjisti na světě. Tu bych ještě zvládla dokonce i já sama. Jelikož obecenstvo se nedadalo utišit, koncert definitivně zakončili pisní Two Dollars Bill…

Opravdu jedinečný koncert skončil a nejenom já na něj budu dlouho vzpomínat. Díky Rosťo, díky Ivano a díky EBMA. Celý summit se konal pod záštitou Senátu České republiky a tak velký dík patří i senátorovi Ing. Petr Bratskému.

Cena pro Greenhorns

Zleva Martino Coppo, Petr Brandejs, Marko Čermák a Medard Konopík při přebírání ceny

Potlesk pro Marka a Greenhorns