Tony Linhart a Miki Ryvola

Zaplněný Gong v pražských Vysočanech byl dějištěm živého vydání pořadu Tonyho Linharta Ozvěny osadních ohňů, který dobře znají posluchači Country rádia. Tentokrát s podtitulem, který upřesňoval, čemu bude večer věnován.

Začalo plzeňské trio s kopuletým názvem Komáři – Béďa Šedifka Röhrich, jeho syn Michal (oba s kytarou) a baskytarista Dan Zita. Plzeňáci se těšili, že si mohou zahrát v Praze, diváci se těšili z toho, jak hrají i zpívají  a navíc se ohromně bavili, jaký  syn Míša hraje pěkný slovní ping-pong se svým tátou (kromě sól na kytaru, samozřejmě). Šedifka před Písní nic moc úspěšného chlapa  sdělil, že většina jeho písniček má základ v tom, co se na osadě skutečně stalo a dodal, že nemá schopnost fabulovat tak jako většina našich politiků –  proto prý se taky politikem nestal.

Komáři - zleva baskytarista Dan Zita,  Béďa Šedifka Röhrich a jeho syn Michal

Při střídání rychlých a pomalých písní (Míša pochopitelně taťku pokáral, že hraje i ty pomalé moc rychle) dal vzpomenout chytrostí a barevností svých textů na Kapitána Kida, při Čekání nejen připomněl  Old Boys Expedition, kterou už více než tři desítky let připravuje okruh kamarádů kolem Mikiho Ryvoly. a že Markovi Čermákovi kdysi dávno někdo  řekl, že banjo k trampské písničce nepatří – ale  hráli  s takovým romantismem a nostalgií, že pacifický sólista Andělín si v zákulisí střihl ploužáček…

Po nich přišel právě Miki Ryvola. Sám, jen s kytarou – na rozdíl od moderujícího Tonyho Linharta, kterého občas doprovázela jedna francouzská hůl. Miki si již při zvukovkách zkusil Jarního kurýra a teď s ním začal své vystoupení, které co chvíli přecházelo ve společný zpěv sálu. Došlo na pěknici u splavu, září, v němž se lásce nedaří, další a další perly, Poslední míli, Zemi tří sluncí, narozeninový dárek svého času bráchovi Wabimu Co zbejvá… prostě hrál Miki Ryvola , rozbušil srdce a rozezněl hlasivky celému Gongu.

Paběrky - zleva Libor Vinklát, Vlasta Viki Dynterová, Jiří Čiksika Macek, Jana Škábová, Václav Limberk, Marko Čermák

Po přestávce nastoupily  Paběrky,  vedené Marko Čermákem , jenž na bluegrassovém summitu v Praze dostal další ocenění své průkopnické práce. Čtyři muzikanti a dvě zpěvačky připomněli nejen obecně známé písně jako třeba Zátoku nebo Kalifornii, ale zpívali  i 150 let starý song ze Severního Ontaria a nezapomněli říci, že tenkrát byla v Kanadě  prohibice, tak se o pití aspoň zpívalo…Taky samozřejmě přidávali -  tu o tuneláři Johnu Hardym z dob, kdy slovo tunelář mělo hodně jiný význam, než dnes.

Finišoval Pacifik a byla to – kromě hromady nádherných a vesměs zlidovělých písní – psina, jaká už roky k téhle sestavě patří.  Že seděl na židli Tony, to už nikoho nepřekvapilo, ale posadila se i Marcela Voborská i Honza Andělín Frühauf, takže Helena Maršálková tentokrát čněla nad všemi a hlavně nenechala na kapelníkovi Tonym nit suchou. Zazněly písničky o času, který jen hvězdy měří, o Blátivé cestě, o Choceradech a když už to vypadalo, že čas koncertu vypršel, střihla si Marcela nádherné sólo v písničce, která připomněla už nežijícího Pepu Blažejovského, a tečkou bylo pochopitelně Karlínské nábřeží, ke kterému zpíval s Helenou refrén celý Gong.

Byla to skvělá tečka za Poctou trampské písni. Té písni, o níž během večera Šedifka řekl: když někdo mluví o konci trampské písně, to je jako kdyby mluvil o konci romantiky !

Pacifik - zleva Honza Andělín Frühauf, Marcela Voborská, Helena Maršálková, Tony Linhart

Foto: Mišelin T.O. Paběrky