Americká dívčí skupina Della Mae. Jenni Lyn Gardener, mandolína a Shelby Means, basa

Během šestidenního country festivalu v curyšském Albisguetli se již tradičně konaly dva bluegrassové večery. Byla jsem na prvním, kde hrála italská kapela Bluegrass Stuff a dívčí americká skupina Della Mae. Té dělala další den předskupinu švýcarská Sunny Mountain Grass.

Bluegrass Stuff znám již mnoho let a také jsem o nich párkrát psala. Jejich kapelník Massimo Gatti je snad nejlepší italský mandolinista, a teď už jediný ze zakládajících členů. Muzikantů se u nich vystřídala pěkná řádka, někteří z vás je měli možnost vidět v minulosti i v Čechách na festivalech v Písku nebo ve Strakonicích, a pochopitelně také po Evropě. Skupina má na svém kontě mnoho různých ocenění, několikrát se stali dokonce evropskou bluegrassovou Kapelou roku.

Kapela Bluegrass Stuff - zleva basa Icaro Gatti, kytara Ruben Minuto, housle Colm Murphy, mandolína Massimo Gatti, banjo Matteo Ringressi

 

Na kytaru hraje a nádherně zpívá Ruben Minuto. Švýcarské publikum si získal hlavně perfektním jódlováním. Hrává kromě bluegrassu také blues s různými kapelami. Často doprovází americké muzikanty na šňůrách po Evropě. Jezdí s kytarou po světě od svých osmnácti let. Jejich všestranný houslista Colm Murphy je čistokrevný Ir. Banjista se jmenuje Matteo Ringressi, a také hraje v mnoha kapelách. Zajímavé je, že banjo mu učarovalo když mu byly pouhé tři roky – po shlédnutí Puppet show v televizi. Také se podílí na kapelní tvorbě a rád prý píše Drinking songs – pijácké písně. Má rád klasiku – Earla Scruggse, Dona Reno či Dona Stovera. Kapelnímu benjamínkovi bude teprve osmnáct let. Začínal s kapelou svého otce na basu, když mu ještě nebylo třináct. Od té doby pěkně vyrostl. Hrává také rád na banjo, ale pochopitelně ne u nich v kapele.

Slyšeli jsme od nich spoustu skladeb Billa Monroa, Delmoore Brothers atd. Obecenstvu učaroval hlavně Rubenův hlas, minulá sestava ale mívala silnější vokály. Tentokrát úplně upustili od italských písniček, zato zazpívali pro německy mluvící publikum Elvisův hit Fräulein, a aby si Švýcaři užili jódlování, Mulskinner Blues od Billa Monroa. Obcenstvo šílelo, a tak když po druhém setu museli přidávat, byla to další jódlovačka – Swiss Lullaby. To byla premiéra i pro mne a prozradili, že točí čtvrtou desku, na které taky bude. Na té jejich první s názvem Golden Horn je také písnička od našeho Petra Vacka.

O přestávce mi Ruben věnoval nejnovější cédéčko, které natočil společně s Matteem, jmenuje se Ruben Minuto+ Matteo Ringressi – 13 Tunes in Sepia Tone. Už jsem si je poslechla a je moc hezké.

Della Mae - zleva Courtney Hartman, kytara, Jenni Lyn Gardener, mandolína, Shelby Means, basa, Celia Woodsmith, kytara, zpěv, Kimber Ludiker, housle

Hlavní hvězdy večera - Della Mae – nastoupily pochopitelně až k desáté. Program na tomto festivalu začíná již v půl osmé, ale mají nesmyslně dlouhé přestávky ( aby obecenstvo toho co nejvíc zkonzumovalo) a končívá až po půlnoci. Zvuk bývá mizerný, je tam hlučno, tancuje se, zvoní příbory a většina lidí moc neposlouchá, hlavně se baví. Proto tam nerada chodím. Přijela mi ale kamarádka z Německa, tak jsem se zas jednou přemohla…

Della Mae mají za sebou takřka raketový start. Viděla jsem je poprvé předloni v Americe a už tehdy po nich lid šílel. Je to vlastně jediná profesionálně permanentně cestující ryze ženská kapela. Všechny jsou vynikající instrumentalistky a zaslouží si – často jim přisuzovaný – titul Supergroup. Ostatně měli jsme možnost je vidět i v Praze v roce 2011 v rámci zimního festivalu na kolečkách - Bluegrass Jamboree.

Kapela vznikla v Bostonu, ale děvčata pocházejí z pěti různých států. Kapelnice a kytaristka Celia Woodsmithová je z Vermontu, má velmi silný a osobitý hlas.

Houslistku Kimber Ludikerovou z Texasu začal učit hrát její dědeček, když jí byly pouhé tři roky. Kolem dvacítky pak dvakrát vyhrála houslovou soutěž Grand National Fiddle Championship. Je doma jak v bluegrassu, old timu i swingu. Mandolinistka Jenni Lyn Gardenerová z Jižní Karoliny ovládá mistrně svůj nástroj a je ve velké míře odpovědná za jejich tvrdý off-beat rytmus.

Sólová kytaristka Courtney Hartmanová, původem z Colorada, patří k tzv. flatpicking virtuozům. Nejnovějši členkou je basistka Shelby Meansová z Wyomingu- ta ještě v Praze nehrála.

Děvčata se přiznala, že byla hrozně unavená, protože zažila blizzard cestou na letiště a vůbec nespala. Ale únava z nich hned spadla, když vstoupila na jeviště. Prý jim obecenstvo dodalo energii. Pravda je, že pak hrály úžasně.

Ač mají rády tvrdý bluegrass ze čtyřicátých a padesátých let, většinu písniček si píší samy. Začaly svým hitem Evangelina, následovala My Heart´s Own Love od legendární Hazel Dickensové. Nechyběla klasická Sleep With One Eye Open, moc se líbil Honky Tonk Angel od Waylona Jenningse, Hey Good od Hanka Williamse a spousta dalších.

Povykládaly, jaký to byl zážitek, když loni na podzim byly vybrány americkým ministerstvem kultury jako americké hudební ambasadorky na promoční šňůru po šesti asijských státech Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Pakistánu,Tadžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. S nimi cestovalo dalších deset kapel různých amerických hudebních stylů od country, americana, přes hip-hop, jazz či rock až po havajskou hula.

Jak pokračoval večer, bylo čím dál hlučněji a před podiem se množily taneční páry. Chtěla jsem chytit poslední rychlík, a tak jsem v půlce posledního setu odešla na vlak. Od přátel jsem se pak dověděla, že Američanky musely přidávat, nakonec pozvaly na jeviště Bluegrass Stuff a hráli společně. Poslední společnou písní byla Roll on Buddy, to již bylo dlouho po půlnoci.

Foto Lilly Pavlak