Petr Rímský, Malostranská beseda, 25. listopad 2012 (foto Jiří Esser)

 Letošní léto vrcholilo 21. července pořádným celodenním deštěm. To Petrovi Rímskému pršelo štěstí, když jako speciální host na Sekwoyfestu ohlašoval vydání svého alba Zákon o zachování lásky. Konečně! Že nahrávka je čerstvě připravena k vydání ohlašoval Petr se svými vokalistkami Veronikou Skočdopolovou a Petrou Zajíčkovou již v dubnu 2011 při pohostinském vystoupení v Notování a to nemluvím o tom, že řada jeho příznivců na ni čeká již zhruba čtvrt století.

Přesto, že Petrův hmotný artefakt, krabička plná muziky, spatřil světlo světa ve vrcholícím létě, kolotoč dosavadních sedmi křestních koncertů odstartoval až po festivalové sezóně na začátku října v Praze a přes Brno, Liberec, Příbram, Vsetín a Ostravu se vrátil 25. listopadu zpět do Prahy, na scénu Malostranské besedy, kde jsem byl a odkud bude tato reportáž.

Petr, Petra, Veronika a Honza Dobiáš (foto Jiří Esser)

Ta tolikanásobně pokřtěná záležitost není jenom jedno cédéčko! Kartonová krabička rozměru 133 x 131 x 35 mm obsahuje hned dva disky, textovou přílohu a navíc i knížku Petra Rímského Ze života muzikantského. Na prvním disku je záznam tuctu písní nahraných péčí Jana Friedla ve vyšebrodském AV studiu Petrem, Verunkou a Petrou za asistence dalších pěti muzikantů. Druhý přináší nahrávku týchž + dvou bonusových písní z živého koncertu. Petr je nahrál sólově, podpořen jen svými vokalistkami a vděčným publikem. Formace, která zahajovala večer v Malostranské besedě, byla blíž hudebnímu obsazení druhého disku. S Petrem a jeho dámami vystoupil pouze protagonistův syn, hráč na fagot a kontrafagot Štěpán Rímský, člen orchestru Národního divadla, zatímco ostatní hráči studiové kapely měli zástoje na jiných scénách. Podpořena vlídným úvodním slovem moderátora večera Honzy Dobiáše a od začátku velmi pozitivně naladěným publikem, předvedla Petrova komorní formace vynikající výkon a není divu, že výběr z alba, který přednesla, sklidil nadšený ohlas a bohatý potlesk.

Jan Spálený (foto Jiří Esser)

Křeslo pro prvního hosta stálo u klavíru. Vlastně, byla to jen sedačka, která k tomuto nástroji přísluší. Ale seděl na ní Jan Spálený! Mezi Petrovy kamarády patří od přelomu tisíciletí, kdy jezdíval s ASPM hrát na Helfštýn a na hrad v Boskovicích, na festival Folky - nefolky, který Petr pořádával… Tři staré písně, které ASPM hrávalo ve své nejstarší sestavě, zahrál a zazpíval Honza Spálený z listu. Samozřejmě úžasně, i když předem prohlašoval, že už je vůbec neumí. Do nadšeného potlesku zašeptal Petr do mikrofonu prosbu o přídavek: „Tu o těch červenejch trenýrkách bys mi ještě mohl zahrát, viď?“ Nevyhovte starému kamarádovi, když křtí debutové album! Přání splněno a první host doprovázený bouřlivým potleskem opouští scénu, aby mohl Honza Dobiáš uvítat na scéně druhého.

Recituje Mirek Kovářík (foto Jiří Plaček)

Večer Dole pode mnou
zářila Praha
Bylo mi úzko
z tolika světel Tak jsem se díval na oblohu jestli nebude padat
aspoň jediná hvězda
pošetilá zbytečná plavá a nahá…

Píseň o hvězdě, za kterou Petr Rímský získal Autorskou Portu v r. 1986, byla na svoji dobu odvážná a pro tu hvězdu začal svůj vstup do programu mág slova Mirek Kovářík básní Václava Hraběte Blues na památku Vladimíra Majakovského. Průkopník moderní recitace v českých zemích krátce zavzpomínal na léta prožitá na Portách a na svá setkání s Petrem… Velmi silným vrcholem jeho vstupu, který patřil k nejsilnějším uměleckým zážitkům večera, a po kterém nemohlo přijít nic jiného než přestávka, byla báseň Ivana Diviše ze sbírky Odchod z Čech (poprvé vydané v Německu r. 1981)… Dejme i zde před přestávkou prostor několika Divišovým veršům:

Kdo komu vrátí oslepené jestřáby?
kdo uplouhané sněžné levharty,
souměrně krásnou zvěř, proměňovanou v cirkusáckou havěť?
Zničili Eden,
ochcali dómy
a teď skučí jak staré kurvy po štrichu:
v zemi Alšově a Chittusiho školeni teroristi,
každý dobytek tam požívá větších práv než našinec

Skvělý mistr zvuku Alain Hajda o přestávce, na obrázku uprostřed (foto Jiří Esser)

Po přestávce odstartoval program Honza Dobiáš radostným uvítáním dalšího, již posledního hosta, skupinu Stráníci. A její kytarista a zpěvák Mirek Ošanec ho okamžitě opravil. Podle něj hrála skupina Mirek, ve které čistě náhodou vystupují členové skupiny Straníci, manželé Verunka a Luboš Stráníkovi a Pavel Lipták (též Mrakoplaš). Všem kdo vědí je jasné, že zněly písničky tria Peter, Paul and Mary s českými texty. Zněly krásně a není divu, že stejně jako předchozí dva hosté i tato kapela přidávala. Písničky party muzikantů, kteří jsou Petrovými kamarády od 80. let, navodily radostnou, pro křest desky velice příjemnou atmosféru.

Skupina Mirek obecně zvaná Stráníci (foto Jiří Esser)

Scéna MB není malá, ale když se na ní shromáždili hosté večera Jan Spálený, Mirek Kovářík, výše vyjmenovaná skupina „Mirek“ a moderátor Honza Dobiáš, kteří se za několik okamžiků všichni stali kmotry Zákona o zachování lásky, a Petr a Štěpán Rímští a Verunka Skočdopolová s Petrou Zajíčkovou, bez kterých by deska ani tento večer nebyly, prostoru na tancování tam mnoho nezbylo. Netancovalo se naštěstí, nýbrž společným přípitkem kanadskou whisky křtila deska. Ze všech kmotrovských přání desce zapsalo se mi do paměti nejvíc to, které pronesl Honza Spálený. Možná, že napsané bude působit trošku banálně, ale vyslovené znělo krásně a sklidilo emotivní, nadšenou reakci publika: „Já té desce přeju, aby se našel člověk, třebas jenom jeden jediný, na tom nezáleží, který by ji tolik miloval, jako já miluju svoji ženu…“

Křest je záležitost veselá! (foto Jiří Esser)

Je propočítáno, že na dosavadních křtech a jiných prezentacích Zákona o zachování lásky každý pátý, kdo u toho byl, si artefakt koupil! A již dávno není jasné, za jaký počet prodaných desek by měla být udělována deska zlatá. Petrovy vokalistky, Petra s Veronikou, v obavě, aby nebyl standardní limit příliš překročen, rozhodly svému guru udělit zlatou desku hned teď, přímo při křtu v MB. Podívejte, jak Mistru Rímskému deska slušela a věřte fotce Jirky Plačka: to plastové „prkénko“ bylo opravdu barvy zlaté!

Zlatá deska a dojatý Mistr s rukou na zlatém srdci (foto Jiří Plaček)

Slavnostní rituály skončeny, čas koncertu se chýlí ke konci. Bylo by ovšem dramaturgickou chybou, kdyby večer neuzavírali jeho hlavní hrdinové, Petr Rímský a jeho formace. Nelekejte se, k chybě nedošlo. Mezi ostatními písněmi zazněla i ta, která dala Petrově „hudební krabičce“ název. Křest Zákona o zachování lásky byl jejich písněmi a přídavky, až po Petrův sólový, příjemně završen. A musím přiznat, že v kouzelné pohodě večera jsem se neubránil pocitu, že i sám zmiňovaný zákon byl naplněn. Takové to bylo všechno krásné…

Petrova komorní formace, poslední písně večera… (foto Jiří Esser)

Dvě malé poznámky na závěr:

1) Mirkovi Kováříkovi děkuji za promptní dodání básně Ivana Diviše, jejíž fragment je v reportáži použit.

2) Chcete-li se dozvědět o písničkáři, hudebníkovi a hudebním pedagogovi Petru Rímském víc, zjistit, kdy budou jeho další vystoupení, poslechnout si ukázky z desky, nebo si ji objednat, navštivte jeho stránky http://www.rimsky.cz/.