Přiznám se. Na koncerty po létech obnovených kapel nebo na koncerty u příležitosti dožitých narozenin chodím jen pod pohrůžkou násilí. Často se míra trapnosti na straně interpreta i trapného pocitu publika rovná transparentu Ještě žiju! A končívá to v poslední době devalvovaným standing ovation.
Na pražský koncert Zelená pošta slovenských borců sedmdesátých let jsem šel do Divadla Archa trochu s obavami, i když jsem měl načtené pochvalné recenze po zářijovém bratislavském provedení.
Na tomto portálu často čteme vzpomínky Honzy Dobiáše na Mladý svět. Dneska s dovolením zavzpomínám taky.
Na začátku roku 1978 jsme udělili čtvrtou Bílou vránu. Udělovala se jako protiváha ankety Zlatý slavík odbornou porotou a redakcí Mladého světa za kvalitní původní českou a slovenskou tvorbu. Za rok 1977 se stali nositeli keramické Bílé vrány tvůrci alba Na druhom programe sna – Pavol Hammel, Marián Varga a Kamil Peteraj.
Pavol Hammel
Marián Varga
Fedor Frešo
Martin Valihora
František Griglák
V té době, kdy Prahou hýbaly skvělé koncerty jazz-rockové hudby, na Slovensku se zrodila už druhá těžko zařaditelná deska seskupení velkých kamarádů. První – Zelená pošta – vyšla v tehdy úplně novém hudebním vydavatelství Opus v roce 1972 v Bratislavě. Hammel její vznik popisuje slovy, která na tehdejší podmínky ve studiích dnes zní téměř neuvěřitelně:
„Měli jsme ve studiu volnost, zvukaři byli zanícení, my jsme nikam nespěchali, v podstatě to bylo natočené bez limitů, i finančních, lidi z vydavatelství Opus a také ze Slovenského rozhlasu nám věřili.“ Tehdy jsme kroutili hlavami, jak je možné, že kousek od Prahy – v Bratislavě se s rockovou hudbou zachází tak úžasně svobodně. Možná to bylo i tím, že ministrem kultury na Slovensku byl básník Miroslav Válek, jehož jednu báseň tvůrci také zhudebnili. Dokonce se tehdy říkalo, že ministr Mariánu Vargovi dal dovézt neuvěřitelně drahé Hammondy... Takového pochopení moc nebývalo. Ale možná správní lidé ve správné chvíli na správném místě...
Tehdy jsem psal: „Je hudba, která tě přibije k zemi špendlíkem, jak můru ve sbírce hmyzu, která je obrovskou vznosnou klenbou a ty sám se pos ní cítíš velký, hudba, která tě rozebere na šroubky, a taky muzika, s níž máš chuť stoupnout si do okna, rozpřáhnout ruce a šťastně promáchnout vzduch. Prostě šťastná muzika... Tvůrci odvedli domyšlenou práci bez záplat a křečovitostí, profesionální zručnost dali do služby myšlenky alba, takže nikde nezůstává pouze u dobrého řemesla... Hammel zpívá se svým příjemně brejlatým smyslem pro poezii a vtip...“
Po čtyřiceti letech se zrealizoval někdejší Vargův sen, převést alba Zelenou poštu, Na II. programe sna a Labutie piesně na pódium. Poprvé na bratislavském koncertě Konvergence a podruhé v pražské Arše.
Na podium nastoupila sestava s matadory Hammelem, Frešem, Vargou a Griglákem, posíleni mladšími muzikanty na bicí a klávesy. Jako host posílil „kytarovou sekci“ v několika skladbách Radim Hladík, který účinkoval i na původní nahrávce Zelené pošty.
Pavol Hammel měl vždycky úzký hlas, který nikdy nebořil sály. Zpěvák nikdy neomračoval kostýmy, ani tancem. Své kytary se držel i při pražském vystoupení a bylo mu jako vždy úplně jedno, jestli je v džínách nebo saku. Zpíval to, co je v něm uvnitř, a sloužil společnému projektu.
Předvést čtyřicet let staré písně, doplněné několika skladbami legendárního Collegia Musica, je velice riskantní a málokdo by se toho odvážil. To vše bez efektů, téměř bez průvodního slova. Zaplněné hlediště bouřilo nadšením. Ale nebyla to jen nostalgie, ani nostalgické tleskání vlastním vzpomínkám. Kapela na jevišti, v čele se stále mimo svět zavěšeným Mariánem Vargou, hrála skvěle výbornou muziku, která i po tolika letech ujížděla z vyšlapaných cest.
Pro velký zájem publika se koncert zopakuje potřetí a pravděpodobně naposled v Divadle Archa 8.února 2013.
Velmi neobvyklá muzikantská sestava: Pavol Hammel, Martin Valihora a Radim Hladík
Radim Hladík
Druhý klávesista Peter Preložník
Velká radost v hledišti i na jevišti
Starší, ale stále stejný - Pavol Hammel
Marián Varga jako vždy soustředěný na svůj nástroj
Původní obal LP desky Zelená pošta vydané Opusem v roce 1972
Foto: František Heřman