Na pondělí 29. října připravili Rosťa Čapek s Ivou Loukovou hudební lahůdku – dvojkoncert superbandu Blue Highway v pražském hotelu Pyramida. Kapela si v sobotu předtím zahrála ve vyprodaném Městském divadle severoněmeckého Oldenburgu, pražské koncerty byly jediné ve střední Evropě.

Pochopitelně jsem kvůli nim i přes hororové počasí odjížděla v sobotu večer autobusem ze Švýcarska. Kapela přijela do Prahy vlakem v neděli, byl to pro ně nevšední zážitek. Po jedné z takových cest vznikla písnička, která se v roce 2008 stala IBMA písní roku: „Through the Window of a Train“. Vlaku si tady užili ažaž, protože další den odjížděli do Berlína na letiště. Naštěstí neletěli přímo do té hrůzy po hurikánu Sandy na východním pobřeží a dostali se v pořádku domů.

Blue Highway je tak trochu moje srdeční záležitost. Poprvé jsem je viděla na předváděčce IBMA v Owensboro, Kentucky a řekla si: „ Tihle hoši mají na to udělat díru do světa a musím je dostat do Evropy.“ Za rok hráli v Owensboro znovu a to již získali titul IBMA „Objev roku 1996“. V roce 1997 jsem je chtěla na Dobrofest do Trnavy, ale kapele se to moc nezdálo, tak tam vyslali na výzvědy pouze Roba Ickese. Zahrál si tam v triu s Joe Cravenem a Derekem Jonesem a měli obrovský úspěch. Tak se tam v roce 1998 vydala kapela již kompletní a bylo to opět super. Aby se trochu zmenšily náklady, naplánovala jsem jim ještě jeden koncert v Rakousku. Na skoro hodinovou epizodu s rakouskými celníky na slovensko-rakouských hranicích nikdo z nás určitě nezapomene. Vyprodaný koncert v Linci byl vynikající. Hoši odlétali další den z Prahy s tím, že by si jednou moc rádi zahráli i tam. A ten sen se jim teď splnil.

Rosťa naplánoval večerní koncert a jaké bylo jeho překvapení, že byl vyprodaný během dvou dní. Přidal tedy ještě odpolední a lístky zmizely také tak rychle jako čerstvé rohlíky. Kdo tam nebyl, má čeho litovat, neboť oba koncerty byly bombastické a fanoušci z celé Evropy na ně budou ještě dlouho vzpomínat. Byli tam Italové, Holanďani, Rakušáci, Němci, Poláci, Slováci a kdoví kdo ještě. Kamarády Slováky moc mrzelo, že se neuskutečnil i plánovaný koncert v Bratislavě.

Kapelu vám aspoň trochu představím, protože psát o nich by asi bylo na celou knihu.

Wayne Taylor a Tim Stafford

Shawn Lane a Wayne Taylor

Vedoucím skupiny je kytarista Tim Stafford z Kingsportu v Tennessee, mj. jeden ze zakládajících členů skupiny Alison Krause and Union Station. Jezdil s nimi intenzivně dva roky, a pak odešel, protože měl music businessu plné zuby. Také se chtěl víc věnovat rodině a malému synkovi. Časem s kamarády založili Blue Highway. Tim je všestranně nadaný a jedním z jeho posledních počinů je kniha Biografie Tonyho Rice, kterou dal dohromady s Carolinou Wrightovou, která žije na Havaji. Basista, výborný zpěvák a výjimečně nadaný písničkář Wayne Taylor z Jihohozápadní Virginie jezdil dvacet let s náklaďákem a hrával s různými kapelami na víkendových tancovačkách. S kapelou Blue Highway se mu splnil životní sen. Shawn Lane také vyrůstal v Jihozápadní Virginii - jako ostatně i jiné veličiny, například Stanley Brothers či Jim a Jesse. Zpívá jak anděl a hraje skvěle na mandolinu i housle. V minulosti spolupracoval mj. s Ricky Skaggsem či Doyle Lawsonem. Banjista Jason Burleson pochází z muzikální rodiny ze Severní Karoliny a hraje na všechno, co má struny.S Timem Staffordem ho dala dohromady záliba v hudbě Django Rheinhardta. Jako jediný z rodinných důvodů kapelu na čas opustil a v Trnavě ho tehdy zastupoval Tom Adams. Ale dobří holubi se vracejí a kapela dodnes hraje ve stejné sestavě jako před 16 lety, kdy vznikla. Rob Ickes , čtrnáctinásobný dobrista roku IBMA, pochází z „ typicky bluegrassového státu“ – Kalifornie. Jeho rodiče hrávali v old tim fidle bandu a již jako dítě s nimi hrávával pravidelně na víkendových sejšnech.K houslím ale žádný vřelý vztah neměl. Jeho maminka ho sebou brávala na bluegrassové festival, tam ve třinácti poprvé slyšel hrát Mika Auldridge a zamiloval se do dobra.V roce 1982 se přestěhoval do Nashvillu a začal se živit jako studiový muzikant. Já jsem se s ním seznámila před dvaceti lety, když byl na šňůře s kapelou Laurie Lewis. Zahráli si tehdy i v Praze. Rob drží rekord jako nejčastěji vyznamenaný muzikant v historii IBMA a nahrávky, na kterých účinkuje, se nedají snad ani spočítat.Jenom s Blue Highway je jich deset.

Jason Burleson

Rob Ickes

Na dvojcédéčku z 15.narozenin kapely – 15th Anniversary Collection – trůní i jedna z mých četných fotek z jejich narozeninového alba.Pár jich tam je i z Trnavy. Můžete se na ně kouknout na http://bluehighwayband.com/Pages/15thAnnPhotoAlbum.html. Měla jsem to štěstí a vyhrála tehdy soutěž o nejlepší fotku s jednou z country festivalu Albisguetli v Curychu…

Oba pražské koncerty kapela zahájila tradičně písní Wayna Taylora „Lomesone Pine“ z prvního cédéčka s názvem It´s a Long, Long Road, které v roce 1995 odstartovalo hvězdnou kapelní kariéru.Pak následovala spousta dalších písní, jedna hezčí než druhá, většinou z jejich vlastní tvorby.Wayne zazpíval i píseň, která měla velký úspěch v Německu – „Fräulain“. Je to prý jediná s německým názvem, kterou umí a hrávali ji v začátcích kapely. Marně však hledali nějakou píseň s aspoň jedním českým slovem, ale napadlo je jen Ship Ahoj !, kterou bohužel zazpívat neumějí… Jednu chvíli kapela opustila jeviště, zůstal tam jen Rob Ickes a sólově zahájil skladbu „The Old Rugged Cross“ z jejich gospelového alba Wondrous Love. Po chvíli se k němu připojil zbytek kapely, potlesk nebral konce. Poslední píseň před přestávkou byl vynikající gospel „Wondrous Love“. Začala hrát mandolina, pak zpěv Wayna Taylora a každou slokou se k němu přidávali teď již pouze a capella další zpěváci. Nádhera, která se musí slyšet, třeba u nich na domovské stanici. Jistě jsem nebyla jediná, komu naskočila husí kůže.Není divu, že letos opět dostali titul IBMA jako vokální skupina roku.

Autogramiáda

Na autogramiádě

O přestávce členové kapely podepisovali cédéčka, ale bylo tam tak narváno, že se k nim nešlo dostat. Druhá část koncertu začala již zmiňovanou „Through the Window of a Train“, nádherný byl gospel „Some Day“ z jejich desky Midnight Storm. Publikum rozesmály variace Tima Stafforda na téma písně „Oh Death“, kterou zpíval Ralph Stanley ve filmu Bratříčku, kde jsi…Tim je vůbec rozený komik. I jeho píseň, kterou napsal společně s Jonem Weisbergerem „If You ´ve got Something to Say“ vykouzlila na tvářích diváků nejeden úsměv. Postupně hudebně představovali členy kapely. Shawn Lane mimo jiné zazpíval svou titulní píseň z jejich posledního cédéčka Sounds of Home, která byla více než tři měsíce na vrcholu bluegrassové hitparády. Krásná byla“ Blue Bird Days“ a to ještě nevěděli, jak aktuální bude Shawnova píseň „ Storm“ ( Bouře). No, vše se nedá vypsat. Jedna z posledních byla superdlouhá novoakustická smršť, která vyvrcholila zpěvem Wayna Taylora. Nepamatuji si název, ale zpívalo se tam „…many miles from home“. Nejen přítomné muzikanty – a těch tam bylo požehnaně – zdvihla ze sedadel. Následoval potlesk ve stoje, standing ovations. Kapela pochopitelně musela přidávat, a to písní Billa Monroa „Wicked Path od Sin“, poslední přídavek byla zase tradice „ Little Maggie“. Kapela by se sem do Čech moc ráda vrátila.

Díky patří Rosťovi a Ivaně za uspořádání koncertu a Jirkovi Maškovi za výborný zvuk. Pochopitelně všem muzikantům i divákům za vytvoření jedinečné atmosféry. Ještě dlouho mi jejich nádherná muzika zněla v uších.

Foto: Lilly Pavlak