Miki Ryvola a přátelé bylo na plakátech, které zvaly na komorní seskupení v komorně laděném jevišti i hledišti v pražském klubu Mlejn. Miki Ryvola s přáteli Pavlem Zajícem a Pavlem Jimem Drengubákem z Nezmarů hráli celý večer jen samé hobousárny. Ani náznakem se nerozlišovalo, zda ty písničky byly Mikiho, nebo Wabiho. Ať už to byly Hejno vran, Tunel jménem čas, Země tří sluncí, Co zbejvá, nebo Drátěný ohrady – písnička o smutku z odloučení, které rozumí kamarádi v zahraničí.

Miki Ryvola a přátelé

Pavel Zajíc

Miki Ryvola

Pavel Jim Drengubák

A protože jsou Ryvolovky populární několik desítek let, obecenstvo si některé z nich zpívalo sebou. Atmosféra koncertu byla úžasná.

Poté, co postupně začali odcházet muzikanti skupiny Hoboes do "nebeskýho báru" a nakonec zůstal Miki sám, bylo spojení s Nezmary, potažmo s Jimem a Zajícem, již před lety to nejlepší, co se pro písničky bratří Ryvolů mohlo stát. Miki si s Nezmary mimořádně rozumí, nicméně nezávisle na koncertních scénách ty písničky žijí u ohňů, ve vodáckých kempech i v táborech horolezců. Ta první – Mikiho Poslední mile, vznikla v roce 1961, před neuvěřitelnými jednapadesáti lety. Autorovi tehdy ještě nebylo dvacet.