Moje Jizerská nota 2012 byla kratší než všechny ostatní ročníky, na kterých jsem byl. Věděl jsem předem, že to tak bude a popravdě řečeno, nemrzelo mě to. Šla před ní řada „jobovek“. Že Chudinkové v kině nebudou a kdo ví, jestli dorazí Tony Antony očekávající v nejbližších dnech přírůstek do rodiny, že nebude Epy de Mye a taky že poúrazová rekonvalescence nedovolí Honzovi Dobiášovi přijet Notu konferovat…

To je dost důvodů k tomu, aby mě nemrzelo, že se do Hejnic dostanu 29. září před polednem, ne? Vedle pátečního trampského bálu ve ferdinandovské restauraci U Cimpla jsem tak přišel o sobotní dopolední programy: o vyřazovací kolo 5. ročníku Dětské noty - soutěže pro interprety mladší 18 let - a o Potlach v kině, ve kterém Tony přece jenom vystoupil (potom co mu jeho pódiový parťák Milan Belmondo Plch včas slíbil, že ho v nejhorším odrodí na scéně) a Chudinky prý dobře zastoupilo Hluboké nedorozumění. O to všechno jsem přišel, ale u toho hlavního jsem byl:

Bazilika Navštívení P. Marie a bývalý klášter v Hejnicích

Hlavní část programu začala již tradičně ve 14 hodin na scéně pod širým, co do počasí vlídným nebem v hejnickém autocampu Vlajkou, tentokrát v podání Sekvoje a sboru přítomných muzikantů. Proběhlo tam, finále dopolední Dětské noty, šest dospěláckých kapel tam soutěžilo o hlavní cenu festivalu, velkou dřevěnou putovní Jizerskou notu, a vystoupily tam také dvě hostující skupiny. To vše samozřejmě důvtipně promícháno dramaturgem Pavlem Déčkem Vinklátem tak, aby byl program odpoledne a večera pestrý a gradující. Program uváděl zkušený moderátor bluegrassové scény Jarda Harda Handlíř, kapelník jablonecké kapely Handl. Jeho premiéra u trampů nebyla, v porovnání s konferancí Honzy Dobiáše, nikterak oslnivá, ale pochvalu za velkou snahu si rozhodně zaslouží.

 

Michal Horák - jméno, které stojí za zapamatování

Mezi dospělácké kapely byly v první části programu, které vyvrcholila vystoupením libereckého Jarretu, vloženi finalisté Dětské noty. Duo David Kozák & Tomáš Kulíšek z Českého Krumlova a Prahy zaujalo především texty svých folkrockových protest songů. Jejich neotřelá témata (např. píseň o sociálních sítích) mířila především do vlastních, tenagerských řad. Plzeňský Jen tak, úspěšný v četných dětských soutěžích a vítěz Dětské noty v letech 2010 a 2011. Tentokrát přijeli v nové sestavě (s věkovým průměrem 10 let), z tria rozrostlí v kvartet a úplně poprvé se svojí autorskou písničkou. Složila spoluzakladatelka skupiny Kačenka Kachně Kozáková a povedla se jí. Nejpovedenější vystoupení z účastníků Dětské noty ale předvedl Michal Horák z Vysoké nad Labem u Hradce Králové. Kultivovaný projev, nápadité melodie a chytré, vtipné texty tohoto čtrnáctiletého multiinstrumentalisty příjemného zpěvného hlasu nadchly publikum i porotu a není divu, že vedle hlavní ceny od diváků si vezl domů taky ceny instrumentalisty a zpěváka Dětské noty 2012 od poroty, zatímco cenu za sborový vokál získali Jentaci.

 

Úspěšný nováček Jizerské noty - skupina Naopak

Soutěže o Jizerskou notu v časném odpoledni odstartoval dobříšsko-českolipský Naopak. V Hejnicích kapela hrála poprvé a její vystoupení bylo pro tou dobou ještě nepočetné publikum i porotu příjemným překvapením. Diváci se Naopaku za její dobře odpíchnuté písničky s dokonalými sbory odvděčili nadšeným potleskem a hurónským UMÍ! a porota nezůstala pozadu. Druhou premiérovou kapelou soutěže, žel zdaleka ne tak úspěšnou jako předchozí, byla Heuréka z Kladna a jako poslední soutěžící před vystoupením Jarretu zahrála chrudimská Chrpa. Tento soubor, který se zúčastnil prvního ročníku Jizerské noty, hraje už osmatřicet let. Celá ta léta se poctivě drží dnes již tradičního stylu interpretace, se kterým kdysi začínal, který vypiloval takřka k ryzí dokonalosti a jímž diváky zejména střední a starší generace velmi nadchl.

 

Zpěvačka skupiny Jarret Hanka Skřivánková

Třešničkou na dortu sobotního odpoledne se stalo vystoupení hosta, libereckého folkrockového Jarretu. V posledních dvou letech jsem kapelu vídal vždy se zajímavými hudebními hosty a byla to veliká, efektní paráda. Do Hejnic přijeli v základním obsazení, instrumentálně vybaveni o něco akustičtěji než obvykle a byla to paráda zase! Melodie v aranžmá odlehčené o několik nástrojů a elektronických efektů a skvělé texty písní dokonale upoutaly pozornost, aniž by se dostaly do konfliktu s romantickým přírodním prostředím Jizerských hor.

 

Skupina Hluboké nedorozumění překvapila a potěšila

Po hostovačce Jarretu nastoupila na scénu mnohonásobná účastnice Jizerské noty, tramp-folková skupina Hluboké nedorozumění, která svoji sestavu nedávno rozšířila o druhou zpěvačku a dobře udělala. Dvojhlas Majky Krskové a elévky souboru Elišky Příšerky Krausové písničky Hlubokáčů nabíjí pozitivní energií a dává jim nebývalý šmrnc. Divácké nadšení, které kapela sklidila, bylo velmi zasloužené.       Následovala kapela Sekvoj. Kapelník tohoto dynamického trampského tria, Olda Dolejš, je jediným muzikantem, který hrál na všech ročnících festivalu. V prvním ročníku jako kapelník Sázavy, dále pak už jen a jen v Sekvoji, která, stejně jako Jizerská nota, vznikla v r. 1981, a patří k inventáři festivalu. Jizerská nota a její stálí diváci prožili s kapelou roky jejího mládí i dospělého zrání a starostí a v současné době s ní sdílejí šťastná léta vyrovnanosti a návratu na výsluní. Letos diváci zvolili Sekvoj vítězkou Jizerské noty potřetí za sebou a kapela tak dosáhla prvního hattricku v historii festivalu! Celkově ovšem vyhrála již osmkrát, což představuje plnou čtvrtinu z dvaatřiceti ročníků festivalu… Po dvou pražských kapelách vystoupila skupina Bob a Bobci z Křižanova u Hrobu. V Hejnicích jsme je také neviděli poprvé a jejich radostné tramp-folkové písničky, vtipná aranžmá a dokonalý pěvecký projev v sólech i ve sboru byly příjemným, veselým a důstojným závěrem soutěžního hraní.

Druhým hostem Jizerské noty byl Kamelot Romana Horkého, prezentovaný zde, vedle frontmana, kytaristou Vikim Porkristlem a švédským hráčem na foukací harmoniky Mortenem Almqvistem. Toto vystoupení bylo zřejmě pro mnohé zlatým hřebem programu festivalu. Při veškerém respektu k dokonalosti produkce Kamelotu za sebe s politováním konstatuji, že tramppop, jak Roman Horký nazývá svůj styl, není mým šálkem čaje.

 

Radost průkopníka Jizerské noty: Sekvoj zvítězila!

Ten šálek jsem přesto, i když většinou z povzdálí, vypil až do dna a počkal si na vyhlášení výsledků (Music Open je publikoval již 30. září), po kterém následoval přídavek vítězné Sekvoje a tradiční společná závěrečná píseň Kapitána Kida No to se ví. Když dozněla, odebrali se všichni ke slavnostnímu ohni, kde se hrálo a zpívalo prý až za čtvrtou hodinu ranní. Moc rád a hodně dlouho jsem u něj pobyl a musím říci, že dvaatřicátý ročník Jizerské noty byl, přes pár drobných nedostatků, ročníkem velmi pohodovým. A musím přiznat, že mě přece jen trochu mrzí, že jsem jej neprožil od samého začátku.

Foto: účastnící Jizerské noty 2012

 

Hoří oheň kamarád…