No co vám budu povídat, tak sme tudle, je to skoro rok, pozvali do Klubu Pivovárek fakt senza partu z tý Prahy, řikaj si Sto zvířat a dobře se s nima paří. Pozvali sme je někdy koncem jedenáctýho, aby přijeli na podzim dvanáctýho, to se prostě tak u těhle dobrejch kapel dělá. Páč dyš je pozvete pozdě, máte smůlu, protože je už před rokem pozval někdo rychlejší. A my sme v Ratajích nad Sázavou byli rychlí, sme totiž závislí na hraní v sobotu, protože v jiný dny tam totiž chcíp pes, jak se tak řiká.

Někdy měsíc před koncertem sme se dověděli na senza fesťáku Valník ve Slanym, kde sme měli zvědy, že Zvířata maj dotočený, smíchaný, voslívnoutovaný a bůchvícoeště nový cédo, s nám sympatickym názvem Hraju na klavír v bordelu. A že u nás vlastně začínaj stejnojmenný turné, a že by tam to cédo mohli polejt šáněm. Fakt sem se zeptal i manažéra Šimona co by tomu řek a von mi povidá no polej si to cédo čim chceš, mně je to šumák. To je manažer, co? Takle jednoduchý to prej bylo už jenom s Epštajnem. No prostě voba měli kliku na dobrý kapely. Z Prahy sem přitáh fakt bezva partu mladejch akademiček, kerý študujou fagot, dobře hrajou, když se na ně koukáš tak máš pocit, že si vohříváš voči, no prostě super fagotovej kvartet kerej si bůhvíproč říká Dudlajdá Fagotiky a už se skoro křtilo.

Ale bacha. Nutno říct, že to bylo 22. září, teda po tejdnu tý prohibice, kerá u nás vypukla z popudu ňákýho ministra kerej zaspal, nechal pár lidí votrávit metylem a pak na nás dělal ramena.. V klubech a barech. Proč nezbuzeroval už před léty policajty? Nebo ty celníky? Dyť tendle pochybnej chlast, kerej tu koluje už dvacet let každej znal a věděl kam pro něj! Tak to ten chlápek vyřešil po svým, zakázal všecko. Museli sme do bárů a hospod nakoupit to, čemu všichni řikáme sladký sračky a věčinou sou namíchaný ve Slovnaftu z ruský ropy. Páč z tý de namíchat všecko. I ty limonády z Kolína, kerý sou tak dobrý, že na nálepce musí bejt napsáno, že nejsou pro děti. Tak pro koho teda sou? Ale to ten ministřík neví…

Takže vodpoledne před křtem k nám přijeli dva poldové, řikali nám, že už nás dvakrát hledali dopoledne, jenomže dopoledne každej slušnej člověk spí, ne? Fak to ale byli bezva kluci, zkontrolovali nám chlast, podivili se, že takový svinstvo, co teď nabízíme někdo pije a zase vodjeli.

Pak spustila Zvířecí kapela, hrála jak vo život a na křest přišly dvě stovky lidí, no víc se jich do toho klubu fakt nevejde, a byla pohoda. Až do přestávky. Na jejim konci, těsně před křtem za mnou přilítla pokladní Helča že prej mně u vchodu hledaj dvě krásný kočky. To bylo něco pro mě, vilného staříka! Letim ke vchodu a tam fakt dvě krásný baby, užuž sem je tahnul dovnitř a pak vony vytahly průkazky a byla to kontrola z hygiény. To sem se trochu zhroutil, páč sem měl tou dobou bejt už na jevišti, dvěstě lidí nadšeně řvalo v sále, a netušili, co je tu za pohromu. Co sem moh dělat? Zcela netakticky sem těm holkám řek na rovinu, že deme křtít cédo, ale taky sem kříknul do baru, aby je pustili všude kam budou chtít a mazal sem na jeviště, kde už se hrálo na to potrubí, kerýmu někdo chytrej začal řikat fagot. Hrála se Cantina vod ňákýho Džona Willijemse. Šáňa práskly, pokřtěný cédo letělo mezi diváky a začla druhá polovička večera. Eště skvělejší, než první.

A já sklopil uši a mazal za těma hygieničkama, kerejm se u nás možná i docela líbilo, ale nedaly to najevo. Povidaly mi, že si to prohlídly a mažou na další štaci. A abych se stavil v Kutný hoře, že to tam uzavřem, páč u nás to dneska vypadá, jako by tam fakt někdo hrál na klavír v bordelu.

No a ve středu sem po třech nervózních nocích, kdy sem se klepal jak drahej pes, naklusal do Hory, přivez sem papíry vod klubu a vod toho příšernýho chlastu, kerej sme museli nalejvat díky rozmaru ňáký ministerský vejšky a byl sem schlíplej jak Rakusův Artur. Páč nevěnovat se kontrole se nevodpouští, jak řikala moje máma, kerá půl života dělala po hotelích a já jako brigádník sem se u ní učil hostinskýmu řemeslu. Ale asi je jiná doba, z kontroly sem vyváz bez ztráty květinky a ty holky z hygieny byly i ve dne a v kanceláři sice úřední, ale fakt stejně krásný, jako v noci v Pivovárku na Zvířatech.

Kapela někdy v půl dvanáctý dohrála, frontman nakop židli, což prej byl režijní záměr a lidi zařvali nadšením, a my sme čekali s našejma hostama do prvního vlaku v půl pátý ráno, tak, jak to všem slibujeme. No co maj ty lidi do rána dělat, dyš jim ňáký chytro z jinýho ministerstva pro změnu zrušilo noční vlaky?

No co vám budu povídat…

Foto: Otýlie Diatková