Po šesti letech jsem se opět vydala na slovensko-český potlach, tentokrát do záhoráckého Lopasova blízko Senice. Ten poslední, tehdy pod Korlatkem, se mi moc líbil. Slovenští trampové mají trochu jiné tradice, než na jaké jsme my na Moravě a v Čechách zvyklí a právě ty pro mne mají zvláštní kouzlo...

Letošní potlach pořádal Ríšo „Šerif“ Míca se svými kamarády z rybeckého Country Clubu. Část naší party tam již byla od čtvrtka a ještě si stačili užít hezkého počasí. V pátek již bylo pošmourno a chvílemi pršelo. Předpověď na sobotu byla ještě horší, ale na dobré náladě to neubralo. Však nejsme z cukru!

Z parkoviště se muselo projít vstupní bránou se závorou na tábořiště, kde jsme se hned na začátku zapsali do pamětní kroniky v hlavním stanu, vyfasovali camrátko a pamětní list. U stanu byl také rozvrh potlachového programu. Tábořiště, potlachový flek i vše ostatní bylo vzorně připravené. Postavila jsem si svůj později smutně proslulý stan a vydali jsme se naproti kamarádkám, co přijely od vlaku autobusem. Chtěli jsme také navštívit pojízdné trampské muzeum, kde v místním kulturáku vystavoval Fred Jedlička z Horního Jelení své exponáty, ale bylo již zavřené. Tak si zítra musíme přivstat...

Večer se všude hrálo a zpívalo, tak se semtam někde zastavit, pozdravit známé kamarády a když zrovna moc pršelo, tak se schovat pod plachty u hlavního saloonu. V očekávání zítřejšího náročného dne zanedlouho po půlnoci zalehnout. Vzbudily mne dešťové kapky dopadající na hlavu a zjistila jsem, že ve stanu plavu na karimatce. Pod ní byl ruksak nacucaný jako houba a voda všude okolo. Není nad stan ze supermarketu! Ráno ještě pořád pršelo, ale přece se to trochu trhalo a sem tam prosvítalo modro.

Po snídani jsme se vydali do tentokrat otevřeného Trampského muzea.S Fredem Jedličkou komunikuji přes email již několik let, ale poprvé jsem měla možnost se s ním seznámit naživo. Muzeum se mi moc líbilo a překvapilo mne vystavené množství zajímavých exponátů, na které nebylo dost času, neb Palec s Evou spěchali na šerifskou slezinu, začínající na druhé straně říčky Chvojnice v deset. Rozhodli jsme tedy se do muzea vrátit ještě odpoledne.

Indiánské svolávání...

Šerifské sleziny - kde také nechyběl krásně připravený oheň, Indiáni, koně, zkrátka vše jak - má být - se zúčastnilo velké množství kamarádů. Šerifové se domluvili, že pořádat příští 20. česko-slovenský potlach budou T.O. Samotáři z Dolních Bojanovic a T.O. Rychlý Blesk z Lanžhota a bude se konat na jejich fleku ve dnech 30.srpna až 1. září 2013. Kolem poledne vypuklo slavnostní zahájení potlachu, na které nás přivolával Indián bubnující do březového špalku.Pořádající šerif a jeho kamarádi vztyčili potlachovou vlajku a vyhlásili denní soutěže, ke kterým chvílemi zněla živá hudba z podia. Neviděla jsem sice všechny, ale pár soutěží jsem stihla nafotit před odchodem do muzea. Všichni se výborně bavili. Začal foukat silný vítr a nejenom já se snažila sušit mokré svršky, ruksak atd. po předešlé deštivé noci.

Zbytek odpoledne jsem strávila, jako spousty ostatních kamarádů, opět v muzeu. Děláš to dobře, Frede ! Odpoledne, těsně před uzavřením muzea, jsme se odebrali zpátky do tábora. Pomalu se chystat na slavnostní zapálení ohně, které se konalo v šest večer.Nádherná hranice z březoveho dříví již byla odkryta, na vlajkových stojanech bylo pověšeno přes stopadesát osadních vlajek.Jako již v poledne na zahájení, ke slavnostnímu zapálení ohně svolával bubnující Indián.Indiáni posléze křesadlem zapálili Čistý oheň, od něhož pak vzplály zapalovací fagule. Oheň pravdy, krásy, síly a lásky zapálili Andula z T.O.Tobos, šerif Rejža z T.C.Praha, Bábovka z T.O. Pohoda a za T.C. Bratislava - pořadatele minulého potlachu v Růžově - Wiky z T.O. Svobodný Tulák. Po zahrání Vlajky nás šerif všechny přivítal a vyzval k minutě ticha za kamarády, kteří již sedí u věčného ohně. U totému jsme jim později mohli zapálit svíčku. Po krásné, mně neznámé slovenské písničce zahajil šerif volnou zábavu a na připraveném ozvučeném podiu se vystřídala řada skupin i jednotlivců. Nejvíc se mi líbilo Pekaringo z Bratislavy, Brzdaři z Olomouce a Kamarádi z Údolí klidu. Všichni účinkující, včetně nejmladšího, nejvzdálenějšího (kamarád z Austrálie) a nejstaršího účastníka obdrželi placky. Ochladilo se a foukal silný vítr, spousta kamarádů se postupem času odebírala do tábora, kde se u saloonu a všude jinde zpívalo. Kolem půlnoci pak vypnuli aparaturu a zpívalo se i u ohně dál.

Vlajkosláva

Soutěže

Nedělní ráno bylo chladné, ale naštěstí vítr odvál déšt někam do dáli.V deset dopoledne se konalo opět slavnostní ukončení potlachu, stáhla se vlajka, šerif poděkoval všem přítomným za účast, se všemi se rozloučil a připomenul, ať kamarádi nezapomenou, že trampové nechávají místo potlachu stejně čisté jako před svým příchodem. Nakonec předal putovní potlachový pohár kamarádovi Béďovi z T.O. Samotáři z Dolních Bojanovic, který bude u nich pořádat ten jubilejní dvacátý. A bylo po slávě. K polednímu se i oteplilo.

Potlach byl perfektně připravený, nádherné ohniště, posvátné kruhy s pečlivě postavenou minizídkou, totém a vše. co k tomu patří. Dostatečné vzdálenosti od parkoviště k tábořišti a od tábořiště k ohni, kde byl klid. Ti, co si chtěli povídat a popíjet, většinou odešli k saloonu a nikoho nerušili. Deset mobilních záchodů muselo stát celé jmění, ale přesto se našli jedinci, kteří rozhazovali použité papíry po lese. A kolem saloonu i přes všudepřítomné odpadkové pytle to někdy vypadalo jako v dřevorubeckém táboře...Kelímky od piva, misky od polévky atd. Někteří kamarádi holt asi zapomínají na to, že trampové by měli udržovat všude v přírodě čistotu. Ale to bylo snad to jediné, co se tomuto perfektnímu potlachu dalo vytknout. A to, bohužel, pořadatelé nemohou ovlivnit, je to v lidech, kteří tam přijedou. Jistě tam bylo i pár netrampů, kteří byli zvědavi, jak takový správný potlach vypadá. Doufám, že možná i leckteří z nich pomáhali pak pořadatelům při konečném úklidu. Nikdo si neumí představit, co to je za mamutí práci.

Šerif potlachu Rišo Mica s nejstarším ucastníkem Marshallem (myslím ze Zlína)

Slavnostní zakončení potlachu

Potlachu se zúčastnilo přes 1700 kamarádů z Čech, Slovenska, Kanady, Austrálie i Evropy a jistě všichni na něj ještě dlouho a rádi budou vzpomínat. Díky patří šerifovi a jeho všem kamarádům, kteří mu s organizací pomáhali.Udělali jste to opravdu na jedničku !

Foto: Lilly Pavlak