No co vám budu povídat, koncem května se u nás v Ratajích nad Sázavou stavil takovej vyčouhlej hubenďour, jak se zpívá „šest stop a pět palců...“, po ksichtě dost zmačkanej, byl na něm vidět těžkej život a ať prej zapomeneme na ňáký televizní filmy a prapodivný seriály, von že to není von co si myslíme a že nám přijel zazpívat a říct ňáký moudra.

Takhle se nám představil Jirka Šmicr, no píše se Schmitzer, ale Šmicr je lepčí. A prej že nám na naší vymakanou aparaturu kašle a na jevišti si postavil takovej černej sloup eště větší než byl von a eště hubenější než von a pustil do toho mlno a vono to najednou hrálo a úplně skvěle a my sme jen čuměli na to, co z toho lezlo. Z toho sloupku repráků, kerý mohly bejt tak velký jako ve starym bouráku. A nebejt tam těch repráků, vypadalo to tam jako někde u vohně a já přemejšlel, kde mám ty vykšeftovaný lampasácký kanady.

No a ten Jirka hrál, až ho musela přerušit naše Kačenka že de losovat jako dycky metr piv na číslo vstupenky. To aby věděl, že většina lidí sem nepřišla na něj ale proto, aby vyhráli metr piv, vypili ho a pak rovnou šup na kutě. A tentokrát to vyhrála ňáká kočka z Kolína, ale že to nemůže vychlastat na místě, páč řídí do toho Kolína. Tak to vykšeftovala za dva litry bílýho a všichni jí gratulovali a plácali po zádech a tak, a vona pak vydržela do konce koncertu, aby prej Šmicr viděl, že nepřijela kvůli chlastu. No a Jirka když to slyšel tak hrál s eště větší chutí a řek že fakt nepřidá a stejně přidal, a pak přidal eště jednou a pak najednou strčil ten svuj sloupek repráků do auťáku, no samo, že ho před tim rozebral a najednou sme tam zbyli sami, no spíš řeknu skoro všichni bez Jirky a o senza koncertě se klábosilo u báru až do svítání. Teda do prvního vlaku. No co vám budu povídat...

Foto: Otýlie Diatková