Znalci world-music mi laskavě prominou ten titulek. Měl jsem asi napsat fúze.

Ale slova jsou potvory kulaté a snesou všechno.

Už sám název působí dost zběsile Afro Celt Sound System!

Afro-keltský?

Neuvěřitelné se stalo skutkem. :-)

Cituji z pramenů: „Hudební skupina, v jejíž hudbě se mísí taneční rytmy (trip-hop, techno, trance atd.) s vlivy keltské a africké tradiční hudby.“

Znalci world music určitě věděli, že se jedná o superskupinu v rámci tohoto žánru. Já šel na koncert otevřený jako dveře do lokálu. Nikdy není pozdě uslyšet dobrou muziku.

9.5. 2012. Hlediště Lucerna Music Baru zaplněné. Lidé natěšení. Další koncert cyklu United Islands.

Určitě skoro všichni očekávají to, co o hudbě ACSS napsal nadšený britský hudební publicista Colin Irwin: “Je to velice keltské, velice africké, velmi dobré. Nenajdete vzrušivější a dokonalejší projekt, který by oslnivěji oznamoval konec století a zvěstoval úsvit nového. Afro Celt Sound System prochází skrze tradice, kultury, věk, geografii a léčí naše předsudky o hudbě.“

Stál jsem na svém místečku odkud je dobře slyšet i vidět a chtěl slyšet i vidět. Chtěl jsem slyšet Iry, Angličany a Afričany spojovat zdánlivě nespojitelné, nástroji, které dříve dohromady nikoho nenapadlo dát.

Keltské dudy, buben bodhrán, akordeon, africká loutna kora, „mluvící buben“, flétny, balaphon, n´goma, djembe a zpěv. K tomu kytara, několik poschodí kláves, to vše postavené na skvěle naprogramovaných „spodcích“. Ještě před pár desítkami let by někdo řekl to, co je dneska aktuální úplně jinak: Svět se zbláznil.

Ale na onom „zbláznění“ nebylo nic racionálního: Prostě pár naprosto rozdílných hudebníků se nevešlo uprostřed devadesátých let do studia Real World a začali si hrát vedle v garáži. A miš-maš byl na světě.

Když poprvé zahřmělo v Lucerna Music Baru v Praze, posluchači se rozjásali. Sugestivní projekce, neskutečné přesné skalpelové bicí a nastupují všichni. Kdybyste se mě zeptali, který nástroj byl djembe nebo n´goma, odpovím bez uzardění - nevím. Ale pestrost, šílené tance v afrických dokonale vybarvených kostýmech, neskutečná energie drtící první řady, daly rychle zapomenout na jednotlivosti. Zvuková koule se snášela na hlavy publika, někde se odrazila od hlavy, někde podrazila nohy. Opravdu dobře zfúzovaná show.

„Když píšeme písně společně jako jedno hudební těleso jakoby jsme přitom odstrkovali loďky do všech směrů,“ říká kytarista a producent Simon Emmerson.

Není náhodou, že u vzestupu kapely ACSS stál Peter Gabriel, který jejich desky vydal ve svém hudebním vydavatelství.

Dokonalá show, která nepostrádala duši právě tohoto představení. Nacvičené choreografie byly snesitelné, dámy pod pódiem divoce tančily, strhující rytmus asi po půlhodině dokonce rozhýbal i dvě Japonky na schodě přede mnou, zpočátku na mrtvici.

Hudebníci poznamenali následující den na Twitteru:

„Thanks to all who came to our Prague show. Amazing city and people!“

Obvyklý zápis, kterým asi povinně zdvořile glosují každé vystoupení. Ale to pražské bylo opravdu vydařené.

Kolem roku 2000 se do podobných fúzí vkládaly naděje, že jde o hudbu následujícího století.

Myslím, že se nic takového zatím nestalo. Ale určitě jde o strhující hudbu, která je mostem mezi kontinenty, staletími a ve velikém měřítku - i lidmi.

Foto: František Heřman