Joe Bonamassa nedávno oslavil teprve 35. narozeniny, ale právem se řadí mezi neslavnější a kultovní světové kytaristy. Mezi mladší generací si drží Joe Bonamassa jedinečnou pozici. Čerpá poměrně značné množství inspirace v historii rocku, ale přichází s jedinečným, těžko napodobitelným stylem. V jeho hudbě se mísí blues, tvrdý rock, ale i prvky popu a nově i country.

Joe Bonamassa je již nyní řazen na úroveň Jeffa Becka či Stevie Ray Vaughana, o čemž svědčí nejen neustále se zvětšující počet fanoušků, ale i ohlasy odborných hudebních médií. Guitar International ho letos zvolil Kytaristou roku 2011, v roce 2010 ho čtenáři časopisu Guitar Player zvolili poprvé Nejlepším kytaristou světa a již počtvrté od roku 2007 Nejlepším bluesovým kytaristou. Guitarist Magazine ho dále například nazval „novým králem blues“, Gibson.com prohlásil, že „v tuto chvíli není lepšího bluesového kytaristy než je Joe Bonamassa“.

Joe pochází z New Hartfordu ve státě New York. V prostředí muzikantské rodiny se brzy začal projevovat jako zázračné dítě, doslova „uměl hrát blues deset, předskakoval B. B. Kingovi, a o dva roky později pravidelně koncertoval s mnoha hudebními osobnostmi – Buddym Guyem, Johnem Lee Hookerem, Joe Cockerem nebo Los Lobos. Brzy poté Bonamassa vytvořil kapelu Bloodline, jejíž členy byli synové slavných hudebníků: Waylon Krieger (syn Robbyho Kriegera z The Doors), Erin Davis (syn Milese Davise) a Berry Oakley, Jr. (syn baskytaristy z Allman Brothers). Joe se ale chtěl dostat dále - v roce 2000 vydává první sólové album A New Day Yesterday, které produkoval jeho dlouholetý fanoušek Tom Dowd. Od té doby s obrovskou činorodostí sobě vlastní vydal další desítku sólových desek, řadu záznamů živých koncertů včetně vyprodaného vystoupení v Royal Albert Hall spolu s Ericem Claptonem a Paulem Jonesem. Letos na podzim pracoval společně s Beth Hart na desce klasických soulových písní Don´t Explain. Je rovněž členem „superskupiny“ Black Country Communion spolu s Glennem Hughesem (Deep Purple), bubeníkem Jasonem Bonhamem (Led Zeppelin, Foreigner) a klávesistou Derekem Sherinianem (Dream Theater, Billy Idol). Bonamassa nejenže odehraje v průměru 200 koncertů ročně (letos například vyprodal sál Hammersmith Apollo v Londýně dva večery po sobě), je ale také mluvčím programu Blues In The Schools, kdy jako dobrovolník během turné vypráví skupinám středoškolských studentů o kořenech a dědictví amerického blues.

V Praze představil svoje poslední sólové album Dust Bowl, spolu s ním se na pódiu představili Tal Bergman na bicí, Rick Melick na klávesy a zpěv a Carmine Rojas na baskytaru. Album Dust Bowl bylo postupně nahráváno ve studiu Black Rock v Santorini v Řecku, v Ben´s Studiu v Nashvillu, v The Cave Malibu a v The Village studiu v Los Angeles v USA. Album kombinuje energické, bluesové tony z Bonamassových prvních alb s plynulými, žánr definujícími zvuky, které nasbíral v průběhu let a nově přidává prvky americké country díky spolupráci s nejlepšími legendami z Nashvillu Vincem Gillem a Johnem Hiattem, kteří na desce hostují.

Pražský koncert představil Joe Bonamassu v tom nejlepším světle a to nejenom díky světelným efektům, ale hlavně díky až neskutečné muzice. Pro milovníky rockové kytary to byl opravdu zážitek.

Joe Bonamassa

Carmine Rojas

Rick Melick

Tal Begman

Foto: František Heřman