Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Lenka Slabá -Vostrá

Koncem loňského roku se natrvalo vrátila zpět do Čech Lenka Slabá-Vostrá, které strávila v kanadském Edmontonu více než osmnáct let. Zakotvila s mladší dcerkou Adinou Annou v Dolních Jirčanech u Prahy, kde si společně s mužem Ádou, který si návrat do vlasti posunul až na letošní duben, pořídili menší útulný domek. A začala pracovat jako zubní asistentka. 

Osmnáct roků – to je vlastně rozdíl celé jedné generace a nepřeberná šňůra změn, zvláště při dnešním stále se zrychlujícím tempu. Pro Lenku však nebyl tento návrat nečekaným skokem přes téměř dvě desetiletí, vracela se do prostředí, s nímž udržovala během svého kanadského pobytu celkem pravidelný kontakt. A to nejen s rodinou a přáteli, ale i s neustále se přelévajícím a prolínajícím hudebním světem. Zvláštní citové vazby má i k jižním Čechám. Jistě si bez velkého vzpomínání připomenete její českobudějovickou éru s Nezmary a se Žalmanovým spolem. Následně se Spirituál kvintetem. Avšak zakotvit přesně tam, odkud tehdy před lety odcházela, se prostě nedá. I když publikum a muzikantská komunita rozhodně nezapomněly na Lenčin jedinečný hlas, musí nyní znovu systematicky stavět nové schody na českou hudební scénu. 

Pravda je, že ani v Kanadě hudbu a zpěv neodložila. Sice začátky v cizí zemi nebyly jednoduché, ať už jde o zvládnutí jazyka, tamějších životních podmínek či uplatnění v zaměstnání, kde vystřídala posty ošetřovatelky, prodavačky, vizážistky, řidičky školního autobusu či zubní asistentky. Navíc k tomu starost o domácnost, dceru Lenku, s níž do Kanady odcházela, narození druhé dcerky – Adinky. Přesto se ale k hudbě neustále vracela, ať už s mužem Ádou, mezi přáteli anebo pak v součinnosti s různými hudebníky a v dílčích projektech.

Mnozí si jistě vzpomenou na Lenčina koncertní turné v letech 2001 a 2003, kdy přijela do Česka se dvěma kanadskými kolegyněmi – Susan Crowe a Katherine Wheatley – a uspořádaly zde desítky vřele přijímaných vystoupení v rámci letních festivalů. Přestože repertoár tvořily vlastní skladby vystupujících, tedy s anglickými texty, promísené oblíbenými tradicionály, posluchači jim rozuměli. Rozuměli řeči hudby, důvěrně známému Lenčinu hlasu...  A ten nenechala Lenka zahálet ani na kanadské půdě.

Dlouhé roky spolupracovala na parketě taneční hudby s Jaromírem Mayerem (někdejší partner Evy Pilarové – pozn. redakce) v jeho skupině the Romantics, později vypomáhala také Jaromírovu synovi  ve sborech. Když do Edmontonu přijel Karel Černoch, plánovali s Jaromírem rozsáhlejší  krajanský hudební projekt s kapelou a s Karlovou účastí, bohužel k realizaci už pak nedošlo. Lenka se našla i v jazzovém rytmu, ve vokálech se Shelly Jones a její kapelou, což jí dodnes připomíná i skvěle nahrané album. Stejně jako DVD nahrávky a společné hraní s legendárním prvorepublikovým swingovým skladatelem Jiřím Traxlerem pro českou komunitu v Edmontonu. Zajímavé hudební záznamy s Lenkou vznikly rovněž díky Ádovým projektům, například s Otmarem Brancuzským, nebo s talentovaným kanadským country zpěvákem Darellem Barrem či později pak s Ádovým synem Davidem a jeho manželkou Eliškou. Nedá mi to, abych se mimo jiné nezmínila i o tom, že Áda s Lenkou byli zakladateli malého českého  festiválku Trampská kytara, který se od roku 2003 koná každoročně na západě Kanady.

Hned na jaře se Lenka s Ádou a Jardou Matějů odhodlali k prvním neformálním vystoupením v triu, ale po pár týdnech i k účasti na velkých festivalových pódiích, tentokrát už s celou kapelou. Zmiňme třeba Telč, kde si Lenka zazpívala se Spirituál kvintetem jako za starých časů, folkové Babí léto v Dolním Újezdu, Mohelnický dostavník, Hořínkův memoriál v Netolicích, pražské Večery potmě apod. V současnosti funguje Lenka s víceméně rodinnou kapelou, kde vedle Ády (kytara, zpěv) zakotvil i jeho syn David (kytara elektrická i akustická, piano, bicí, zpěv) s manželkou Eliškou (klávesy, housle,saxofon, flétna, bicí, perkuse, zpěv), dále pak Honza  Mikulecký (baskytara, kytara, kontrabas, zpěv) a Martin Linhart (bicí,baskytara, kytara, piano, trubka). Občas s nimi hostuje i dcera Adina, studentka konzervatoře. Podle Ády postavila tato nová kapela svůj sound na vyprecizovaných, nezvyklých aranžích a celkovém modernějším posunu stylu, takže dokáže oslovit i mladší publikum, stejně jako své někdejší příznivce.

„Samozřejmě, že není jednoduché znovu vstoupit na profi-scénu, ale díky přátelským vztahům z minulosti se nám podařilo zatím hrát na několika festivalech a zajímavých akcích. Nicméně usilovně hledáme další možnosti hraní jak na festivalech, tak ve formě samostatných koncertů. A to je působiště, které zatím příliš zmapované nemáme. Ale doufáme, že se nám do budoucna naskytne více nabídek a příležitostí k vystupování,“ konstatuje Lenka s neutuchající nadějí a optimismem.   

Jednou ze šancí slyšet Lenku Slabou-Vostrou s jejím hudebním doprovodem nabízí připravovaný koncert v Jihlavě a následně pak 16.prosince v Týně nad Vltavou, kam je pozvala tamní skupina Sem-Tam v rámci svých pravidelných klubových večerů.  

 

 

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076636

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz