Vzkazy

  • Brněnský Beatfest 2021

    Celý článek...  
  • Folkové léto v Řečkovicích

    Celý článek...  
  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Zdeňka Zítra má svátek Jan

Carlisle Brothers

Dvacáté čtvrté pokračování rozhlasové Country pohody

Americká country se od svých začátků významně lišila prakticky od všech ostatních hudebních směrů mimo jiné i počtem rodinných a sourozeneckých skupin. Od dávno zapomenuté Jenkins Family přes podstatně slavnější a dodnes uctívanou Carter Family až k současným Bellamy Brothers.

A právě 30. léta minulého století byla na bratrské sestavy mimořádně plodná. Do jisté míry mezi ně patří i J. E. Mainer´s Mountaineers, které jsem vám představil minule, ale na rozdíl od houslisty Josepha E. a bendžisty Wade Mainerových, kteří spojili své síly i hudební cíle s dalšími dvěma kamarády, ti, o nichž bude řeč tentokrát, si většinou vystačili docela sami.

K nesporně nejvýznamnějším patří bratrská kytarová dvojice Rabon (3.12.1910 –4.12.1952) a Alton (25.12.1908 – 8.7.1964) – Delmore Brothers.Stejně jako většina jejich konkurentů i tihle alabamští kluci hráli především notoricky známé lidovky, ale na rozdíl od nich jako první na scéně country zpívali i černošské odrhovačky a velkou část svého zpěvníku prosytili právě jejich rytmem. První desky nahráli pro Columbii v roce 1931, v dobách angažmá v nashvilleském rádiu bylo slavné jejich Brown´s Ferry Blues a největší gramofonové slávy se dočkali díky skladbě Blues Stay Away From Me, která byla v country hitparádě 1949 plných 23 týdnů a navíc vklouzla i do katalogu mnohých hvězd tehdejšího amerického popu. V roce 1971 byli uvedeni do Songwriters Hall Of Fame a od roku 2001 jsou členy Nashvilleské dvorany slávy.

Ve stejné době se na spolehlivou cestou k úspěchu vydali z Kentucky hráč na dobro bratři Cliff (6.5.1903 – 5.4.1983)  a doprovodný kytarista William Toliver "Jumpin´"Bill (19.12.1908 – 17.3.2003) – Carlisle Brothers. Zpočátku se opírali především o předchozí popularitu Cliffa, který – podle většiny historiků – jako vůbec první hrál na dobro steel kytarovým stylem a v roce 1930 společně s kytaristou Wilburem Hallem byl první gramofonovou „smutně jódlující“ dvojicí. Hrál i na některých snímcích „blue yodel“ krále Jimmie Rodgerse. Se svým bratrem Billem se objevil na scéně v roce 1933 a společně působili až do roku 1947. Mezitím stačili nahrát zaručeně nejpůsobivější verze country evergreenů The Girl In The Blue Velvet Band“, „Hobo´s Fate“ ,neboRamblin´ Jack“, ovšem největší oblibu si vysloužili díky vlastním písničkám nahuštěným velice syrovým humorem, kterému dnes už nikdo nerozumí (Wild Cat Woman And Tom Cat Man).  Po odchodu Cliffa založil Bill skupinu Carlisles a díky písničkám Rainbow At Midnight“ (1946), „Too Old To Cut The Mustard“ (1951), „No Help Wanted“ (1953) aWhat Kinda Deal Is This“(1963) se poměrně elegantně motal na výsluní country i v dalších letech. Krátce před svou smrtí, na podzim 2002, byl uveden do Nashvilleské dvorany slávy.

Když už jsem se zmínil o tom, že Cliff Carlisle byl prvním hráčem na dobro, hrajícím stylem steel kytaristů, byl by hřích nezmínit se o muzikantovi, který použil naprosto stejný fígl pro svoji kytaru. Navíc patří rovněž do téhle doby. Narodil se v Jižní Karolíně, jmenoval se Jimmie Tarlton (8.5.1892 – 29.11.1979) a údajně tenhle styl odkoukal od skutečné havajské skupiny někdy v časech 1. světové války. Jeho hudebním společníkem byl dlouhá léta kytarista Tom Darby (28.5.1881 – 20.8.1971). Jako dvojice Darby & Tarlton nahráli pro nejrůznější značky 75 snímků. Z historického hlediska byla jejich nejvýznamnější frekvence 10. listopadu 1927 v Atlantě, kdy v Tarltonově přepracování a aranžmá vznikly staromilskými odborníky dodnes velebené verze Columbus  Stockade Bluesa Birmingham Jail“.

Další významnou dvojicí, s níž se na chvíli vrátíme do chicagského rozhlasového „National Barn Dance“ 30. let,  byli Mac & Bob. Rodáci z Kentucky, kytarista Lester McFarland (1902–1984) a mandolinista Robert A. Gardner (1897–1978) z Tennessee byli od narození slepí a oba byli celý život s hudbou pevně spojeni. Mac byl učitelem zpěvu na základní škole a Bob se živil jako ladič pian. Společně vystupovali už od roku 1915 o sedm let později se stali profesionály a v letech 1926– 32 přinášeli téměř pravidelně každým rokem do gramofonového katalogu 10 nových nahrávek (Knoxville Girl“ – 1926, Twenty One Years“ – 1930). Jejich společným znakem byla absolutní srozumitelnost textu. Jak tvrdí soudobý komentář „každé jejich slovo bylo jako křišťál“.

Velkou pozornost ve své době poutali další bratři. Houslista Howard Britten (19.6.1903 – 24.3.1961) a kytarista Dorsey Murdock (14.10.1897 – 18.4.1968) z Jižní Karolíny – Dixon Brothers. Na hudební scéně objevili v roce 1932 a v létech 1936–38 nahráli pro značku Bluebird 60 písniček. Ta nejslavnější se jmenovala I Didn´t Hear Anybody Pray a byla nejspíš vůbec první písní z kategorie „nepij, když chceš jet“. O pár let později si ji trošku přisvojil a pod názvem The Wreck On The Highway dokonale proslavil Roy Acuff. 

Zatímco bratři Dixonové za celý svůj život nevytáhli paty z domu, další dvojice roznášela svoji muziku z rodné Jižní Karolíny přes Kentucky, Západní Virginii, Ohio, Missouri, Oklahomu až v roce 1941 pevně zakotvila v Texasu. Tvořili ji bratři kytarista Homer (27.3.1912 – 12.9.2002) a Walter (27.1.1910 – 10.9.1971), střídající kytaru s mandolínou – Callahan Brothers, uvádění po roce 1941 jako Bill & Joe. Jejich zpěvník byl silně ovlivněn Jihem, ale příjemně do sebe nechal proudit vliv oblasti, v níž koncertovali. Možná také díky tomu se v jejich repertoáru a v dubnu 1935 i na deskách objevila písnička Rounder´s  Luck. Vůbec první známá gramofonová nahrávka balady, kterou o spoustu let později proslavili britští Animals jako House  Of  The Rising Sun.

               

 

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

7261005

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz