Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Stanislav Zítra má svátek Státní svátek

Cumberland Ridge Runners

Dvacáté třetí pokračování rozhlasové Country pohody

Institucí, která dokázala nejpohotověji využít prostor vytvořený odchodem význačných osobností, jejichž „čas se naplnil“, byl nesporně v té době už dokonale zavedený rozhlasový pořad „National Barn Dance“ chicagské rozhlasové stanice WSL.

Hned na počátku 30. let se díky dokonalému čichu vynikajícího organizátora Johna Laira, objevila v chicagském rádiu mimořádně populární sestava Cumberland Ridge Runners, hrající nejspíš jako vůbec první v obsazení, které se o pár let později stalo základem bluegrassu. Působila tady až do roku 1935, kdy se většina jejích členů vydala na samostatnou cestu. To byl i případ jedné z nejvýraznějších kytaro-mandolínových sestav poloviny 30. let, dvojice Karl & Harty.

Mandolinista Karl Victor Davis (17.12.1905 – 29.5.1979) a kytarista Hartford Connecticut Taylor (11.4.1905 – 18.10.1963) se poprvé objevili před mikrofonem na rádiu WHAS v Louisvillu v roce 1929. Pod názvem The Kentucky Krazy Katz (s kytaristou Docem Hopkinsem) pak střídali místní stanice a především hodně cestovali s místními poloprofesionálními baseballisty a svými písničkami vyplňovali přestávky utkání. Po téměř pětiletém působení v sestavě Cumberland Ridge Runners vyrukovali jako Karl & Harty, ale ještě dlouho zůstali pořadu National Barn Dance věrni. Mimořádný úspěch na deskách jim přinesly zejména Karlovy písničky I´m Here To Get My Baby Out Of Jail“ (1934), „The Prisoner´s Dream“ (1936) a „Kentucky“ (1938). Všechny se v dalších létech přestěhovaly mezi evergreeny a zejména poslední dvě byly o hezkou řádku let později velkou inspirací slavných Everly Brothers.

V roce 1932 přišla do National Barn Dance Myrtle Eleanor Cooperová (24.12.1913 - 8.2.1999) ze Severní Karolíny. Svoji popularitu, už pod jménem Lulu Belle, dokonale umocňovala duety s Redem Foleym, který byl tehdy kontrabasistou skupiny Cumberland Ridge Runners. O rok později angažovala stanice WSL všestranně talentovaného kytaristu, bendžistu, zpěváka i autora Scotta Greene "Scotty" Wisemana (1909–1981), známého mezi hudebními profíky jako Skyland Scotty, a ten okamžitě zaskočil za momentálně jinde zaláskovaného Foleyho. A zaskočil tak dokonale, že už v následujícím roce vystupovala dvojice Lulu Belle & Scotty jako manželská. Už ve 30. létech se jejich honorář pohyboval v příjemném rozpětí 1.000- 2.500 dolarů za koncert. Zpívali až do roku 1958, kdy Scotty oprášil svůj dávný  dávný sen a stal se kantorem. Hráli v několika filmech a jako první zpívali na deskách Scottyho slavné evergreeny Remember Me, Mountain Dew a zejména Have I  Told You Lately That I Love You“.

Naprosto svébytnou formací, která do rádia WSL přišla v roce 1933, byl velice rozverný a v pitomostech všeho druhu nesmírně nápaditý kvartet The Hoosier Hot Shots. Jeho šéfem sice byl bendžista z Indiany (každý z Indiany je „Hoosier“) Kenneth Trietsch (13.9.1903 – 17.9.1987), ale unikátní osobitost mu vtiskl jeho bratr Paul „Hezzie“ Trietsch (11.4.1905 – 20.4.1980). Od dětství, kdy jeho hlavní povinností bylo k večeru shánět dobytek z pastvy, mu zněly v uších neopakovatelné chorály kravských zvonců. A on po celou svoji uměleckou dráhu vyvíjel nejdokonalejší spojení různých zvonečků a cinkátek s valchou. Unikátní Paul´s Wabash Washboard pak byl od začátku až do konce jasnou vizitkou skupiny, jejíž produkci nejlépe vystihl právě veleupřímný Paul: „To, co jsme prodávali, je zboží známé jako stupidita. Nebylo to opravdu nic jiného. Jenomže právě to od nás všichni chtěli.“

Muzika téhle party byla vždy hodně vzdálená skutečné country. Říkalo se jí „frakturovaný dixieland“ a jejich koncertům „bramboračka stupidních vtipů, odvaru ragtime a kapky jazzu“. Odpovídají tomu i názvy jejich nejznámějších písniček I Like Bananas Because The Have No Bones“ (Mám rád banány, protože nemají kosti) a From The Indies To The Andes In His Undies“ (Ve spodkách z Indie do And). Asi vás nepřekvapí, že Hot Shots byli populární zejména u vojáků ve 2. světové válce a stali se i velkou inspirací, z níž vytvořil podstatně známější (ale dnes už také zapomenutý) Spike Jones své City Slickers. Jejich „stupidní muzika a ještě příšernější vtipy“ je velice elegantně udržely na nejrůznějších pódiích až do roku 1980.

Mnohem významnější formací této doby byli J. E. Mainer´s Mountaineers ze Severní Karolíny, kteří sice začínali jako typický string band, ale postupem času jejich styl vykrystalizoval do té míry, že jsou všeobecně považovaní za přímé předchůdce bluegrassu. Začátkem 30. let je pro své reklamní pořady angažovala texaská společnost Crazy Water Crystal Company, která zbohatla na tabletkách zajišťujících dokonalé a bezprostřední pročištění zažívacího traktu, což se tehdy všeobecně považovalo za nejpravější  cestu k vytrvalému zdraví. V roce 1932 přestoupil houslista  Joseph E. Mainer (20.7.1898 - 12.6.1971) se svými kamarády konečně k profesionálům a společně nahráli desítky písniček, jako John Henrya zejména Maple On The Hill, které dále pokračovaly jako klasika bluegrassu.

 

 

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7148494

Melanž

  • Dubnoví oslavenci II

     

    *22. 4. 1936 - Glen Campbell, americký zpěvák z pomezí popu a country, největší hity měl v 60. a 70. letech. V roce 1958 se stal studiovým muzikantem v Los Angeles. Na desku si ho pozvali Rick Nelson, The Beach Boys, Merle Haggard, The Monkees, Elvis Presley, Frank Sinatra, Dean Martin, The Mamas & the Papas a mnozí další. Glen ovšem čekal, kdy se mu podaří prosadit se jako zpěvák a čas nastal v roce 1967 s hitem Gentle on My Mind a o rok později a I Wanna Live. Od té doby se vyskytoval v televizních show, filmech vedle filmových velikánů a vůbec, dokázal svou kariéru dlouhodobě zužitkovávat, jenže koncem osmdesátých let došlo k problémům s drogami, devadesátá léta byla všelijaká, ale v roce 2002 se znovu octl v hitparádách s remake jednoho svého starého hitu - Rhinestone Cowboy. Ovšem problémy s alkoholem měl i v té době. V roce 2005 byl uveden do síně slávy Country Music.

     

    *23. 4. 1936 Roy Orbison (85 let), americký písničkář, průkopník rock and rollu, který ovšem zasahoval i do jiných žánrů. Více v článku na naší hlavní stránce v den Royových nedožitých narozenin.

     

     

    *25. 4. 1951 Zdeněk Merta (70 let), hudebník a hudební skladatel. S libretistou Stanislavem Mošou napsali sedm původních muzikálů pro Městské divadlo Brno, za partitury muzikálů Babylon a Svět plný andělů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Od roku 2010 se v Městském divadle Brno hraje šansonový muzikál Nahá múza, který vytvořil se svou ženou Zorou Jandovou, a hudební komedie Ptákoviny (politická satira Jiřího Žáčka na motivy Aristofanovy hry Ptáci). Osmnáct let se v Laterně magice hrálo představení Casanova (scénář a režie Juraj Jakubisko), ke kterému napsal hudbu. V prosinci 2004 uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni jeho operetu (libreto Karel Šíp) Ferdinand a v březnu 2005 Státní opera Praha jeho a Mošovu operu La Roulette. V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě (dir. C. Richter, rež. S. Moša) - na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojty Dyka. Věnuje se také hudbě filmové, v posledních letech spolupracoval na filmech Summer with Ghosts, Hranaři, Probudím se včera nebo Zločin v Polné. Napsal tři knížky – Pražská svatba a jiné erotické povídky, Křížem krážem a Hudba je zázrak. Příležitostně publikuje v různých periodikách. Patří mezi výrazně všestranné hudebníky – mezi jeho poslední aktivity patří autorská i producentská spolupráce se Zorou Jandovou. Spolupracoval také s Hanou Hegerovou, Petrou Černockou a dalšími interprety. 

     

    *26. 4. 1941(80 let) Jan Antonín Pacák, akademický malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, hudebník, multiinstrumentalista; syn architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách). Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959 -1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii, výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70 knihám); v letech 1988-1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979-1990). Působil rovněž jako pedagog. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku). Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA). J. A. Pacák byl nejen výtvarník, ale i hudebník – multiinstrumentalista: hrál na dechové i strunné nástroje  - flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, basovou kytaru, autoharfu – a bicí a percussion; veřejnosti byl nejznámější jako bubeník skupiny Olympic (1965 – 1971) se kterou nazpíval i několik písní (Strejček Jonatán, Anděl a já, Bon Soir, Madmoiselle Paris – tato píseň měla mít původně jiný rytmus a aranžmá, Petr Janda nakonec ustoupil Pacákovi a píseň dostala známou valčíkovou podobu), hrál dixieland, jazz, beat, rock, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka; o jazzu a beatu připravoval i pořady pro Čs. rozhlas.(Wikipedie)

     

     

    * 30. 4. 1961 Jaroslav Dušek (60 let), je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem, vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den (podle učení Australanky Jasmuheen).

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz