Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Drahomíra Zítra má svátek Čeněk

Cumberland Ridge Runners

Dvacáté třetí pokračování rozhlasové Country pohody

Institucí, která dokázala nejpohotověji využít prostor vytvořený odchodem význačných osobností, jejichž „čas se naplnil“, byl nesporně v té době už dokonale zavedený rozhlasový pořad „National Barn Dance“ chicagské rozhlasové stanice WSL.

Hned na počátku 30. let se díky dokonalému čichu vynikajícího organizátora Johna Laira, objevila v chicagském rádiu mimořádně populární sestava Cumberland Ridge Runners, hrající nejspíš jako vůbec první v obsazení, které se o pár let později stalo základem bluegrassu. Působila tady až do roku 1935, kdy se většina jejích členů vydala na samostatnou cestu. To byl i případ jedné z nejvýraznějších kytaro-mandolínových sestav poloviny 30. let, dvojice Karl & Harty.

Mandolinista Karl Victor Davis (17.12.1905 – 29.5.1979) a kytarista Hartford Connecticut Taylor (11.4.1905 – 18.10.1963) se poprvé objevili před mikrofonem na rádiu WHAS v Louisvillu v roce 1929. Pod názvem The Kentucky Krazy Katz (s kytaristou Docem Hopkinsem) pak střídali místní stanice a především hodně cestovali s místními poloprofesionálními baseballisty a svými písničkami vyplňovali přestávky utkání. Po téměř pětiletém působení v sestavě Cumberland Ridge Runners vyrukovali jako Karl & Harty, ale ještě dlouho zůstali pořadu National Barn Dance věrni. Mimořádný úspěch na deskách jim přinesly zejména Karlovy písničky I´m Here To Get My Baby Out Of Jail“ (1934), „The Prisoner´s Dream“ (1936) a „Kentucky“ (1938). Všechny se v dalších létech přestěhovaly mezi evergreeny a zejména poslední dvě byly o hezkou řádku let později velkou inspirací slavných Everly Brothers.

V roce 1932 přišla do National Barn Dance Myrtle Eleanor Cooperová (24.12.1913 - 8.2.1999) ze Severní Karolíny. Svoji popularitu, už pod jménem Lulu Belle, dokonale umocňovala duety s Redem Foleym, který byl tehdy kontrabasistou skupiny Cumberland Ridge Runners. O rok později angažovala stanice WSL všestranně talentovaného kytaristu, bendžistu, zpěváka i autora Scotta Greene "Scotty" Wisemana (1909–1981), známého mezi hudebními profíky jako Skyland Scotty, a ten okamžitě zaskočil za momentálně jinde zaláskovaného Foleyho. A zaskočil tak dokonale, že už v následujícím roce vystupovala dvojice Lulu Belle & Scotty jako manželská. Už ve 30. létech se jejich honorář pohyboval v příjemném rozpětí 1.000- 2.500 dolarů za koncert. Zpívali až do roku 1958, kdy Scotty oprášil svůj dávný  dávný sen a stal se kantorem. Hráli v několika filmech a jako první zpívali na deskách Scottyho slavné evergreeny Remember Me, Mountain Dew a zejména Have I  Told You Lately That I Love You“.

Naprosto svébytnou formací, která do rádia WSL přišla v roce 1933, byl velice rozverný a v pitomostech všeho druhu nesmírně nápaditý kvartet The Hoosier Hot Shots. Jeho šéfem sice byl bendžista z Indiany (každý z Indiany je „Hoosier“) Kenneth Trietsch (13.9.1903 – 17.9.1987), ale unikátní osobitost mu vtiskl jeho bratr Paul „Hezzie“ Trietsch (11.4.1905 – 20.4.1980). Od dětství, kdy jeho hlavní povinností bylo k večeru shánět dobytek z pastvy, mu zněly v uších neopakovatelné chorály kravských zvonců. A on po celou svoji uměleckou dráhu vyvíjel nejdokonalejší spojení různých zvonečků a cinkátek s valchou. Unikátní Paul´s Wabash Washboard pak byl od začátku až do konce jasnou vizitkou skupiny, jejíž produkci nejlépe vystihl právě veleupřímný Paul: „To, co jsme prodávali, je zboží známé jako stupidita. Nebylo to opravdu nic jiného. Jenomže právě to od nás všichni chtěli.“

Muzika téhle party byla vždy hodně vzdálená skutečné country. Říkalo se jí „frakturovaný dixieland“ a jejich koncertům „bramboračka stupidních vtipů, odvaru ragtime a kapky jazzu“. Odpovídají tomu i názvy jejich nejznámějších písniček I Like Bananas Because The Have No Bones“ (Mám rád banány, protože nemají kosti) a From The Indies To The Andes In His Undies“ (Ve spodkách z Indie do And). Asi vás nepřekvapí, že Hot Shots byli populární zejména u vojáků ve 2. světové válce a stali se i velkou inspirací, z níž vytvořil podstatně známější (ale dnes už také zapomenutý) Spike Jones své City Slickers. Jejich „stupidní muzika a ještě příšernější vtipy“ je velice elegantně udržely na nejrůznějších pódiích až do roku 1980.

Mnohem významnější formací této doby byli J. E. Mainer´s Mountaineers ze Severní Karolíny, kteří sice začínali jako typický string band, ale postupem času jejich styl vykrystalizoval do té míry, že jsou všeobecně považovaní za přímé předchůdce bluegrassu. Začátkem 30. let je pro své reklamní pořady angažovala texaská společnost Crazy Water Crystal Company, která zbohatla na tabletkách zajišťujících dokonalé a bezprostřední pročištění zažívacího traktu, což se tehdy všeobecně považovalo za nejpravější  cestu k vytrvalému zdraví. V roce 1932 přestoupil houslista  Joseph E. Mainer (20.7.1898 - 12.6.1971) se svými kamarády konečně k profesionálům a společně nahráli desítky písniček, jako John Henrya zejména Maple On The Hill, které dále pokračovaly jako klasika bluegrassu.

 

 

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5845358

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz