Křest Šedifkova zoěvníku. Zleva Miki Ryvola, Míša a Béďa Röhrichovi

Dávno dopředu vyprodaný velký sál plzeňské Besedy signalizoval, že první narozeninový koncert k osmdesátinám Bédi Röhricha – Šedifky, který se odehrával o poslední listopadové neděli, má dobře nakročeno na úspěch. Sjeli se kamarádi z různých koutů republiky a dokonce i ze zahraničí a už jejich přítomnost sama o sobě byla v podstatě součástí této oslavy, plné nesčetných  gratulací a přání, kterými byl Šedifka před koncertem, o přestávce i po skončení večera doslova zavalen. A dlužno dodat, že i všechny hudební dárky, které tvořily více než pětihodinový koncertní program, byly báječné a přítomní v sále nešetřili potleskem, ani dalšími projevy přízně.

Narozeninový večer v notách zahájil Šedifka s Komáry, jeho domovskou kapelou, tentokrát posílenou o vokály dámského Přeletu MS. Následoval odpichový brněnský Tramp Evergreen Band a jazzově laděné duo Akáty sestávající ze zpěvačky  Jitky Vrbové a kytaristy  Standy Chmelíka. Skvěle vyznělo i pohodově laděné vystoupení Žalmana, kterého doprovázel tentokrát pouze Pavel Malina. V této sestavě vynikla jak výmluvnost Žalmanových textů, tak charisma tohoto jihočeského písničkáře. Hotovou bouři potlesku pak sklidila rodinná dvojka Štěpána a Matěje Rakových s netradičním, ale úžasným repertoárem. Je neuvěřitelné, co tento kytarový mág s kytarou dokáže a po této produkci je i každému jasné, že syn jde v jeho stopách. A dobře zvolen byl i závěr večera s Mikim Ryvolou a nezmarskou dvojicí Pavla Zajíce a Jima Drengubáka, k nimž pak na pódium nastoupili i všichni zbývající účinkující a neplánovaně dokonce i Šedifkův dámský osadní sbor. Osadní koledu, která pak v tomto takřka chorálovém podání zazněla, si zpívala už většina sálu.

Komáři s Béďou Šedifkou a Přelet MS

Takovým bonbónkem na dortu byl ovšem křest a prezentace nového Šedifkova zpěvníku, jehož kmotry se na pódiu stali téměř všichni jeho tvůrci, včetně zástupce vydavatele, jímž byl i tentokrát Avalon. A musím zdůraznit, že zpěvník s notami a akordy, jehož specifikem jsou ručně psané texty Šedifkovým krasopisem, se nadmíru vyvedl. I neznalého čtenáře zaujmou doplňující dokumentární černobílé fotografie ze Šedifkova života a charakteristické kresby Mikiho Ryvoly.

Ovšem dojetí v úplném závěru večera se už asi neubránil nikdo, když celý sál potleskem vzdával Šedifkovi hold vestoje. Myslím, že víc si už ani nikdo nemůže přát...    

Foto: Jana Heřmanová