Weekend – slovo, které voní příslibem příjemně stráveného volného času a naplněných přání. A přesně tak zněla a zní i kapela, která vznikla v roce 1991 v jihočeské metropoli na nepříliš obdělávaném poli country. U její kolébky stáli tehdy Tonda Hlaváč (baskytara, zpěv), který hledal alespoň na čas novou parketu po rozpuštění tehdejšího Žalmanova spolu, a Pavlína Jíšová, dnes již zaběhnuté jméno na české folkové scéně.

Původní sedmičlennou sestavu tehdy ještě tvořili Miroslav Bartyzal (elektrická kytara, zpěv), Viktor Porkristl (kytara, zpěv), Milan Husárik (banjo), Zdeněk Bína (bicí) a Milan Tripes (kytara, zpěv). Nutno ale dodat, že pro většinu jmenovaných muzikantů nebyl Weekend jedinou formací, v níž se hudebně prezentovali. Každý z nich měl ještě další muzikantský přístav, ať už je řeč o Nezmarech, Bramblouši, Louži, Roháčích, Metroklubu či Sem-Tamu. Zkrátka českobudějovické a vůbec jihočeské kapely byly vždycky takové spolehlivě fungující spojené nádoby.   

Sotva se Weekend vymotal z únorových plínek, už se hned v prvním jarním měsíci toho roku představil ve vyhlášeném Stop-centru v Nemanicích. Dalšími testovacími veřejnými vystoupeními byly pro kapelu vesnické country bály, k nimž časem geometrickou řadou přibývaly i přehlídky, festivaly a koncerty v tomto žánru.

Také repertoár krystalizoval takřka za pochodu. Jeho oživení přejímanými aktuálními věcmi z americké moderní country skupině nestačilo, ozvláštňovali svůj písničkový rejstřík také autorskými počiny Pavlíny, Tondy a Milana Tripese z doby jejich působení v Sem-Tamu, díky Viktorovi se dostaly ke slovu i písničky z tvorby Michala Bydžovského. Jak to nové kapele tehdy šlapalo, se můžete přesvědčit na jejich první nahrávce na MC s názvem Weekend live.

Zřejmě to chytili za správný konec, protože hned v následujícím roce se prezentovali na přehlídkovém festivalu Zahrada, kde už bylo jasné, že mají svůj vlastní typický sound a sledovaný směr. To zřejmě hrálo roli i při setkání s Michalem Tučným o rok později, kdy si tahle nesporná country star vybrala Weekend za svou doprovodnou kapelu.

Zmíněné období bylo zřejmě nejúspěšnější a nejhektičtější etapou v historii Weekendu. Koncertovalo se po celé republice i po Slovensku, na nudu si nikdo nemohl stěžovat. A spokojený byl i Michal. Připomínkou této vypjaté doby je například i živá nahrávka brněnské televize z koncertu v Tišnově s poetickým titulem Zpívání v dešti nebo první CD Weekendu s Pavlínou Jíšovou nazvané Někdo jiný, než jsem já či šest skladeb na Michalově albu Kosmickej vandr.

„Moc rád na ty časy vzpomínám, myslím, že Weekend tím získal nejen určitou popularitu, ale i jedinečnou školu, co se hraní týče - i když to pak na rozhraní let 1994 a 1995 skončilo rozchodem,“ připomíná si minulost Míra Bartyzal, kterému dodnes nikdo neřekne jinak než Indián. Vlastně je už jediným z původní sestavy, kdo hraje pod vlajkou Weekendu dodnes.

Rok 1995 sice přivádí do kapely mladičkého, ale talentovaného Jirku Macha s houslemi a mandolínou, ale naopak koncem tohoto roku odcházejí Pavlína Jíšová a Tonda Hlaváč, díky náročnosti hraní s Nezmary, a hned na jaře dalšího roku se ke ztrátám Weekendu přiřazuje i Viktor Porkristl, který dostal lano z brněnského Kamelotu. Optimistický výhled to tehdy asi příliš nepřipomínalo.

Nicméně opět zafungoval skvělý systém „škatule, hejbejte se“, postavený na přesunu muzikantů po šachovnici kapel, a Weekend obohacuje Vláďa Křešnička (baskytara) a následně i další dívčí hlas v kapele – Romana Miňková. A že se sestava poměrně rychle sehrála, dokazuje hned v roce 1997 novým albem Oddechový čas, natočeným ve vyšebrodském studiu Honzy Friedla.

Weekend 2012

V repertoáru stále víc převažuje americká moderní country a poněkud tvrdší sound. Ale ani poté muzikantské šachy nekončí. Rok 1998 zaznamenává odchod Milana Husárika, další rok pak střídání u bicích, za které se posadil Alexandr Novotný. Pro Jirku Macha se další štací v roce 2001 stali brněnští Poutníci a zhruba za půl roku po něm odchází Milan Tripes, kterého nahradil Tomáš Berka, ostřílený z předchozích působení v Grassbandu, Druhé míze Vojty Zíchy či sestavě Pavlíny Jíšové A basta. V průběhu dalších let se v sestavě objevuje baskytarista Milan Pacholík, řečený Bizon, a v loňském roce obsadil post u bicích Míra Kučera. Skutečně náročná partie přesunů a změn, ale Weekend ji jako vždy ustál.

Weekend - fotografie z loňského roku před výměnou bubeníka.

„Teď už bály skoro nehrajeme, víc se zaměřujeme na koncertní hraní na přehlídkách, festivalech, baví nás různé městské slavnosti, firemní akce, vystoupení na českobudějovickém Výstavišti, moc rádi hráváme v Českém Krumlově... Vystupujeme tak zhruba dvanáctkrát do roka, a to nám zatím stačí,“ konstatuje M.Bartyzal, který se zároveň věnuje profesionálnímu zvučení.                  

Repertoárový výběr zůstal i nyní na základech americké moderní country, zhruba z osmdesáti procent, ale nechybí ani písničky z autorské dílny současného kapelníka Míry Bartyzala – ať už celé včetně hudby, nebo v podobě textů na vybrané převzaté melodie. Podle mne je škoda, že nevzniká více písniček s Mírovým podpisem, ale zřejmě by k tvůrčím krokům potřeboval nějaký silnější motiv.

Možná by jím mohlo být plánované natáčení nové desky. Ta by se měla točit ještě letos v Bizonově studiu na českobudějovickém předměstí, které se právě přestavuje a dolaďuje. Takže příští zpráva s titulkem Weekend bude už nepochybně o novém albu, které přinese, alespoň doufám, nejedno překvapení...

Foto z archivu Míry Bartyzala