Byl nejmladší z Beatles a celou dobu ve stínu. Vynikající instrumentalista, nejlepší z kapely, který se k sólové kytaře dostal až když Paul McCartney přešel k basovce. Vynikající skladatel, aranžér, interpret – ale to se naplno ukázalo až po roce 1970, po rozchodu Beatles.

Nezkoumal jsem proč, ale lidé ho podle všeho měli z kapely nejraději. Možná se vedle extravagantního Johna Lennona, sebestředného Paula McCartneyho a trochu legračního Ringo Starra není čemu divit. George byl fešák a mezi těmi superhvězdami celkem normální. Měl v sobě úžasný tvůrčí potenciál, ale to se ještě moc nevědělo.

Prošel si několikaletým obdobím drogové závislosti. Dostal se z ní díky objevení Boha, východní náboženské filozofie, meditacím. Stal se přítelem indického virtuosa na sitár Ravi Shankara a uvedl tento nástroj do západní kultury. I u nás žil talentovaný sitárista Emil Pospíšil, než příliš brzo prohrál boj s rakovinou.

Ten boj prohrál i George Harrison, ale o tom za chvíli. Až jako sólový hráč a skladatel se zcela vyrovnal Johnovi a Paulovi. V osmdesátých letech přiznává komplikovaný vztah s McCartneyem. V roce 1988 se poprvé účastní úžasného setkání, při němž se pod názvem Travelling Wilburys spojili s Bobem Dylanem, Royem Orbisonem, Tomem Pettym a Jeffem Lynnem, a natočili  společně dvě alba. Jak říká legenda, to první anonymně nabídli vydavateli. Ten to krásné dílo popuzeně odmítl. Co je to za amatérskou ptákovinu, co to předstíráte? Jeden zní jako Orbison, druhej jako Dylan…

George Harrison, nejmilejší Brouk, podlehl 29. listopadu 2001 v Los Angeles rakovině plic. Druhý den tu zprávu měly všechny světové deníky na titulních stranách. Skoupil jsem tehdy v kanárském Puerto Riku na stánku všechny tituly v angličtině. Později jsem je odvezl do Česka. Nikdy jsem si je nepřečetl, ale chtěl jsem je mít.

Dnes by se liverpoolský rodák George Harold Harrison dožil sedmdesáti let.