Jsou nás miliony. Těch, pro něž vždycky byl a i nadále je Johnny Cash a jeho tvorba to pravé ořechové. . Byl slavný, oceňovaný, masově přijímaný, protože promlouval jazykem obyčejných lidí, kterým se starosti, životní problémy i propady nevyhýbají. Jeho život byl proprán už tolikrát, že se o něm nedá říci snad nic, co by už nebylo známo...

Přesto, když jsem nedávno pročítal webové stránky, uvědomil jsem si, že například nevím, že při křtu dostal nikoli jméno, ale jen iniciály J.R. Rodiče se nebyli s to shodnout na jméně, tak zůstalo u iniciál a teprve při vstupu do armády, která jméno vyžadovala, nazval se Johnem. Byl tedy prvním „džejárem“, dlouho před tím, než byl v TV studiích vystavěn Southfork.

 Patřil mezi zpěváky, kteří obdrželi cenu i za nejlepší hlas. V magazínu Diners Club (USA) v sedmdesátých letech na jeho zrod vzpomíná: „...složil jsem své nejlepší písně při orání, když jsem celé dny šlapal brázdou za mulou na 40 akrové bavlníkové farmě svého otce. A taky nejhlasitější - měl jsem tehdy vysoký tenor a taky jsem jódloval. Tehdy jsem ještě vůbec nezpíval před nějakým publikem. Až jednoho dne – bylo mi tehdy 18 let – po návratu z řezání dřeva, zatímco matka vařila večeři, jsem se mimovolně dal do zpěvu. Máti se otočila jako když ji píchne špendlíkem: Kdo to zpívá? To já, mami! Oba jsme byli šokováni těmi hlubokými tóny, které se ozvaly z mého hrdla. Páni, byl jsem tehdy tak pyšný na svůj hlas, že jsem celé dny nezavřel ústa...“

Jistě, jeho dunivý hlas, když se postavil před publikum, pronesl svou známou větu: „Hello, I´m Johnny Cash“ a stáhl s ramene svou jemně vykládanou kytaru MartinD-45 s perleťovou jmenovkou Cash, po desetiletí byl jedním z hlavních předpokladů k jeho úspěchu. Nebylo divu, když tento chlap se všemi pěti P, provázen taktující baskytarou, po pár slovech první písně měl na lopatě i tak drsné publikum, jakým bylo osazenstvo věznic St. Quentin a dalších.

Jeho „vězeňské“ koncerty jsou kapitolou samou pro sebe – svým posluchačům tehdy říkal, že se cítí jedním z nich a – byť nikdy nebyl zadržen déle než den či noc, navíc nikdy pro nějaký opravdový zločin – nezapomínal a např. při svém přijetí prezidentem Nixonem za napravení tehdy skandálních poměrů v amerických věznicích výrazně lobboval.

To, že se dovedl identifikovat se svými posluchači, lidmi s běžnými starostmi a problémy, bylo jeho nenahraditelnou výhodou. Starosti a problémy měl i sám – a nebylo jich málo. To mu však nezabránilo, aby po desetiletí zpíval ze srdce milionů lidí - milionům lidí na celém světě.

Tolik jen namátkou o muži, o kterém když někdo řekne „Johnny R.“, nebo „Man in black“, celý svět ví, o koho jde. Jeho tvorba tu s námi zůstala a žije svůj velmi intenzivní život dál... Johnny R. to jistě shora s uspokojením pozoruje a už dávno si přiťukl s chórem andělů...

Johnny Cash, 26.2.1932 Kingsland, Arkansas - 12.9.2003 Nashville, Tennessee

(Autor tohoto textu je mezinárodní novinářský činitel, publicista, autor dodnes hraných písniček, v 60. letech minulého století člen skupiny Hoboes.)