Dnes má svátek Taťána Zítra má svátek Arnošt


Měl jsi někdy v životě představy, co budeš dělat – nebo co bys chtěl dělat – až ti bude sedmdesát ? A jak se ty představy liší nebo neliší od dnešních dnů ?

Občas jsem na to pomyslil a považoval jsem sedmdesátku za horní mez.Manželce jsem kdysi nařídil, aby mě po sedmdesátce přivázala na řetěz k ústřednímu topení, kdybych snad měl v úmyslu ještě někam vylézt na podium anebo, nedej Bože, na obrazovku. Svoje předsevzetí si beru k srdci jen částečně a dávám se do penze jen v médiích, které vás servírují nejen lidem, kteří vás mají rádi, ale i těm, kteří vás nesnášejí. Od sedmdesáti let už chci hrát jen pro naše fanoušky, a tak budu dál vystupovat jen se svým Banjo bandem, případně v jeho menších formacích – a v klidu si psát humoristické knížky. Ti, které štveme, ani nepřijdou na představení, ani si nekoupí knížku. Budu ale muset samozřejmě dělat výjimky. U příležitosti vydávání knížek a při reedicích nosičů budu mít povinnost s médii spolupracovat a také kdyby si vzpomněla TV Barrandov, že chce natočit ještě jednu serii naší Nohy XXII, tak bych ji s našimi komiky natočil, jsem k tomu zavázán opční smlouvou.

Křest diamantového trojCD vydaného Supraphonem k Mládkovým sedmdesátinám - vlevo od Mládka Luděk Sobota a vpravo Václav Dědina



Rozpětí tvých činností, práce a zájmů je veliké – obracená perspektiva, povídky a různé další texty, knížky, koncerty, televize, desky, písničky, americké auťáky…Máš dneska nějaké pořadí ?

Vedou teď asi povídky, dohodl jsem se s dvěma mými kolegyněmi a jejich vydavatelstvím Eurokonzert o vydávání „ Cyranova ostrova“, „ Cyranova poloostrova“ a „ Nohy XXII“ v prozaické podobě , a také o vydání tragikomického historického příběhu „ Blbeček Max“. Ten spatří světlo světa asi nejdříve, ale počítá se jen s menším vydáním. Kniha je napsaná v archaické češtině a hodně lidí s ní asi po pár stránkách mrští do kouta. Ti, co vydrží, možná nebudou litovat, dovědí se, co všechno se mohlo už v tereziánské době přihodit. No a na druhém místě je muzika. Učím se improvizovat na guitariano, skládám si jen tak pro sebe a kamarády muzikanty texty na různé méně známé americké jazzové evergreeny. A pak jezdím poměrně často po vlastech českých , slovenských i ruských po zájezdech s Banjo bandem a s „miniestrádou „ -  Milanem Pitkinem, Lenkou Plačkovou, Kalamity Jane a dalšími našimi komiky. Malování jsem pověsil na hřebíček, možná dočasně. Ta moje „antiperspektiva“ byl jen žert, bavila mě, když se téhle volovině se mnou věnoval i můj kamarád ,malíř Jaroslav Mysliveček, dělali jsme výstavy ve dvou stylech a bavila nás hlavně legrace kolem. Jarda to má za sebou, už mě nemá kdo kritizovat a chválit… a tak možná někdy až z nudy, až nebudu hrát. A najde se zase někdo nový, kdo mě bude chválit, amatéři to mají rádi. Americká auta bych už ani za svůj zájem nepočítal. Rád v nich jezdím, líbí se mi, považuji je za nejlepší a nejbezpečnější, ale to je věc názoru a možná také zvyku. A myslím si, že mně svou spolehlivostí spíš čas šetří, než žerou.

Co ti teď dělá největší radost a co tě nejvíc štve ?

Největší radost mi dělají mé dvě vnučky Elinka a Emilka a nejvíc mě štve, když je někdo z mých blízkých vážně nemocen.

Umíš si dneska představit, co budeš dělat, až ti bude osmdesát ?

To si opravdu nedovedu představit. Možná budu ještě hrát, možná se jen budu po svém bezbariérovém bytě prohánět na vozíčku a možná už budu v nějaké nádobě. I třicetiletý kluk může do deseti let dopadnout blbě, ale u sedmdesátiletého kluka je holt větší pravděpodobnost.

Čím si budou moci oslavit tvé narozeniny lidé, kteří tě mají rádi a chtěli by tě mít doma ?

Budu slavit své kulatiny po etapách. Den narození jen v úzkém kruhu rodinném, a pak během roku s jednotlivými „okruhy“. Se sousedy, se starými kamarády, s hospodskými kamarády ze Zlaté Prahy, s kapelou a možná ještě s dalšími partičkami. A našim příznivcům jsem ke svým kulatinám připravil s redaktory Supraphonu 3CD „ Jožin z bažin a 80 dalších písní“. Jsou tam jak skoro všechny naše staré „vykopávky“, tak i množství méně známých písniček , které jsme kdysi natočili pro rozhlas a naši Čundrcountry show. 3CD bylo pokřtěno u příležitosti předávání Diamantové desky, kterou Banjo bandu předal Supraphon za natočení 1 650 000 nosičů. Když k tomuto číslu připočteme ještě nosiče, které byly prodány po revoluci u soukromých firem , vypadá to na 2 miliony bez nehody. Teda až na těch šest smrťáků - Pavla Skaly, Jirky Čecha, Jirky Augusty, Jana Bošiny, Jeňýka Pacáka a Iva Pešáka. Ale prožili s muzikou senzační život.


Sestava Banjo bandu začátkem sedmdesátých let. Uprostřed Jan Bošina.



Banjo band při přípravě prvního elpíčka



Banjo band v Lucerně - polovina sedmdesátých let

Foto: František Heřman

Foto týdne

Jste náš host číslo

9521530

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz