Někdy trochu hořkým, protože jeho kresby jsou obrazem naší každodennosti, někdy jsou aktualitou (jen pro ten dnešní den…), někdy trvalkou, která vzdoruje času. Mluvím tu o Mirkovi Kemelovi, který právě vystavuje v Ratajích, ve Čtrnáctce. Výstavy kresleného humoru v tomto penzionu už patří ke každé letní sezóně. A Ota Kmínek si vybírá dobře. I já jsem tu už vystavoval (sic!).

Ale na mojí vernisáži hrály čtyři dívky na hoboje, zatímco Kemel si vystačil sám. Tudíž je jedinečný nejen jako karikaturista, ale i jako písničkář s velice vydařenými texty doprovázenými na akordeon. V Galerii 14 se prezentoval právě těmi kresbami s pointou, která přetrvala v čase.

Zleva Miroslav Kemel, uvádějící Josef Kobra Kučera, pořádající Ota Kmínek

Když jsem mu kurátoroval v roce 1996 výstavu v Edenu, napsal jsem do katalogu: „Encyklopedický rozsah témat, která zpracovává, je obdivuhodný. Vezmeme-li v úvahu, že musí ke každému problému zaujmout nějaký postoj, podívat se na něj s nadhledem a najít jeho humornou interpretaci, je každodenní kronika našeho času, kterou kreslí, obdivuhodná.“

První samostatnou výstavu měl v roce 1994 v SALONU v Malostranské besedě. To už byl karikaturistou deníku Lidové noviny (1991-99). Od roku 1999 do roku 2003 kreslil pro Hospodářské noviny a od roku 2004 je kreslířem Mladé fronty DNES. Výčet samostatných výstav by byl značný, společných ještě značnější a publikace by taky vydaly na celý sloupec.

Každý seriozní deník ve světě má svého karikaturistu, ale my jsme přece jenom jedineční. Všude vypadá každodenní vtip tak, že v obrázku jsou dvě či tři textové bubliny a pod kresbou je několikařádkové vysvětlení, aby ti idioti čtenáři pochopili o co jde. Naši kreslíři počítají s tím, že každý, kdo umí číst má i smysl pro humor a orientuje se v čase a prostoru. Tedy většinou. Aby mohl autor splnit náročný požadavek (kresby i pointy) musí být jedinečný. Do nedávna jsme měli takové autory tři. Po odchodu Vladimíra Jiránka už máme jen dva. Renčína a Kemela. Při čemž Kemel je i karikaturistou portrétním. A dokáže podobu kreslené osoby vtělit do svého výtvarného rukopisu tak, jako to uměl Jiránek. Vladimírovi se jeden čas podobal, ale v krátké době se stal výtvarně samostatným.

Nu, a jeho další předností je, že kdyby ho některý z politiků zažaloval, může říct: „Já nic, já muzikant“. A tak se vždy těším na jeho FÓR i na jeho koncert.