Vzkazy

  • Tramping stále žije – důkazy v Jílovém u Prahy

    Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

    Celý článek...  
  • Babické písničky 2023

    Přijměte srdečné pozvání do restaurace v Babicích u Rosic, kde se v místním sále za účasti milých hostů v sobotu 1. dubna 2023 od 17,55 hodin uskuteční 53. ročník Babických písniček

    Celý článek...  
  • Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Kamarádi a kamarádky, přijďte v pátek 31. 3. 2023 na Musilku v Brně- Husovicích. Od 19 hodin si zde v podání mnoha hostů můžete poslechnout písně trampského barda v pořadu Letokruhy aneb poselství Wabiho Ryvoly

    Celý článek...  
Dnes má svátek Marian Zítra má svátek Emanuel

Můj psychiatr mě varoval, že pokud se opiju, tak příští den nebudu mít kocovinu, ale těžkou depresi. Lidi, kteří si myslí, že deprese je když má člověk blbou náladu, netuší co je deprese, natož blbá deprese. Možná to pochopí, když začnou uvažovat o tom, jak spáchat sebevraždu. Když chcete spáchat sebevraždu a před tím se na odvážnost opijete, tak zůstanete na živu. Štěstí opilců. Ale co druhý den?

Půjdete do průvodu manifestovat za svoji 40% menšinu a prosadit, aby byl do kalendáře zařazen Mezinárodní den opilců. Když může být Mezinárodní den žen, prý i mužů, ale to netuším kdy, tak jako netuším, kdy je Mezinárodní den horníků, Mezinárodní den kominíků, Mezinárodní den kubánských revolucionářů, Mezinárodní den lesbiček a to nepočítám Svátek matek a Svátek práce.

Několik let už nepiju tvrdý alkohol. Lžu, sem tam si dám paňáka. Ovšem byly doby, kdy jsem byl rumový nádeník. To se ještě rum jmenoval rum. A tak jsem šel lánskou oborou, to bylo v době, kdy tam prezidenti nejezdili, protože jezdili na Krym, uvařil jsem si na lihovém vařiči kafe, byl jsem sice rád, že jsem sám, inu tulák, ale jak tak svítil měsíc, začal jsem si recitovat: Ve stínu loubí, sedím u vína, zve dobré druhy noční hodina, a tu se na nebi mi klaní měsíc a s ním můj stín. Inu byl jsem sám a teď už jsme tři. To je básník Li-Po, který bohužel umřel v roce 836. Koukám, kde je stín, není. A tak jsem začal tančit s litrovou láhví rumu. Byli jsme tři. Já, měsíc a rum. Když byla prázdná láhev, byli jsme už jenom dva, pak měsíc zašel za mraky a byl jsem sám. Stal se ze mne, veselého tuláka, smutný spáč. Probudím se s úsvitem a mám dojem, že mi v obočí lezou brouci… Odplavil jsem je s obličejem potůčku a od té doby vím, co je to delirium tremens.

Rok jsem pil maximálně jedno malé pivo a pak mi otrnulo. S kamarádem, kterému patřil v Srbicích u Teplic dům se sklepem, kde byla tajná palírna, jsme ze všeho ovoce vyzrálého v sudech pálili pálenku. Byla tak hnusná, jako lavorovice, kterou jsem pil na vojně v Košicích, ale měla taky kolem 50 procent.

Při takovém pálení musíte samozřejmě chutnat. Metyl, na kterej se umírá, pálí na jazyku a smrdí a pijí ho jenom blbci. Spali jsme v přízemí, kde měli nebozí rodiče mého kamaráda sirotka parádní pokoj a já se ráno probudil a cítil jsem aceton. Probudím Kadla a říkám, cos tady rozlil, nebo jsi něco lakoval? Řekl mi: Jseš blbej. A zase usnul. Ze Srbic do Teplic je to cca 2 kilometry a tak jdu a pořád cítím aceton. Tak jsem na první zastávce trolejbusu nastoupil a ptám se řidiče: Necítíte aceton? Ne. Tak jsem jel do nemocnice.

Několik doktorů chodilo do našeho divadla a měli nás rádi, my je taky. Službu měla jenom doktorka Hladká. Povídám a ona, aniž jsem domluvil, říká sestřičce, připravte injekci, nevím čeho, a zavolejte primáři, že tu máme akutní otravu alkoholem. Takže pozor, když budete něco lakovat acetonovým lakem, nepijte. Nebo naopak.

Teď, po letech, jsem si udělal opilecký den. Tím nejhorším způsobem. Pil jsem sám. Inu dostal jsem k narozeninám spoustu různých lahví a neochutnejte. Řekl jsem si, opiju se, vyspím se do růžova, ale prdlajs. Propil jsem se do střízliva a tak jsem se rozhodnul, jak je teď v módě, napsat manifest, že aby z Bruselu zavedli Den opilců. Těch 17 000 úředníků tak bude mít co na práci a nebudou nám zakazovat marmeládu.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

8795171

Melanž

  • Rodina Čvančarova, sto let součást českého filmu

    Přijměte srdečné pozvání na zajímavou filmovou projekci dokumentárního filmu absolventů písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka Petry Stráníkové a Daniela Drábka.

    Film pojednává o žižkovské rodině Čvančarových, zapsané do dějin české kinematografie od počátku minulého století, až po současnost. Bratři Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a zástupce nové generace Jiří Čvančara, provedou unikátními archivními materiály z doby prvorepublikových i protektorátních biografů. Bratři dodnes žijí na stejném místě, kde měla počátky i jejich rodinná filmařská kolébka.

    Těšíme se na vás ve čtvrtek 30. 3. 2023 od 18.00 hodin v Infocentru MČ Prahy 3, Milešovská 846, Praha 3 - Vinohrady.

    Celý článek...  
  • Klepač - malá retro vzpomínka z Ostravska

    Pamatujete ještě, jak na každém sidlišťu byly klepače?  To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba  komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti  budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku!

    Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinách  obsahovala  polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?  Však aj moja dřevěna postýlka, ve které sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.

    Dom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her - třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země - byl ztraceny.

    Když  sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s  partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo a dupu utirali lopuchama s  kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu  kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne  optymineralu?

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz