Dnes má svátek Valérie Zítra má svátek Rostislav

Můj psychiatr mě varoval, že pokud se opiju, tak příští den nebudu mít kocovinu, ale těžkou depresi. Lidi, kteří si myslí, že deprese je když má člověk blbou náladu, netuší co je deprese, natož blbá deprese. Možná to pochopí, když začnou uvažovat o tom, jak spáchat sebevraždu. Když chcete spáchat sebevraždu a před tím se na odvážnost opijete, tak zůstanete na živu. Štěstí opilců. Ale co druhý den?

Půjdete do průvodu manifestovat za svoji 40% menšinu a prosadit, aby byl do kalendáře zařazen Mezinárodní den opilců. Když může být Mezinárodní den žen, prý i mužů, ale to netuším kdy, tak jako netuším, kdy je Mezinárodní den horníků, Mezinárodní den kominíků, Mezinárodní den kubánských revolucionářů, Mezinárodní den lesbiček a to nepočítám Svátek matek a Svátek práce.

Několik let už nepiju tvrdý alkohol. Lžu, sem tam si dám paňáka. Ovšem byly doby, kdy jsem byl rumový nádeník. To se ještě rum jmenoval rum. A tak jsem šel lánskou oborou, to bylo v době, kdy tam prezidenti nejezdili, protože jezdili na Krym, uvařil jsem si na lihovém vařiči kafe, byl jsem sice rád, že jsem sám, inu tulák, ale jak tak svítil měsíc, začal jsem si recitovat: Ve stínu loubí, sedím u vína, zve dobré druhy noční hodina, a tu se na nebi mi klaní měsíc a s ním můj stín. Inu byl jsem sám a teď už jsme tři. To je básník Li-Po, který bohužel umřel v roce 836. Koukám, kde je stín, není. A tak jsem začal tančit s litrovou láhví rumu. Byli jsme tři. Já, měsíc a rum. Když byla prázdná láhev, byli jsme už jenom dva, pak měsíc zašel za mraky a byl jsem sám. Stal se ze mne, veselého tuláka, smutný spáč. Probudím se s úsvitem a mám dojem, že mi v obočí lezou brouci… Odplavil jsem je s obličejem potůčku a od té doby vím, co je to delirium tremens.

Rok jsem pil maximálně jedno malé pivo a pak mi otrnulo. S kamarádem, kterému patřil v Srbicích u Teplic dům se sklepem, kde byla tajná palírna, jsme ze všeho ovoce vyzrálého v sudech pálili pálenku. Byla tak hnusná, jako lavorovice, kterou jsem pil na vojně v Košicích, ale měla taky kolem 50 procent.

Při takovém pálení musíte samozřejmě chutnat. Metyl, na kterej se umírá, pálí na jazyku a smrdí a pijí ho jenom blbci. Spali jsme v přízemí, kde měli nebozí rodiče mého kamaráda sirotka parádní pokoj a já se ráno probudil a cítil jsem aceton. Probudím Kadla a říkám, cos tady rozlil, nebo jsi něco lakoval? Řekl mi: Jseš blbej. A zase usnul. Ze Srbic do Teplic je to cca 2 kilometry a tak jdu a pořád cítím aceton. Tak jsem na první zastávce trolejbusu nastoupil a ptám se řidiče: Necítíte aceton? Ne. Tak jsem jel do nemocnice.

Několik doktorů chodilo do našeho divadla a měli nás rádi, my je taky. Službu měla jenom doktorka Hladká. Povídám a ona, aniž jsem domluvil, říká sestřičce, připravte injekci, nevím čeho, a zavolejte primáři, že tu máme akutní otravu alkoholem. Takže pozor, když budete něco lakovat acetonovým lakem, nepijte. Nebo naopak.

Teď, po letech, jsem si udělal opilecký den. Tím nejhorším způsobem. Pil jsem sám. Inu dostal jsem k narozeninám spoustu různých lahví a neochutnejte. Řekl jsem si, opiju se, vyspím se do růžova, ale prdlajs. Propil jsem se do střízliva a tak jsem se rozhodnul, jak je teď v módě, napsat manifest, že aby z Bruselu zavedli Den opilců. Těch 17 000 úředníků tak bude mít co na práci a nebudou nám zakazovat marmeládu.

 

Foto týdne

Jste náš host číslo

9563082

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz