Pořadatel setkání František Kocman a moderátor Jindřich Eliáš. A Franta Kocourek na hrudích obou pánů.
Igor Zehl je zkušený a uznávaný fotograf, dlouhá léta jeden z prominentních fotoreportérů ČTK, k jejímž kmenovým spolupracovníkům dodnes patří. Brno je ta osvětlená zátočina před Vídní, jak vtipně říkají Pražané. Nicméně německé město Brno byla silně inspirováno nedalekou císařskou Vídní, kam se jezdívalo do kavárny, do společnosti, do divadla, do parlamentu. S úsměvem pohlíželo na provinční Prahu, která byla tak legrační, že ani císařové se v ní moc často nenechávali korunovat na české krále.
Franta Kocourek byl nejen silák a lamželezo, talentovaný tvůrce absurdit, ale i pábitel, abychom použili popražtělý výraz jiného brněnského rodáka. Zemřel před dvaadvaceti lety příliš mlád a velmi rychle – na výletě na Vysočině, uprostřed rodiny a přátel. Možná to pro Frantu byla krásná smrt, je-li tedy na smrti něco krásného.Jak už jsem jednou napsal, plakalo tehdy celé Brno. Viděl jsem to na vlastní oči. Na vlastní plačící oči.
No a klub Šelepova No 1 patří k brněnským legendám stejně jako přemyslovský hrad Špilberk, baron Trenck nebo Brněnský drak, co visí v průjezdu Staré radnice, a jehož jsme jednou chtěli s Frantou Kocourkem ukrást.
Na Šelepce, kde jsme se velmi nedávno rozloučili s Bobem Frídlem, připravil dřívější Kocourkův asistent a dnes úspěšný podnikatel František Kocman vzpomínkový večer. Kde jinde, Franta Kocourek zde býval jako doma. On byl totiž všude jako doma. I v srdcích lidí.
Zavzpomínat a pozdravit ho přišla řada přátel a souputníků. Bylo veselo, přestože je nám vlastně po Frantovi pořád smutno.
Pavel Pokorný je talentovaný multiinstrumentalista a zakládající člen legendární big-beatové skupiny Synkopy 61. Na první píseň s playbackem zvolil housle. Ta druhá, kterou Pavel zazpíval, proslavila Synkopy i jejich textaře – Válka je vůl. Jednoduchý slogan, ale dodnes z ní leze mráz po zádech.
Oživl Franta Kocourek? Ne, je to jeho následovník Franta Šebela. Neuvěřitelná podoba, možná vtělení.
Pětiletý Franta Šebela poprvé viděl Kocourkovo představení v Jedovnicích, kam ho vzal táta. Tehdy se rozhodl, co chce v životě dělat. V pěti letech. Nic není náhoda.
Při slavném čísle asistují věru zkušení mužové – původní Kocourkovi asistenti. Franta Kocman je, jak už jsme říkali, úspěšný podnikatel, Mirek Krejčí je inženýr, vynálezce, mistr sportu, olympionik a zápasnický internacionál. I Kocourek přešel k siláckým vystoupením od zápasu – bojoval za brněnský klub Zbrojovka mimo jiné i proti zlínskému zápasníkovi Stanislavu Wabi Daňkovi. Jsou stejně staří.
Laskavá a trpělivá je dodnes Lída Kocourková, ostatně zdravotní sestra v blázinci. V Brně se mu říká šaškec. Vedle textař František Jemelka, autor hitu Válka je vůl. František na tomto festivalu Františků přečetl jednu ze sexušek, literárních vzkazů, které mu František Kocourek posílal v roce 1972 ze svého rakouského angažmá v Innsbrucku. Vysílat před desátou by se to nedalo. Ani po desáté.
Radek Rettegy, frontman roztodivné a měnící se kapely Los Brňos. Dodnes v ní hraje ten co má zrovna čas. Kapela vznikla z podivných šílenců na popud Franty Kocourka jako doprovodné těleso málem Zlatého slavíka Rudiho Kovandy. Byla to veliká volovina v hudební historii jinak múzického města, v němž jednou přenocoval i mladý Mozart. Radek zpívá v hantecu, jak jinak. V Brně je veliká celebrita.
Krásný profil Dany Frídlové. Nedávno ji opustil její milovaný Bob, rovněž miláček Brna. Rozloučení s ním se konalo právě zde. Na Šelepce. Až na tu smutnou okolnost to byl krásný večer.
Producent a režisér Vladimír Koudelka (s Fr. Kocmanem) natáčí dokument o Frantovi Kocourkovi.
Silák Železný Zekon (vpravo) s Milošem Bernátkem, otcem a tvůrcem legendy klubu na Šelepově ulici v Brně.