Vangelis. „Na jedné straně vesmírný elektro-bordel, na druhé straně melodické, romantické pasáže s emotivním zabarvením. Používá nejen syntezátorů na vytvoření neslýchaných smyček, ale i působivost sborových mas a originálně zabarvených hlasů vokalistů. Celek vždy působí neotřele a invenčně“, napsal specialista na elektronickou hudbu Michal Ledwoň.

Evangelos Odysseas Papathanassiou se narodil 29. března 1943 nedaleko řeckého města Volos. Přestože projevoval výrazný talent, intuitivně odmítl oficiální hudební vzdělání a vzdělával se sám. Později dodal, že výuku hudby považuje za omezující, ba nevhodnou. Něco podobného se uvádí ve spojitosti s Beatles, ale tam to bylo jinak, ti kluci jenom neuměli noty. Ovšem neomezení klasickým vzděláním je dodnes v jejich tvorbě cítit.

Po fašistickém převratu v Řecku koncem 60. let odchází Vangelis do Paříže, do prostředí studentských bouří a hořících barikád. S krajany Demisem Roussosem a Lukasem Siderasem vytvářejí dnes už legendární progressive- rockovou kapelu Aphrodite´s Child. Vydávají zajímavé a kontroverzní album, a nazývají ho satanskými číslicemi – 666. Co jiného, kapela se satansky rychle rozpadá. Roussos se stává mezinárodní zpěváckou hvězdou, Vangelis vykračuje na dráhu sólového skladatele.

Dotýká se filmu, píše filmovou muziku – ale nabídku dostává od slavné britské rockové kapely Yes, která mu nabízí místo klávesisty. Spolupracuje s nimi, ale především se spřátelí se zpěvákem Yes Jonem Andersonem. Vydávají několik popových alb s dodnes živými hity, které známe i z provedení československých interpretů. Je to zvláštní, uvědomuji si – spíš českých interpretů. Slovenská populární hudba byla a je jiná, svým způsobem osobitější, čerpající z jiných inspiračních okruhů.

Velký skok rovnou na vrchol znamenala Vangelisova spolupráce na Hudsonově historizujícím snímku Chariots of Fire, Ohnivé vozy (1981). Odvážná kombinace časově vzdálené látky a syntetické hudby, které se spojují a vytvářejí vrstevnatý celek. Soundtrack získal Oscara za filmovou hudbu a vlastně předčil úspěch jinak velmi dobrého filmu.

O rok později dotvořil Vangelis neobvyklou atmosféru snímku Ridleyho Scotta Blade Runner. „Elektronické plochy plné ambientních smyček, zvuků přístrojů a bluesových vyhrávek se zajímavým způsobem pojí s obrazy přelidněného nočního velkoměsta, na které se snáší permanentní déšť“, píše kritik.

Vangelis spolupracuje s režisérem Costa-Gavrasem, píše baletní hudbu, podílí se na úspěchu Polanského Bitter Moon, Hořkého měsíce… a konečně znovu přichází Ridley Scott, V roce 1992 se koná premiéra filmu 1492 – Dobytí ráje. Ústřední motiv patří k dodnes nejhranějším hitům. I zde se pojí historické téma, mnohovrstevnatá syntezárová hudba a namnožené sborové vokály v celek, který vytváří něco nového, jednotného, úžasného. Mimochodem, ani česká úprava s civilně heroickým Danem Hůlkou vůbec není špatná.

Evangelos Odysseas řečený Vangelis žije v Athénách. Improvizuje na syntezátorech, na které ho nikdo neučil hrát a věnuje se výtvarnému umění. Zatím poslední album Rossete natočil předloni, ve svých třiasedmdesáti letech. Co je to dnes za věk.