Zní letité hity. Na pódiu Kamelot i s veterány, před nimi vyprodaná Lucerna.

Před tiskárnou v centru Brna jsem tehdy potkal Vladimíra Pupu Chromečka. „Založili jsme kapelu“, hlaholil. „ Ještě s Romanem Horkým, Radkem Bůčkem a Věrou“. Krásnou Věrou Kudrnovou, později Romanovou manželkou.– A jak se jmenujete? zeptal jsem se. – „Přece Kamelot“, řekl muž, jehož profesí byla výroba novin. Letos tomu bylo třicet let.

Teprve osmnáctiletý Roman Horký (nar. 1964) nebyl v Brně neznámá postava. Byl všude a vždy s kytarou. Připomínal jiného svého vrstevníka – vysokou štíhlou postavu muže v černém vždy s banjem v popundeklovém futrálu. Roberta Křesťana. Přestože jsou každý úplně jiný a srovnávat se věru nedají, něco tehdy měli společného. Vědomí vlastního talentu a touhu ten talent uplatnit.

Roman měl neuvěřitelně lehkou levou ruku, ekvilibristicky běhající po hmatníku všech těch kytar, které kdy vystřídal. Možná ta ruka byla rychlejší než hlava. Muzikantské myšlení mu srovnalo dvouleté působení ve skupině Karabina, kde dočasně nahradil swingového kytarového krále Pedro Šnévajse, mimochodem rovněž tiskaře. Z Karabiny ostatně do Kamelotu záhy přešel perkusista Jaromír Kelly Zoufalý. Vynikající instrumentalista Roman Horký se dodnes hrdě hlásí k tomu, že se vyučil - u tiskaře Šnévajse.

Roman Horký a Viki Porkristl

Na konci 80. let jsem dělal dramaturga hudebního klubu v jedné veliké a dosud nevyužité sídlištní restauraci. Pozvali jsme tam Kamelot, zadarmo a trochu jako výplň programu. A tam jsem poprvé zpozorněl. Natřískaný sál plný hezkých náctiletých dívek s nimi odezpíval celý koncert. Až na výjimky jsem ty písničky nikdy neslyšel, oni je znali nazpaměť. Cítil jsem, že se rodí fenomén.

V roce 1995 velmi předčasně umírá Radek Michal zvaný Bůček. Tehdy se stalo něco zásadního, přestože z kapely odcházeli muzikanti a přicházeli jiní, najednou zde nebyl Bůček. On byl nejen výjimečný sólový zpěvák, Romanovo alter ego, on byl kus Kamelotu – a najednou tu nebyl. Kamelot už nikdy nebyl takový, jako předtím.

Nicméně vydali dosud 23 alb, za které získali 11 Zlatých desek, jednu desku platinovou a jednu multiplatinovou. Bylo to album Zachraňte koně z roku 1990, jejich vůbec první deska. Prodalo se jí skoro sto tisíc nosičů. Roman Horký napsal na 200 písniček (jiné zdroje uvádějí 300 písniček), hrál krajanům v Kanadě i v Austrálii, vyžádali si ho vojáci KFOR v Kosovu. Až kuriózní je, že navzdory mladickému věku i vzhledu je Čestným občanem města Brna, ale Brno samo je občas kuriózní.

Jak už jsem napsal v editorialu na tento týden, i Karel Gott je šťasten, když znovu a znovu vyprodá pražskou Lucernu. Kamelot ji vyprodal už před pěti lety (25 let kapely) a teď tuto neděli. Pár dnů před koncertem mi říkal Roman do telefonu – „od pondělí je vyprodáno! Dva a půl tisíce vstupenek! Tak jsme jim to ukázali, dokázali jsme to!“

„Romane“, řekl jsem mu, „ ty přece nemusíš nikomu nic dokazovat. Ty už jsi to dokázal!“

Když po skvělých předkapelách nastoupila na pódium Velkého sálu Lucerny stará sestava Kamelotu s Věrkou, Pupou, Kellym, znovu zpíval celý sál. Jde z toho mráz po zádech, je to krásné jako bohoslužba.

Byli jsme už s Folktýmy na neviditelné zasněžené dálnici, když se stalo to, co mi pak povídal Pupa. Poslední písničky koncertu odzpívaly ty tisíce diváků ve stoje. Až se mi derou slzy do očí. Jim všem totiž ty slzy tekly.

Jiří Pařez (uprostřed) byl se svým bluegrassovým Uhlákem souputníkem Křesťanových Traperů i Poutníků. Dnes stojí v čele pozoruhodného projektu Pozdní sběr, do kterého přistoupil i třeba basák Jíra Meisner (Druhá tráva, Kamelot) nebo Redlův spoluhráč Karel Macálka. Žánr? Nálada pod Pálavou i jižanský rock.

Zleva Pařez, Macálka, Dlapal. Pozdní sběr.

Marien, naděje českého, moravského i slezského folku, pravil o této východočeské kapele moderátor Zdeněk Vrba.

Roman Venclovský, Ivan Huvar. Folk team.

Zkušený Folk team hraje v životní formě. Trojici klasiků Kopřiva (vpravo s houslemi) Huvar, Venclovský doplnily bicí, klávesy, baskytara. Krásný zážitek s názvuky folklóru.

Věra Horká po letech zase s Kamelotem. Je krásnější než dřív.

Moderátor říkal, že přijde písničkář Péťa Bendl. Nakonec přišel ministr zemědělství s kytarou.

Blanka Šrůmová s Romanem Horkým.

Roman už před časem napsal a nazpíval duet s Ilonou Czákovou. Nesmějte se, ta dáma umí víc, než to vypadá. Mimo jiné má silné swingové cítění. Vlevo Pupa Chromeček, zakladatel.

Vydavatel Vladimír Kočandrle předal Kamelotu dvě Zlaté desky za alba Modrá planeta a Proti proudu.

Možná za pět let, možná zase ve vyprodané Lucerně.

Foto: František Heřman