Vzkazy

  • Medvědí česnek - recepty

    Medvědího česneku si sice v kuchyni užijeme jen krátce, ale stojí to za to. Možností jak medvědí česnek v kuchyni využít je celá řada. Jako tip přinášíme několik receptů.

    Celý článek...  
  • První jarní životabudič: Medvědí česnek

     

    Roste pouze na jaře a vychutnávat si ho můžete jen necelé dva měsíce. Kromě první jarní energie nabízí medvědí česnek i vynikající léčivé schopnosti. V posledních letech se z něj stal fenomén. Nejenže výborně chutná, ale obsahuje i řadu prospěšných látek. Je bohatým zdrojem vitamínu C a železa. Je to výborný prostředek při chřipce, nachlazení i dalších infekcích. Upravuje vysoký krevní tlak, reguluje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje vzniku trombózy a zlepšuje průtok krve, celkově posiluje organismus, paměť a imunitní systém, má protiplísňový, protiparazitární a protibakteriální účinek a pomáhá rovněž při dlouhotrvajícím kašli.

     

    Jak ho v lese bezpečně poznat a odlišit ho od konvalinky? V první řadě je dobré vědět, že medvědí česnek v přírodě roste v lužních listnatých lesích či spíše hájích, tedy tam, kde je vlhko a v létě stín. Stejné podmínky k růstu potřebují například i konvalinky a některé áronovité byliny, které jsou však na rozdíl od medvědího česneku jedovaté. Tyto rostliny mají velmi podobné listy, dlouhé, zelené, s podlouhlou žilnatinou. Spolehlivě od sebe rozeznat například rašící listy medvědího česneku a mladých konvalinek je velmi obtížné. Rady typu, že listy konvalinky jsou bez vůně a medvědí česnek má intenzivní aroma, jsou sice pravdivé, ale při sklizni zřejmě nezkoumáte každý list zvlášť. Na to, že je třeba si vůni ověřit, vás musí upozornit jako první oči.

     

    Jak tedy poznat medvědí česnek a odlišit ho od konvalinky?

     

     

    Podle listů:
    • Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země.
    • Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě a vyrůstají ze společného stonku.
    Podle květů:
    • Konvalinka: Má květ vzhledu klasu s typickou vůní.
    • Medvědí česnek: Má kulovitý květ, který voní po česneku.
    Podle vůně:
    • Konvalinka: Voní pouze květ.
    • Medvědí česnek: Po česneku voní celá rostlina.
    Dále:
    • Konvalinka má oddenek
    • Medvědí česnek cibulky.

     

    Jak medvědí česnek pěstovat?

     

     

    Ve stínu a vlhku Česnek medvědí je náš domácí druh vyskytující se ve světlých bukových lesích. Daří se mu ve vlhké humózní půdě, ale pokud je pravidelně zaléván, roste téměř všude. Na zahradě mu prospívá polostín pod keři nebo pod okraji živého plotu. Dobře se mu daří i na severní straně domu. I když se názory na výsadbu medvědího česneku různí, nejlepší výsledky jsou s pěstováním z cibulek vysazených na podzim. Medvědí česnek se lépe ujímá a roste, neboť využije zimní vláhu. Je to v podstatě stejné jako u pěstování klasického česneku z podzimní sadby. Ale nečekejte zázrak hned první rok. Chvíli potrvá, než se záhon promění v hustý zelený koberec, který v květnu ještě ozdobí krásné bílé květy.
    Listy medvědího česneku se sbírají jen dva měsíce, do doby než začne kvést. Období sběru začíná obvykle v druhé půli března a končí zhruba v půli května. Potom se rostlina zatáhne, a zbytek roku čeká ukrytá v zemi na další jaro.

     

     

      _______________________

     
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Julius Zítra má svátek Aleš

Ukázka z pozoruhodné knihy Miroslava a Jaroslava Čvančarových, kterou v rozsahu 363 stran a v bibliofilském nákladu vydalo pražské nakladatelství Academia. Kniha pojednává nejen návštěvu Buffalo Billa s jeho Wild West Show v zemích Českého království v roce 1890, věnuje se i životu a dílu muže, který toho dokázal daleko víc, než jen střílet bizony.

V Přerově

Ráno 10. srpna, po 107 kilometrech jízdy z Opavy krajinami obilných polí a luk, dostaly se vlaky do jednoho z hlavních železničních uzlů – Přerova. Na jedno z největších a nejmodernějších nádraží v Předlitavsku, známé značnou dopravní frekvencí a obrovským depem pro seřizování lokomotiv.[1] Přerov se ovšem nevyznačoval jen důležitou komunikační křižovatkou a historickými stavbami, ale i čilým výrobním a obchodním životem. Měl necelých dvacet tisíc obyvatel, rozsetých v městském centru, v Horním a Dolním městě, a v předměstích Šířavě, Trávníku, Novosadu a Dlážkách.

 

 

Sluchové orgány Přerovanů vyburcoval pronikavý zvuk bubnů, helikónů i trubek, táhnoucí se směrem od nádraží. Za tělesem více než třiceti na koních jedoucích hudebníků kráčeli nebo jeli představitelé několika kontinentů. A v jejich čele, obklopen lasaři svírajícími lariaty a spinningy, jel sám honourable William Frederick Cody. V ozdobeném sedle na hřbetě překrásného koně. Ve vysokých botách s ostruhami a loveckém obleku přepásaném řemenem se zavěšenými revolvery. Již šedesátiletá tvář si dosud ponechávala energické rysy. Jen vlasy a vousy, kdysi hnědé, už úplně zbělely. Ale vcelku dosud vypadal tak, jak jej líčily sešitové romány – jako bystrozraký stopař, nekorunovaný král lesů a prérií, muž tvrdých pěstí, ale měkkého srdce. A zatímco kopyta jeho koně vydávala na přerovské dlažbě měkce zvonivý zvuk, starý Pahaska v levé ruce držel mexickou ohlávku, pravou rukou kynul davům a přidával úsměv.

Pak zarachotila kola deadwoodského dostavníku, který upoutal zejména zaměstnance místní továrny na kočáry. Buď jak buď – reklamní průvod jako kdekoliv jinde, se ani v Přerově neminul účinkem a zapůsobil jako magnet, či píšťalka v legendě o Krysařovi z Hamelnu. Smyslově zaujaté zástupy lidí sledovaly proud zámořských hostů až na Velké cvičiště.

 

 

To se tehdy nacházelo za jezdeckými kasárnami na jihozápadním obvodu města – dle vyjádření Okresního archivu v Přerově – a jak jsme se sami na místě přesvědčili – nedaleko nádraží, v prostoru dnešní ulice Tovačovské směrem k Bečvě. Zde, v místech zhruba ohraničených levým břehem řeky, Tovačovskou ulicí, železničním mostem a východním břehem kalového pole, se tudíž odbyly všechny střelecké úkony a jezdecké disciplíny. Jak můžeme soudit – bylo opět všechno v pořádku.

Nebylo!

O dva dny později vyšel v Moravské Orlici rozhořčený článek začínající větou: „Buffalo Bill a čeština!“, a pokračující: „Wild West Show se chová taktně k osmimiliónovému národu českému, do jehož středu zavítal. Vystoupení v Přerově, městě to úplně českém, v kraji úplně českém. 10. t. m. impresario řečnil z tribuny k českému lidu – německy! Ani slova českého! Urážlivý políček českému národu. Z tisíců plakátů, jimiž zaplacen byl Přerov a okolí, však ani jediný německý není.“

Můžeme pochopit, že v ovzduší vzrušujících emocí, jimiž se vyznačovala doba národnostních třenic, mohl německý projev jakéhokoliv obsahu rozjitřit sluch českých posluchačů. Ale těžko můžeme u představitelů Show předpokládat zlý úmysl, nebo hlubší orientaci v osmi či devíti jazykových rozdílech mnohonárodnostních oblastí Předlitavska a Zalitavska. Možná, že kdyby zodpovědní činitelé revue uměli přečíst článek v Moravské Orlici, snad by se i omluvili, a tím udobřili podrážděnou část publika. Nebo by mlčeli, aby neztratili německé diváky. Anebo by autorovi článku položili jízlivou otázku, zda by na oplátku dokázal přesně vymezit francouzsky hovořící oblast v jedné z kanadských provincií.

 

 

Jednomu tisíci nacionalisticky zaměřených přerovských Němců však proslov v jejich jazyku naprosto vyhovoval a námitkám českého tisku se nedostalo satisfakce. A představitelé Wild West Show, jejichž neuváženost pramenila z pouhé neznalosti poměrů, měli už jiné starosti. Více je zajímalo, zda se ještě udrží jasné slunečné počasí se slabými větry a průměrnou denní teplotou kolem 21 stupňů Celsia, a zda bude zajištěn normální provoz na železnici.

Obavy se ukázaly liché. Počasí pořadatelům přálo a také na trati nedošlo ke zdržení. Vlaky projely Kojetínem a bez zastávky ujížděly k Brnu.

Kapitolu můžeme zakončit poznámkou k námitce v Moravské Orlici. Nešlo zřejmě zcela vyhovět české a zároveň i německé straně. Také Opavský Týdenník si 11. 8. neodpustil uštěpačnou glosu, že „pramizerná němčina plukovníka Codyho a jeho zřízenců naznačuje neschopnost slušně se naučit tento světový jazyk!“

[1] Podle monografie Josefa Bělohlava Přerov, Praha 1912: Přerovským nádražím ročně projelo 60 000 vlaků. Ve strojovně ošetřeno 360 lokomotiv. Hlavní trať Severní dráhy císaře Ferdinanda Vídeň-Krakov a dráhy z Brna a Olomouce. Přerov měl dva pivovary, továrnu na kočáry, 18 500 obyvatel českých, 1500 německých.

(pokračování)

Foto týdne

 

 

Jste náš host číslo

7076562

Melanž

  • Dubnoví oslavenci I

     

    * 3. 4. 1961 (60 let) Eddie Murphy, Edward Regan Murphy se narodil v Brooklynu v New Yorku, USA), americký herec a komik. Murphy byl součástí obsazení Saturday Night Live během let 1980 až 1984. Pracoval jako stand up komik a umístil se v žebříčku Comedy Central 100 Nejlepších komiků všech dob na 10. místě. Za své herecké výkony získal několik nominací na Zlatý glóbus a v roce 2007 cenu získal v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za výkon ve filmu Dreamgirls.[1] Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Cesta do Ameriky, Policajt v Beverly Hills a též Záměna. Murphy také propůjčil svůj hlas oslíku ze série filmů Shrek. V některých filmech hrál dokonce více rolí najednou, například ve filmech Zamilovaný profesor nebo Norbit. Do češtiny je Eddie Murphy nejčastěji dabován Oldřichem Kaiserem, Zdeňkem Mahdalem a Tomášem Juřičkou.  Eddie má svou hvězdu v hollywoodském chodníku slávy.  

     

     

    *9. 4. 1891 (130 let) Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, Král komiků, český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry filmu, který se díky své nespoutané živelnosti, improvizaci a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu, divadla i rozhlasu. Byl jedním z nejpopulárnějších herců za první republiky, po válce byl však neprávem nařčen z kolaborace. Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový, trpěl maniodepresivními stavy. I proto se často uzavíral ve své vile v Dejvicích. Každodenně sportoval, ve své vile měl velkou tělocvičnu a u vily bazén, tenisový kurt a bohatě vybavenou kuchyni, kde měl nejlepšího českého kuchaře své doby, Jaromíra Trejbala. Ráno se projížděl na kole a pořádal přátelské tenisové zápasy i mimo Prahu (na pražské Klamovce si například zahrál několik tenisových zápasů s dvojnásobným mistrem světa Karlem Koželuhem). Byl také velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval také národní cyklistické mužstvo), tak amatérských. Dnes už téměř neznámá je vzpomínka pamětnice, která jej viděla, jak hází nezaměstnaným dělníkům, kteří hráli fotbal se starým roztrhaným míčem, nový míč. V letech 1914 až 1920 aktivně hrál za AC Sparta jako prvoligový fotbalový brankář. Smutný starý muž zemřel 31. ledna 1962. Zchudlý milionář musel jezdit po trochu potupných estrádách pro pracující. Ale jeden vtip si neodpustil – vstoupil na jeviště, pokrývku hlavy zavěsil na věšák a řekl – pověsíme čepičku. Alexej Čepička byl obávaný minstr obrany a Gottwaldův zeť.

     

    *16. 4. 1961 (60 let) Jiří Plocek, jemný, avšak pracovitý intelektuál, publicista, hudebník a hudební redaktor. Vystudovaný biochemik pracoval několik let v akademickém výzkumu, s rodinou byl na stáži v USA. Jak říká legenda, po návratu do vlasti chtěl dále mluvit s dětmi anglicky, aby o tuto znalost jazyka nepřišli. Děti prý odmítly – nebudou mluvit s člověk s tak těžkým přízvukem. Profesionální hudebník (skupina Poutníci), po odchodu Roberta Křesťana a Luboše Maliny založil vlastní skupinu Teagrass. Hudební producent a vydavatel (vlastní vydavatelství GNOSIS BRNO provozoval v letech 1995-2005 ). V letech 2006-2016 pracoval v Českém rozhlase Brno jako hudební redaktor a dramaturg. Jako publicista přispíval do Literárních novin (2007-2009), kde v roce 2008 redigoval stránky věnované umění. Je spoluzakladatelem družstva Kulturní noviny v roce 2009. V letech 2009-2018 byl předsedou představenstva družstva a šéfredaktorem.

    Je autorem knih Hudba středovýchodní Evropy (Torst 2003), Kroužení (o Vysočině, hudbě v pohybu a jednom festivalu, MKS Náměšť nad Oslavou 2015), Jazzová odyssea (Galén 2018) a pořadatelem knih Sešlost u Nečasů (k 80.narozeninám Jaromíra Nečase, GNOSIS BRNO 2002), Sušilovské zrcadlo (Folklorum 2005) a Malé příběhy velkých dějin (Kuřim 2018).

     

    * 18. 4. 1951 (70 let) Naďa Konvalinková, herečka. K divadlu se dostala poprvé při studiu na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze. Na lidové škole umění se pak připravovala na přijímací zkoušky na DAMU. Studovala v ročníku spolu Borisem Rösnerem, Evou Jakoubkovou a Lornou Vančurovou. K jejím profesorům na DAMU patřili např. Vlasta Fabianová, Václav Voska a František Salzer. Po absolutoriu DAMU působila nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1973–1976), poté přešla do Městských divadel pražských (1976–1994). Zpočátku hrála většinou mladé naivky a prosté dívky (viz jednu z nejznámějších filmových rolí Nadi Konvalinkové, dívenku Květušku z filmu Adéla ještě nevečeřela), s přibývajícím věkem se postupně přehrála do polohy zralých žen a hodných i moudrých maminek. Čtvrt století byl jejím manželem talentovaný, avšak svébytný herec Oldřich Kaiser. Z manželství se v roce 1983 narodila dcera Karolína. Konvalinková je patronkou nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit; sama byla po rozvodu rodičů zhruba rok v dětském domově. Tehdy jí bylo 10 let a spolu se sestrou byla poté svěřena do péče babičce.

     

     

    * 18. 4. 1961 (60 let) herec Pavel Kříž alias Štěpánek ze seriálu o básnících. Brněnský rodák po úspěchu Kleinovy filmové série o básnících emigroval v roce 1988 zprvu do Velké Británie, odtud pak do Kanady. Ve Vancouveru vystudoval tamní chvalně známou univerzitu a věnoval se profesi psychoterapeuta.…Když se po několika letech vrátil do vlasti k další filmové práci, takřka nemluvil česky, zcela se sžil s novým prostředím. Žije střídavě v Kanadě a v Česku, slaví Chanuku i Vánoce.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz