Dnes má svátek Bohumír Zítra má svátek Bohdan

Ukázka z pozoruhodné knihy Miroslava a Jaroslava Čvančarových, kterou v rozsahu 363 stran a v bibliofilském nákladu vydalo pražské nakladatelství Academia. Kniha pojednává nejen návštěvu Buffalo Billa s jeho Wild West Show v zemích Českého království v roce 1890, věnuje se i životu a dílu muže, který toho dokázal daleko víc, než jen střílet bizony.

V Přerově

Ráno 10. srpna, po 107 kilometrech jízdy z Opavy krajinami obilných polí a luk, dostaly se vlaky do jednoho z hlavních železničních uzlů – Přerova. Na jedno z největších a nejmodernějších nádraží v Předlitavsku, známé značnou dopravní frekvencí a obrovským depem pro seřizování lokomotiv.[1] Přerov se ovšem nevyznačoval jen důležitou komunikační křižovatkou a historickými stavbami, ale i čilým výrobním a obchodním životem. Měl necelých dvacet tisíc obyvatel, rozsetých v městském centru, v Horním a Dolním městě, a v předměstích Šířavě, Trávníku, Novosadu a Dlážkách.

 

 

Sluchové orgány Přerovanů vyburcoval pronikavý zvuk bubnů, helikónů i trubek, táhnoucí se směrem od nádraží. Za tělesem více než třiceti na koních jedoucích hudebníků kráčeli nebo jeli představitelé několika kontinentů. A v jejich čele, obklopen lasaři svírajícími lariaty a spinningy, jel sám honourable William Frederick Cody. V ozdobeném sedle na hřbetě překrásného koně. Ve vysokých botách s ostruhami a loveckém obleku přepásaném řemenem se zavěšenými revolvery. Již šedesátiletá tvář si dosud ponechávala energické rysy. Jen vlasy a vousy, kdysi hnědé, už úplně zbělely. Ale vcelku dosud vypadal tak, jak jej líčily sešitové romány – jako bystrozraký stopař, nekorunovaný král lesů a prérií, muž tvrdých pěstí, ale měkkého srdce. A zatímco kopyta jeho koně vydávala na přerovské dlažbě měkce zvonivý zvuk, starý Pahaska v levé ruce držel mexickou ohlávku, pravou rukou kynul davům a přidával úsměv.

Pak zarachotila kola deadwoodského dostavníku, který upoutal zejména zaměstnance místní továrny na kočáry. Buď jak buď – reklamní průvod jako kdekoliv jinde, se ani v Přerově neminul účinkem a zapůsobil jako magnet, či píšťalka v legendě o Krysařovi z Hamelnu. Smyslově zaujaté zástupy lidí sledovaly proud zámořských hostů až na Velké cvičiště.

 

 

To se tehdy nacházelo za jezdeckými kasárnami na jihozápadním obvodu města – dle vyjádření Okresního archivu v Přerově – a jak jsme se sami na místě přesvědčili – nedaleko nádraží, v prostoru dnešní ulice Tovačovské směrem k Bečvě. Zde, v místech zhruba ohraničených levým břehem řeky, Tovačovskou ulicí, železničním mostem a východním břehem kalového pole, se tudíž odbyly všechny střelecké úkony a jezdecké disciplíny. Jak můžeme soudit – bylo opět všechno v pořádku.

Nebylo!

O dva dny později vyšel v Moravské Orlici rozhořčený článek začínající větou: „Buffalo Bill a čeština!“, a pokračující: „Wild West Show se chová taktně k osmimiliónovému národu českému, do jehož středu zavítal. Vystoupení v Přerově, městě to úplně českém, v kraji úplně českém. 10. t. m. impresario řečnil z tribuny k českému lidu – německy! Ani slova českého! Urážlivý políček českému národu. Z tisíců plakátů, jimiž zaplacen byl Přerov a okolí, však ani jediný německý není.“

Můžeme pochopit, že v ovzduší vzrušujících emocí, jimiž se vyznačovala doba národnostních třenic, mohl německý projev jakéhokoliv obsahu rozjitřit sluch českých posluchačů. Ale těžko můžeme u představitelů Show předpokládat zlý úmysl, nebo hlubší orientaci v osmi či devíti jazykových rozdílech mnohonárodnostních oblastí Předlitavska a Zalitavska. Možná, že kdyby zodpovědní činitelé revue uměli přečíst článek v Moravské Orlici, snad by se i omluvili, a tím udobřili podrážděnou část publika. Nebo by mlčeli, aby neztratili německé diváky. Anebo by autorovi článku položili jízlivou otázku, zda by na oplátku dokázal přesně vymezit francouzsky hovořící oblast v jedné z kanadských provincií.

 

 

Jednomu tisíci nacionalisticky zaměřených přerovských Němců však proslov v jejich jazyku naprosto vyhovoval a námitkám českého tisku se nedostalo satisfakce. A představitelé Wild West Show, jejichž neuváženost pramenila z pouhé neznalosti poměrů, měli už jiné starosti. Více je zajímalo, zda se ještě udrží jasné slunečné počasí se slabými větry a průměrnou denní teplotou kolem 21 stupňů Celsia, a zda bude zajištěn normální provoz na železnici.

Obavy se ukázaly liché. Počasí pořadatelům přálo a také na trati nedošlo ke zdržení. Vlaky projely Kojetínem a bez zastávky ujížděly k Brnu.

Kapitolu můžeme zakončit poznámkou k námitce v Moravské Orlici. Nešlo zřejmě zcela vyhovět české a zároveň i německé straně. Také Opavský Týdenník si 11. 8. neodpustil uštěpačnou glosu, že „pramizerná němčina plukovníka Codyho a jeho zřízenců naznačuje neschopnost slušně se naučit tento světový jazyk!“

[1] Podle monografie Josefa Bělohlava Přerov, Praha 1912: Přerovským nádražím ročně projelo 60 000 vlaků. Ve strojovně ošetřeno 360 lokomotiv. Hlavní trať Severní dráhy císaře Ferdinanda Vídeň-Krakov a dráhy z Brna a Olomouce. Přerov měl dva pivovary, továrnu na kočáry, 18 500 obyvatel českých, 1500 německých.

(pokračování)

Foto týdne

Jste náš host číslo

10006891

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Redakce: Marty Newton

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Zdeněk Nossberger, Sandy Nosek,Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz