Ukázka z pozoruhodné knihy Miroslava a Jaroslava Čvančarových, kterou v rozsahu 363 stran a v bibliofilském nákladu vydalo pražské nakladatelství Academia. Kniha pojednává nejen návštěvu Buffalo Billa s jeho Wild West Show v zemích Českého království v roce 1890, věnuje se i životu a dílu muže, který toho dokázal daleko víc, než jen střílet bizony.
V Přerově
Ráno 10. srpna, po 107 kilometrech jízdy z Opavy krajinami obilných polí a luk, dostaly se vlaky do jednoho z hlavních železničních uzlů – Přerova. Na jedno z největších a nejmodernějších nádraží v Předlitavsku, známé značnou dopravní frekvencí a obrovským depem pro seřizování lokomotiv.[1] Přerov se ovšem nevyznačoval jen důležitou komunikační křižovatkou a historickými stavbami, ale i čilým výrobním a obchodním životem. Měl necelých dvacet tisíc obyvatel, rozsetých v městském centru, v Horním a Dolním městě, a v předměstích Šířavě, Trávníku, Novosadu a Dlážkách.
Sluchové orgány Přerovanů vyburcoval pronikavý zvuk bubnů, helikónů i trubek, táhnoucí se směrem od nádraží. Za tělesem více než třiceti na koních jedoucích hudebníků kráčeli nebo jeli představitelé několika kontinentů. A v jejich čele, obklopen lasaři svírajícími lariaty a spinningy, jel sám honourable William Frederick Cody. V ozdobeném sedle na hřbetě překrásného koně. Ve vysokých botách s ostruhami a loveckém obleku přepásaném řemenem se zavěšenými revolvery. Již šedesátiletá tvář si dosud ponechávala energické rysy. Jen vlasy a vousy, kdysi hnědé, už úplně zbělely. Ale vcelku dosud vypadal tak, jak jej líčily sešitové romány – jako bystrozraký stopař, nekorunovaný král lesů a prérií, muž tvrdých pěstí, ale měkkého srdce. A zatímco kopyta jeho koně vydávala na přerovské dlažbě měkce zvonivý zvuk, starý Pahaska v levé ruce držel mexickou ohlávku, pravou rukou kynul davům a přidával úsměv.
Pak zarachotila kola deadwoodského dostavníku, který upoutal zejména zaměstnance místní továrny na kočáry. Buď jak buď – reklamní průvod jako kdekoliv jinde, se ani v Přerově neminul účinkem a zapůsobil jako magnet, či píšťalka v legendě o Krysařovi z Hamelnu. Smyslově zaujaté zástupy lidí sledovaly proud zámořských hostů až na Velké cvičiště.
To se tehdy nacházelo za jezdeckými kasárnami na jihozápadním obvodu města – dle vyjádření Okresního archivu v Přerově – a jak jsme se sami na místě přesvědčili – nedaleko nádraží, v prostoru dnešní ulice Tovačovské směrem k Bečvě. Zde, v místech zhruba ohraničených levým břehem řeky, Tovačovskou ulicí, železničním mostem a východním břehem kalového pole, se tudíž odbyly všechny střelecké úkony a jezdecké disciplíny. Jak můžeme soudit – bylo opět všechno v pořádku.
Nebylo!
O dva dny později vyšel v Moravské Orlici rozhořčený článek začínající větou: „Buffalo Bill a čeština!“, a pokračující: „Wild West Show se chová taktně k osmimiliónovému národu českému, do jehož středu zavítal. Vystoupení v Přerově, městě to úplně českém, v kraji úplně českém. 10. t. m. impresario řečnil z tribuny k českému lidu – německy! Ani slova českého! Urážlivý políček českému národu. Z tisíců plakátů, jimiž zaplacen byl Přerov a okolí, však ani jediný německý není.“
Můžeme pochopit, že v ovzduší vzrušujících emocí, jimiž se vyznačovala doba národnostních třenic, mohl německý projev jakéhokoliv obsahu rozjitřit sluch českých posluchačů. Ale těžko můžeme u představitelů Show předpokládat zlý úmysl, nebo hlubší orientaci v osmi či devíti jazykových rozdílech mnohonárodnostních oblastí Předlitavska a Zalitavska. Možná, že kdyby zodpovědní činitelé revue uměli přečíst článek v Moravské Orlici, snad by se i omluvili, a tím udobřili podrážděnou část publika. Nebo by mlčeli, aby neztratili německé diváky. Anebo by autorovi článku položili jízlivou otázku, zda by na oplátku dokázal přesně vymezit francouzsky hovořící oblast v jedné z kanadských provincií.
Jednomu tisíci nacionalisticky zaměřených přerovských Němců však proslov v jejich jazyku naprosto vyhovoval a námitkám českého tisku se nedostalo satisfakce. A představitelé Wild West Show, jejichž neuváženost pramenila z pouhé neznalosti poměrů, měli už jiné starosti. Více je zajímalo, zda se ještě udrží jasné slunečné počasí se slabými větry a průměrnou denní teplotou kolem 21 stupňů Celsia, a zda bude zajištěn normální provoz na železnici.
Obavy se ukázaly liché. Počasí pořadatelům přálo a také na trati nedošlo ke zdržení. Vlaky projely Kojetínem a bez zastávky ujížděly k Brnu.
Kapitolu můžeme zakončit poznámkou k námitce v Moravské Orlici. Nešlo zřejmě zcela vyhovět české a zároveň i německé straně. Také Opavský Týdenník si 11. 8. neodpustil uštěpačnou glosu, že „pramizerná němčina plukovníka Codyho a jeho zřízenců naznačuje neschopnost slušně se naučit tento světový jazyk!“
[1] Podle monografie Josefa Bělohlava Přerov, Praha 1912: Přerovským nádražím ročně projelo 60 000 vlaků. Ve strojovně ošetřeno 360 lokomotiv. Hlavní trať Severní dráhy císaře Ferdinanda Vídeň-Krakov a dráhy z Brna a Olomouce. Přerov měl dva pivovary, továrnu na kočáry, 18 500 obyvatel českých, 1500 německých.
(pokračování)