Vzkazy

  • Roháčí jubilující

    Celý článek...  
  • Čapek show na Country radiu

    Pěkný den,

    máme pro Vás několik novinek a dobrých zpráv. Do dalších dílů stále populárnější Čapek show na Country radiu připravujeme rozhovory s těmito osobnostmi:

    září - BB Bowness - skvělá mladá banjistka progresivní kapely Mile Twelve (již tuto sobotu!)

    říjen - legendární foukačkář Charlie McCoy

    listopad - Chris Jones - kytarista a leader kapely The Nightdrivers

    Vysílací časy Čapek show: premiéra každou první sobotu v měsíci od 10:00, reprízy následující pondělí od 23:00 a třetí sobota od 10:00.

    Celý článek...  
  • FUSEKLÍCI J. K. Kučery

     

    _______________________

      

    Josef Kobra Kučera

    (1944–2015) byl člověk mnoha talentů, tvůrce i zkušený organizátor. Mimo jiné před více než deseti lety zakládající člen redakce tohoto listu. Dlouhá léta kreslil osobité stripy, jimž říkal Fuseklíci. Ze stránek různých novin a časopisů sdělovali národu svůj osobitý pohled na svět. Některé kresby jsou staré deset, dvacet, možná i třicet let. A přece jsou stále aktuální. Stále promlouvají k dnešku. Stejně jako Kobrovy články. Jak jste si jistě všimli, stojí za to je reprízovat.  (red.)

     
Dnes má svátek Brigita Zítra má svátek Sabina


Další dopis z Indonésie. Z baru v Indonésii.

Šel jsem naslepo po Hlavní ulici. Ostatně jiná tu skoro ani nebyla. Jen tmavé uličky se zapadáky a bordely s čísly popisnými označenými X. Bar Modrý ptáček byl otevřený do ulice a když jsem se před ním zastavil a díval se do lokálu, ozvala se vřískavá trubka. Čím horší putyka, tím lepší muzika, opakoval jsem si svůj oblíbený žvást.

Ani nemusel ten prapraSatchmo začít zpívat, abych věděl, že panáka si dám právě tady.  Byl třetí den mého výletu do Tramtárie a já už se cítil hodně sám. Ale to jsem přece tolik chtěl... Kluk u vchodu mě vehementně zval dovnitř a nemusel mě vůbec nutit. Bylo narváno a žádný prázdný stůl.
U vchodu seděla sama holka a četla si knížku. Když mě s uvaděčem zahlédla, ze slušnosti nabídla místo u svého stolu. Ale byla začtená a chtěla si číst. Naháněč s logem Blue Bird na triku vyhodnotil situaci a paní u jiného stolu nabídl místo u baru. Přijala s povděkem a já gestem poděkoval čtenářce a usadil se do rohu ke stolu s lokálem parádně před očima.
Ještě mi ani nepřinesli  nápojový lístek, když uvaděč přifrčel znovu. Tvářil se jak kyselé jabko a požádal mě, že by potřebovali ta čtyři místa u mého stolu, jestli bych si přece jenom nepřisedl k blondýně. Blondýna to pozorovala a když jsem se s omluvou přisunul k jejímu stolu, museli jsme se oba usmát. Já starý chlap na výletě do Tramtárie a ona mladá holka, která si do baru na hlavní ulici přišla číst.
Chodí si mladé holky do baru číst?
"OK, nezlobte se. Nechtěl jsem vás rušit. Ale tady Bob Marley mi to přikázal," ukázal jsem bradou na sympatického malého vlasáče, k nerozeznání od tropického guru.
Zasmála se. Bylo to komické po onom prvním odmítnutí její společnosti. Ale nebrala to vážně.
"Dont worry, be happy," reagovala patřičně a pozvedla sklenici k symbolickému přiťuknutí.
Zeptal jsem se, co pije a objednal si totéž. Měla dobrý vkus. V Tramtárii se pije arak. Objednal jsem si taky arak s tonikem a přiťukli jsme si doopravdy.
Na zdi před mýma očima byla křídou napsaná cedule s přeškrtnutým WI-FI a textem:
"Bavte se s reálným člověkem tady a teď! To je ten nejkvalitněji strávený čas!"
Tak kvůli tomuhle moudru jsem musel jet až do Tramtárie... Ohlídla se za sebe na ceduli, usmála se a řekla:
"Já jsem Juliana. A vy?
"Jan," přiznal jsem se a ani to nebolelo.
Byla mladá a já starý chlap. Ale bylo to zábavné. Už tím malým příběhem kolem usazení u společného stolu. Chodí si mladá holka do baru číst? Já tedy klidně. Ale ona?
Za prvé: mladé holky nechodí do baru moc samy. Za druhé: Když tam jdou a s knížkou, vysílají signály: Jsem sice sama, ale chlapy opruzy  mám na háku.
Jenže kdo jí to věří, ať tam běží.
Ze zdvořilosti jsem nabídl druhou rundu s tím, že jsem dal najevo, že je mi jasné, že to vypadá jako blbý trik. Pokývla, že to tak nebere a že třetí objedná ona.
A arak tekl a řeč na něm plynula jako kytka po Vltavě.
Byla z Berlína a přijela se potápět.
Já jsem řekl, že jezdím na dovolené nejradši sám, protože mi to přináší daleko intenzivnější podněty ke psaní. A vyprávěl jsem svoji otřepanou historku, jak jsem přijel do Oregonu a při příjezdu na dojednaný privát jsem u dveří narazil na ceduli s nápisem: "KURZY ZÁZRAKŮ ve středu od 19 do 22.00."  A ty zázraky, ty uhrančivě intenzivní cesty do sebe sama se jen hrnuly.
Ona přijela sama, ale jindy se jezdí s celou partou. Ale i tak si to užívá. Má zaplacený člun s instruktorem a jezdí každý den kamsi k ostrovům a v hloubce kolem dvaceti metrů se kamarádí se světem ticha.
A svět ticha bez rozpaků plynul i naší konverzací, z repráků se linula dřevní muzika konce šedesátek a ona si zpívala ty texty, které já už dávno zapomněl.
A když jsem řekl: "Jak to, že to znáš? To je moje muzika!"
Příjemně se pousmála a řekla, že to zná od mámy. Hrálo to doma celé její dětství. A řekla to mile, že mě to vůbec nezaskočilo, protože to tak plynulo celé ty dvě hodiny.
Když měla objednat tu třetí rundu, řekla, že se omlouvá, ale na zítřejší potápění by měla mít čistou hlavu. Schválil jsem jí to. Zaplatila si večeři a panáka, u kterého jsem nebyl, a já ty tři zbývající.
A že jsme bydleli od Modrého ptáčka stejným směrem, vyšli jsme do večera černého jak inkoust a kdesi na pláži vystřelovali roje raket. Full Moon Party.
Ale já věděl, že ta party bude beze mě. Jen jsem si nějak nebyl jistý, jestli bude i bez ní. Čím víc jsem se blížil k odbočce do mého hotelu, tím víc jsem byl zmatený.  Ani náhodou jsem nechtěl zahýbat té dobré duši, co mám doma. A jsem přece starý chlap.
Na rohu jsem ukázal ceduli se jménem mého hotýlku. Podívala se na mě pohledem, na který jsem nebyl vůbec připravený.
"Sometimes, somewhere..." vykoktal jsem.  Trhla sebou, pokývala hlavou a ruce k podání se nemohly najít.
Obrátila se a světla hlavní ulice jí nadělila auru. Rychle jsem zašel do tmavé uličky podle šipky k hotýlku a jako chlap jsem cítil, že jsem úplně starý a blbý.  Jako člověk jsem měl  ale povznášející pocit. Bylo to krásný a neskončilo to banálně. Všechno, co bylo třeba, jsme si pověděli. Všechno, co bylo třeba se odehrálo a skončilo bez falše, rozpaků a předstírání. Zázrak už se stal.
Druhý den jsem vyšel na večeři známým směrem. Deset metrů před Modrým ptáčkem jsem se otočil a dal zpátečku.  
Je kolem přece spousta hospod. A někde možná budou hrát ještě lepší muziku...

Foto týdne

Jste náš host číslo

7537428

Melanž

  • Trampský guláš

    Ingredience

    - 600 g zadního hovězího masa
    - 150 g pikantnější klobásy
    - 2 lžičky sladké mleté papriky
    - 1 větší cibule
    - 2 špetky pepře
    - 1 lžička soli
    - 400 g brambor
    - 200 g čerstvých hub (nebo nakládané žampiony, případně větší hrst předem namočených sušených hub )
    - tuk

     

    Postup

    Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a usmažíme na oleji (případně na sádle) dozlatova. Přidáme na kostky nakrájené hovězí maso a zprudka je i s cibulí po dobu asi 2 - 4 minuty opékáme za stálého míchání. Posolíme, zasypeme sladkou paprikou, zalijeme vřelou vodou a dusíme zhruba 40 minut (v papiňáku o 10 - 15 minut méně). Přidáme houby, klobásu nakrájenou na kolečka a brambory (syrové) nakrájené na menší kostky. Vše spolu dusíme do změknutí brambor (zkoušíme vidličkou, brambory změknou dost brzy). Správný trampský guláš se nezahušťuje, ale když máme chuť .....

    Při přípravě tohoto typu guláše můžeme k přípravě použít i např. zeleninu, zbytky dalších mas i uzenin. Je rychle hotový, což oceníme, když přijde nenadálá návštěva.

     

    Doporučená příloha

    • knedlík nemusí být, podle chuti čerstvý chléb nebo pečivo.
     
  • Velký trampský guláš

    Suroviny:

    - 2 vepřová kolena
    - hovězí kližka (množství podle počtu lidí)
    - vepřová kýta nebo ramínko (tolik, co hovězího)
    - 1,5 kostky škvařeného vepřového sádla
    - cibule (polovina váhy masa)
    -1/2 sáčku kmínu
    - 1 sáček gulášového koření
    - mletý pepř
    -3 chilli papričky
    - 5 stroužků česneku
    - 8 větších brambor

     

    Postup:

    Do velkého kotle na prudkém ohni vhodíme sádlo a po rozpuštění vmícháme cibuli a kmín. Těsně před zezlátnutím vhodíme 3-centimetrové kostky hovězího, které jsme předtím máčeli v osolené vodě. Přisypeme gul- ášové koření, podle chuti pepř, chilli papričky, česnek a přidáme čerstvou snítku větvičky smrčku. Dále přidáme nadrobno nakrájené 4 brambory, promícháme, přidáme trochu vody a vložíme rozseknutá, omytá kolena i s kůží. Kotlík přikryjeme a oheň udržujeme tak, aby směs vařila mírným varem. Občas ode dna zamícháme. Vaříme aspoň dvě hodiny. Mezitím si nakrájíme na cca dvoucentimetrové kousky libové vepřové maso, přidáme větší kostky zbylých brambor. Tuto sestavu vložíme do kotle, až když vyjmeme a jíme kolena. Guláš uvaříme do měkka a máme druhý chod.

    Nezapomeneme na křen, hořčici, chléb a pivo.

     
  • Kotlíkový guláš

    Suroviny

    anglická slanina 120 g
    brambory 200 g
    nať z celeru a petržele svázané do otýpky
    cibule 3 ks
    čenek 3 stroužky
    přední hovězí 200 g
    skopové z plecka 200 g
    kmín podle potřeby
    majoránka 2 lžičky
    mletá sladká paprika 1 lžička
    zelená paprika 1 ks
    rajče 4 ks
    sůl podle potřeby
    světlé pivo 1 dcl
    hovězí vývar dle potřeby

     

    Postup:

    Slaninu nakrájíme na kostičky, rozškvaříme, přidáme drobně nakrájenou cibuli a zpěníme. Přimícháme mletou červenou papriku, hovězí maso nakrájené na menší kostky a opečeme. Později přidáme skopové maso nakrájené na větší kostky, osolíme, opepříme. Přidáme zelenou papriku bez jadérek nakrájenou na nudličky a zelenou celerovou a petrželovou nať svázané do otýpky, podlijeme vývarem a udusíme do poloměkka. Brambory očistíme, nakrájíme na čtvrtky, přidáme k masu a podlijeme vývarem. Nakonec přidáme oloupaná a nakrájená rajčata, rozetřený česnek, kmín a dodusíme. Hotový guláš ochutíme majoránkou. Podáváme s chlebem.

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Editor:
  Fedor Skotal

Grafika: Jana Skotalová

 

Autoři:  Jiří Černý, Mirek Černý, Jaroslav Čvančara, Ivan Doležal, Svatoslav Fiala (foto), Jiří Hampl (foto), František Heřman (foto), Hanka Hosnedlová, Vít Hrabánek, Jan Krůta, Miloslav Jakub Langer, Jaroslav Samson Lenk, Jindřich Marek, Stanislav Motl, Petr Vokoun Náhlík, Míra Navara, Marty Newton, Sandy Nosek, Zdeněk Nossberger, Lucia Nováková (foto), Lilly Pavlak, Jan Plachetka, Milan B. Plch, Radovan Rakus, Jan J. Vaněk, Jerry Pupál Vecka, Ladislav Vencálek, Karel Cimbura Vidímský

 

Kontakt: musicopen@email.cz