Básník a novinář píše z Indonésie. Z baru v Indonésii

Podařilo se vyjet. A kam jinam, než do Tramtárie. Už v tom slově jsou fanfáry. Je to svátek. Z kotrmelců a těžké hlavy se vyspíš a vylezeš v zemi, o které sis ani neodvážil pustit biják v hlavě.

Je první večer, březnový večer a sedíš s pivem a posloucháš v hospodě muziku. Hrají čtyři snědí kluci a jako na potvoru ten repertoár, který je i tvůj, tedy můj. Sting, Pink Floyd, Clapton, blues, na hospodskou kapelu nevídaně. A hrají a mají skoro pořád zavřené oči. 

Ty, co to nevíš: Když hraje muzikant se zavřenýma očima, nekouká na to, aby se líbil. Hraje do sebe a protože hraje pro sebe, je to něco, co má rád. A nešklebí se pro holky z první brázdy a nešlebí se pro porotu soutěže Největší z blbců. Hraje v hospodě, ale jako by lítal. Prali to do mě hlava nehlava a když dohráli poslední věc, dopil jsem pivo z flašky a v hlavě mi zněla ta poslední, Cata Stevense Father and Son jako v nekonečné smyčce.

Father:
It's not time to make a change. Just relax, take it easy.
You're still young, that's your faul
There's so much you have to know.

Find a girl, settle down, if you want you can marry.
Look at me, I am old, but I'm happy. (…)

Son: All the times that I cried, keeping all the things, I knew inside,
it's hard, but it's harder to ignore it.
If they were right, I'd agree, but it's them. They know not me. Now there's a way and I know / that I have to go away. 
I know I have to go...

Vím, že musím jít…

Muzikanti otevřeli oči a s pivem vyšli na ulici, aby hospoda neuletěla. Šel jsem taky, protože toho na mě bylo moc i na mě byla jako malý trenky. Potřeboval jsem prostor pro svou melancholii. A tropické nebe bylo vysoké a pro přemýšlení o sobě a mých třech synech tak akorát. První večer v Tramtárii a hned tak krásně.

A pak jsem seděl na terase pod měsícem jako jabko a loupal jsem si ho do klína. Tolik krásy zčista jasna. Seděl jsem a psal se zavřenýma očima...

Když hraje muzikant se zavřenýma očima, nekouká na to, aby se líbil...