Jaroslav Hutka v Indii

Přiznávám se, že teď čtete editorial od naprostého pitomce. Jak jinak by se totiž mohlo stát, že budu vyklízet lodžii před zateplováním bytu bosky, takže když mi spadne jedna skříňka na nohu a trefí rovnou palec, bude z toho prasklina palcové kůstky, nechodící sádra a tedy poloviční invalida s berlemi… Ale co, k počítači doskáču, v televizi ukazují paralympiádu a je lepší mít naprasklý palec než nemít nohu nebo mít potíže s hlavou.

V televizi taky ukazují, jak ještě pořád slaví ti z našich, kteří si z londýnské olympiády přivezli medaile, jak dvojnásobná olympijská vítězka dělala trenérku své mamince, když ta házela oštěpem a nakonec se budeme těšit i na zprávy z Francie, kde si Bára Špotáková zavzpomíná, s čím v atletice začínala a pustí se do sedmiboje.

Tohleto vzpomínání nebo jak se taky někdy jindy říká – návrat ke kořenům – ostatně nacházíme i v tématech, o nichž v Music Open píšeme. Zdá se totiž, že jakoby trošku ubývalo těch velkých festivalů pro tisíce a s tisícovými rozpočty a přibývalo těch festiválků, kterým já říkám rodinné, protože mají skvělou domácí atmosféru, lidi se k sobě mají opravdu jako lidi a vzpomínky na tato hraní a setkávání a kamarádění v mnohém předčí to, co se děje nebo dělo v obrovských amfiteátrech.

Pondělí začneme chytrými citáty, které Milan Plch zvaný Belmondo vyštrachává všude možně a posluchačům soutěžních koncertů Notování je dává do hlavy ve chvíli, kdy už muzika skončí a oni vyrážejí k domovům. Jsou totiž té povahy (ty citáty), že stojí za to je udržet v hlavě nejen po cestě, ale připomenout si je i ve dnech následných. Arthur dělá totéž pomocí obrázků a berte to tak, že je to vlastně jakási duchovní rozcvička na začátku týdne, který nám může přinést ledacos.

V úterý najdete pod logický zářijovým titulkem Indiánské léto zahřálo i bez sluníčka řádky naší jihočeské trampské kamarádky a kolegyně Hanky Hosnedlové, které právě pojednávají o těch malých festivalech, které rostou jako houby po dešti i v těch dnešních dobách, kdy je všude spíš sucho a o houbách buď vypravuje Arnošt Goldflam v televizi nebo nám na redakčních schůzkách fotograf Franta Heřman, který chystá o houbách dokonce knížku… A jen pro pořádek nemohu nenapsat, že v úterý je datum 11.září, na které vzpomíná s Amerikou celý před jedenácti lety šokovaný svět.

Středa přinese titulek taky vonící dálkami – Češi v Indii – ale tenhle fejeton napsal písničkář Jaroslav Hutka, a tak možná tušíte, do čeho se opřel a že to nebude bříza zelená, natož aby stála.

Čtvrtek se pochlubí videem, které naši webmasteři čas od času vloží do portálu, aby vám i nám udělali radost. Tentokrát udělají radost jistě všem ženám a mužům činu, protože píseň Radka Pastrňáka a skupiny Buty se nejmenuje František, ale Píseň práce.

Pátek má datum 14. září, to v roce 1937 zemřel Prezident Osvoboditel T.G. Masaryk, ale my budeme vzpomínat článkem Fedora Skotala na jeho poslední setkání s hercem Petrem Haničincem při trochu pivním mítinku, který svolal Honza Vyčítal na Berounku pod hrad Krašov. Petr H. už sice není živý mezi námi, ale díky filmu a televizním záznamům nám dělá radost, stejně jako řada jeho kolegů, kteří s ním v nebi chodí na pivo.

Sobota potěší opět zejména trampský národ, protože rubrika Co přivál vítr připomíná spoustu krásného, zapomenutého nebo nečekaného. Ale asi byste měli vědět, že máme připravený rozhovor s Frantou Hackerem z KTO, začal 10. ročník Notování, pokračuje seriál Porta je brána, stejně jako rubrika Co v Táborovém ohni neshořelo či blízkovýchodní putování Hanky Hosnedlové…zkrátka, že editorial je vlastně jenom ochutnávka toho, co pro vás – které máme rádi – chystáme.

A že to je pravda, potvrdí už příští neděli Ňuf, tedy Fedor Skotal.