Ještě se musím vrátit k minulému týdnu, protože v úterý bylo 21. srpna – a to nemohu přejít tak bohorovně jako většina našich listů, pro něž bylo nejdůležitější, že jsme přežili nejteplejší den v roce a teplotní rekord 40,2 Celsia jsme zvýšili na 40,4. Ale my, co jsme přežili okupaci naší země vojsky pěti zemí a přežili i následující roky víme, že horko vypadá jinak. Se zájmem jsem hleděl na televizní reportáž, jak se po 44 letech našel kotouč filmu, natočený v prvních hodinách přepadu naší země a jak ho komentoval šedesátiletý autor, který skoro po půlstoletí viděl prvně obrázky, které natočil jako šestnáctiletý na kameru, kterou čmajznul tátovi.

Ten první okupační týden nikdy nezapomenu. Po noci, v níž jsme z bytu na Hřebenkách sledovali šňůru sovětských vojenských  letadel směřujících k Ruzyni, jsem šel ráno pěšky do redakce Mladého světa, protože nic nejezdilo.A dole na začátku Holečkovy ulice stálo uprostřed vozovky zakopané dělo, kdyby snad ze  Západu chtěl někdo touhle ulicí přijet. A kolem pomníku s tankem č. 23, který měl připomínat první sovětský tank, který přijel v květnu 1945 do Prahy, stály dokola jeho novější modely, které ovšem nikdo šeříkem nevítal.

Noci jsem pak trávil u cyklisty Honzy Smolíka a jeho rozhlasového přijímače, z něhož jsem chytal co říká svět na invazi do Československa. Dopoledne jsem pak rukopis,  podle obvyklé rubriky Vteřiny týdne nazvaný Vteřiny noci, nosil do tiskárny na Arbesově náměstí, kde jsme měli neobjevenou redakci, protože v Mladé frontě v Panské ulici  stál ve vratech taky tank  a v telefonu se ozývala jen ruština. A vydávali jsme  Mladý svět jako hlubotiskový deník, který pak všemožnými cestičkami putoval nejdřív po Praze, pak i dál.

To bylo před čtyřiačtyřiceti lety. Tak teď co bude příští týden.

V pondělí se majitel sloní paměti Josef Kobra Kučera taky ještě rozpomene na to, jak prožil začátky okupace a i když to spoustě lidí může připadat jako vzpomínky starého zbrojnoše, stalo se to tady, my byli u toho a hlavně to tolika lidem v naší zemi změnilo život, až to hezké není. Přečtěte si Jak přiložit tank na táborák a až někdy půjdete kolem našeho rozhlasu na Vinohradské třídě, bude to to místo.

V úterý zase otiskneme roztomilé řádky Oty Kmínka, co se událo za kulturní událost v Ratajích – tentokrát o člověku, který ze shora uvedených důvodů strávil řadu roků v emigraci – Jaroslavu Hutkovi. Fotky obstarala Otova dcera Otylka Diatková, kterou náš fotoreportér Franta Heřman se svolením pana otce péruje, aby z ní byla fotoreportérka par excelence, přestože je Otylka absolventkou umělecké školy.

Na středu jsme přichystali Čtení z archivu, protože právě uplynulo rovných 50 let od prvního koncertu  Beatles s bubeníkem Ringo Starrem. V článku Aleše Bendy z Mladého světa se dočtete o definitivním rozchodu Beatles. Ten text má autentický puvoár – je z té doby, z roku 1970.

Ve čtvrtek si přečtete rozhovor s Jardou Marianem, do kterého vstupovala i jeho žena Pavla, o kultovní skupině Klíč, která slaví třicet let od svého vzniku a po deseti letech od skončení kariéry se znovu dala dohromady jak k natočení desky, tak k deseti koncertům, které jsou naplánovány skoro až do Vánoc. Tentýž den připomeneme blížící se událost : Americká kytarová ikona Robert Cray bude poprvé v Praze.

Páteční Music Open bude patřit ohlasům na článek, který Fedor Ňuf Skotal napsal o dávných ohních na Stvořidlech, sobota Vokounovu kalendáriu a neděle Fedorovu editorialu. Snad ani nemusím říkat dvě věci, které prostě patří k životu:  zaprvé kromě článků, o nichž jsem se zmínil, najdete určitě i jiné další, zadruhé vás máme rádi, vždyť už je vás sakra hodně přes milion.