Jak se redaktor stal 21. srpna 1968 kolportérem a pomáhal podpalovat tank.
Často jsem chodil spát v pět hodin ráno. Dvacátého srpna 1968 jsem šel do postele dřív a v době mezi psem a vlkem mě vzbudila moje stará milá bytná: „Pane redaktore, obsadili nás Rusáci!“ Inu v pětasedmdesáti letech mívá člověk všelijaké sny. Vyšel jsem před dům a Praha se probouzela do světla a podivně, leč intenzivně hlučela.
V redakci mi vrazili do ruky balík jednostránkového mimořádného vydání Mladé fronty. Kamelotoval jsem přes Václavák k muzeu a k budově rozhlasu. Proti vchodu tam stály tanky proložené obrněnými vozidly. V jednom seděl tehdejší ředitel rozhlasu Karel Hofman. Lidi ho poznali a tak, protože rajčata nikde nebyla, házeli po něm cokoliv, včetně deštníků. Tak ho sovětští důstojníci překryli sovětským pláštěm a lidé už ostatně měli jinou zábavu.
Zařadil jsem se do kolového pochodu. Chorovod. Stará paní na vozíku měla na klíně spoustu větviček a dřívek, která jí donášela děcka, budoucnost národa. Dostal jsem tři větvičky a půlku ramínka na šaty. V poklidném posunu, krok sum krok, jsem dřevíčka pohodil na ohníček pod barely tanku, který mířil na hradbu esenbáků, kteří, zaklesnutí rukama, tvořili lidskou uniformovanou barikádu. Rusáci byli bezradní. Mají střílet do uniforem?
My jsme střílet nemohli, neměli jsme čím, ale dřevíčka kousek ke kousku dělala své. Zatím co tanky bouraly barikádu nad rozhlasem, lidé donášeli „výdejové madam“ kousky dřevěných sedadel, takže kruhový pochod mohl pokračovat. A konečně, za potlesku zainteresovaných, jeden barel vybuchl a donutil k výbuchu i druhý a planoucí tank začal utíkat…. Jako tenkrát ještě fungující tramp jsem měl radost, že jsem poprvé zažil pojízdný táborák.
Kresba: Josef Kobra Kučera, srpen 1968
P.S. - Kresbu jsem našel snadno, protože té kolekce si vážím. V tom hektickém týdnu jsem si o navrácení kreseb nežádal, ale vynikající kolega Ivan Kovalenko (zemřel v exilu) je sbíral a předal je šéfredaktorovi časopisu Svět práce, spisovateli Janu Drdovi a já je jenom jednoduše (červenou) dobarvil. Jinak v týdnu, než se vrátili naši moskevský protokol podepisující „hrdinové“, byly kresby jen černobílé a některé, nedochované, jsem ryl do klišografu.