Když před časem přiletěla na pozvání Mezinárodního festivalu Porta do Čech Rosanne Cash, sešli se v pražském studiu České televize s Mirkem Černým. Tento velký znalec americké country i americké angličtiny s ní před kamerami vedl  rozhovor. Pak (myslím, že společně) odjeli do Ústí nad Labem. Ptali jsme se Mirka -"tak co, jaká je? Jaká byla?" - "Nevím, jaká byla ona", odpověděl ten skromný člověk, "ale já jsem byl výbornej!"

Mirek Černý se tuto středu dožívá 75 let a my v ten den přineseme velký rozhovor s Honzou Dobiášem.

Tento týden začneme v pondělí nejen skopičinou ptáka Arthura, o němž jsem si k zoufalství novináře Ivana Hanouska dlouho myslel, že je kocour (někdy si to myslím pořád), ale i velkou reportáží Lilly Pavlak z největšího evropského bluegrassového festivalu ve francouzském La Roche. Lilka na závěr popisuje trochu dojemné setkání s krajany, kteří jí řekli -  "přijeli jsme sem kvůli vaším článkům, které jsme četli."

Úterý 21. srpna je výročí nejtragičtější události druhé poloviny minulého století - invaze vojsk Varšavské smlouvy (ale bez Rumunů, ti odmítli) do obrozujícího se Československa. Tuto událost připomíná výstava fotografií Františka Dostála i jeho průvodní text. Připravila Hanka Hosnedlová.

Ve čtvrtek upozorníme na dalšího jubilanta - hudební publicista i slavný disc-jockey Miloš Skalka se dožívá pětašedesáti let. Milý text o něm napsal jeho kolega a snad i spolužák z novinářské fakulty Jan J. Vaněk, dlouhá léta kulturní redaktor týdeníku Signál. Honza je stále víc podoben jistému ruskému šlechtici. Neříkám mu ale Nikolaji Vasilijeviči, už léta mu říkám Gogol české kultury.

V pátek se zeptáme Co přivál vítr, už máme plno trampských novinek. A v sobotu nás náš severoamerický spolupracovník Jerry Pupál Vecka zavede do bývalého důlního města Fairplay, v kterém probíhají každoročně Burro Days, oslí závody. Soutěžící běží pouští 30 mil, to je asi 48 kilometrů společně s oslíkem, který nese náklad třiceti kilogramů. To vše na památku slavného osla Prunese (česky je to Blbec), který se dožil šedesáti let a byl chytřejší, než většina mužů okolo. Pupál tyto věci dovede popsat s chutí.

Vzpomínka jubilejní: někdy v 80. letech jsem pozval na natáčení televizního pořadu Zpívá celá rodina dva novináře - Miloše Skalku a tehdejší hvězdu televizní sportovní žurnalistiky Štěpána Škorpila. Jak bylo naším zvykem, sešli jsme se u snídaně v hotelu Voroněž naproti brněnského výstaviště, kde jsme natáčeli. A Miloš se Štěpánem povídali o jednom společném zážitku. Byli pracovně na Kubě a Miloš cítil potřebu ozvat se do Prahy své partnerce. Z Fidelovy Kuby taková možnost neexistovala. A tak Miloš, vybaven na svou dobu opravdu dobrou angličtinou, zavolal na čísi radu na americkou vojenskou základnu Guantánamo. Operačnímu důstojníkovi vysvětlit tu ožehavou situaci a ten prohlásil  -" pro naše přátele z Československa to rádi uděláme. Vydržte, prosím, u telefonu." V době vrcholící studené války, kdy Reagan uzbrojoval Sovětský svaz, se přes americké vojenské linky, možná rovnou Pentagon, jistě ale přes americké špionážní a zpravodajské satelity dovolali za železnou oponu, do soukromého bytu v Praze. Když adresátka zvedla sluchátko, ozvalo se - ahoj, tady je Miloš, víš, já volám z Guantánama.

Mějte se krásně, svědčí nám to, už je nás víc než milion..