Vzkazy

  • Cédéčko s vůní kouře

    Ačkoliv ve chvíli, kdy tento článeček píši (polovina prosince), je CD s dlouhým, ale vše říkajícím názvem „Šedifky a Přeletky: Ze starých zpěvníků“, na světě teprve pár týdnů, ohlasy z různých míst jsou nejen četné, ale i velice příznivé, některé přímo nadšené.

    Celý článek...
Dnes má svátek Drahomíra Zítra má svátek Čeněk

Blue Sky Boys - zleva Earl Bolick a Bill Bolick

Dvacáté páté pokračování rozhlasové Country pohody

Invaze bratrských dvojic, které v první polovině 30. let minulého století zaplavily pláně americké hillbilly music, vyvrcholila příchodem dodnes uznávaných sourozenců Bolickových. Jediných, kteří se na moudrou radu producenta odlišili od všech ostatních už tím, že ze svého obchodního názvu vypustili právě slovo „bratři“. V návaznosti na pevně zapuštěné kořeny v Severní Karolíně – kraje „Blue Ridge Mountains, Land of the Sky“, je nahradili nádherně kamarádsky znějícím Blue Sky Boys. Stejně lákavý a průzračný jako tento název byl i jejich osobitý, nevídaně uhlazený a téměř odevzdaně jemný vokální styl, založený na pouhopouhém logicky harmonickém proplétání sólového barytonu a doprovodného tenoru.

První nastoupil na hudební dráhu Bill Bolick (28. října 1917 - 13. března 2008) V necelých osmnácti letech se stal sólovým zpěvákem a mandolinistou sestavy Crazy Hickory Nuts (sponzorem byla  Crazy Water Crystal Company), tehdy čerstvě najaté rozhlasovou stanicí WWNC v Ashevillu. Skupina sice po několika měsících zkolabovala, ale Bill ji ruče nahradil vlastní sestavou Good Coffee Boys (sponzorem byla JFG Coffee Company), v níž se vedle rodáka ze Sherrills Ford v Severní Karolíně houslisty Homera "Pappy" Lee Sherrilla (23. března  1915 - 30. listopadu 2001) objevil s kytarou i jeho mladší bratr Earl Bolick (16. listopadu 1919 – 19. dubna 1998). Právě v téhle partě poprvé zaznělo unikátní spojení Billova barytonu s Earlovým tenorem, které se stalo hlavním motorem jejich dalších koncertních, rozhlasových i gramofonových úspěchů. 

Ještě v roce 1935 se ale kluci stěhovali do Atlanty a v programu stanice WGST se objevili už jako Blue Ridge Hillbillies.  A protože z nich měl sponzor velkou radost (i peníze), zařídil jim audienci u firmy Victor. Při první frekvenci 16. června 1936 nahráli 10 snímků – mezi nimi i jeden ze svých nejslavnějších Sunny Side Of Life“–  a  producent  Eli Oberstein (13. prosince 1901 - 12. června 1960) jim na místě nabídl exkluzivní smlouvu. A když na ni kývli okamžitě je přejmenoval na Blue Sky Boys. Billovi nebylo ještě devatenáct a Earl se plížil k sedmnáctce.

Až do roku 1941 se Blue Sky Boys pravidelně objevovali v nahrávacím studiu a přinášeli do katalogu značky Victor další a na tehdejší zvyklosti komerčně poměrně úspěšné novinky jako Hang Out The Front Door Key“ (1938), „Are You From Dixie“ (1939), „Mary Of the Wild Moor“ (1940). Jenže úspěšné gramofonové tažení přerušila válka, a když se bratři Bolickové konečně zbavili uniforem, zjistili, že se vrátili do jiného, naprosto neznámého světa.

 

Stephen H. (Steve) Sholes a Elvis Presley na snímku z roku 1967

V čele produkce Victoru už nebyl jejich hodný strýček a vyznavač tradic, ale podstatně komerčnější Stephen H. (Steve) Sholes (12.února 1911 - 22. dubna 1968). Významná gramofonová osobnost, která stála v roce 1945 u kolébky nashvilleské divize značky RCA Victor, chlápek který sem přivedl Chet Atkinse, Eddy Arnolda, Hanka Snowa i Locklina, Jima Reevese a v roce 1955 Elvise Presleyho. Díky němu se Blue Sky Boys museli už při první poválečné frekvenci – poprvé ve své kariéře – smířit s účastí houslisty Samuela „Curly“ Parkera (7. listopadu 1919 - 12. září 1986). Při dalším nahrávání v roce 1947, kdy vznikl jejich nejúspěšnější snímek Kentucky, to zase byl kontrabasista Charlie Green, ale když k nim chtěli do studia nahnat ještě elektrickou kytaru, řekli 26. března 1950 oba bratři unisono: „Dost!“. Přestože se v průběhu 60. i 70. let ještě párkrát ve studiu objevili, slavná éra Blue Sky Boys skončila právě tohoto dne.

Blue Sky Boys byli nejen nejvyzrálejší a profesionálně nejdokonalejší bratrskou dvojicí, ale byli i poslední sestavou tradicionalistů z rodu old time. Jejich styl se v průběhu let prakticky neměnil a nebýt pokroku nahrávací techniky zněly by jejich snímky z 60. let stejně jako ty první, které nahráli mnohem dřív, než získali volební právo.

Událostí poloviny 30. let minulého století nebylo ovšem ani zdaleka pouze objevení Blue Sky Boys jako bezmezných vyznavačů a přísných strážců tradice. Bylo to současně i období pronikavých změn celé hudební sféry a muziky hillbilly především.

Zatímco ve 20. létech byly hlavním hráčem gramofonové firmy a později i rozhlasové stanice, které neměly větší cíl než zaznamenat a uchovat to, co předchozí generace přivedly na svět a při nejlepším na tom trošku víc vydělat (jako v případě Vernona Dalharta), v polovině 30. let bylo najednou všechno jinak. Muzikanti a zpěváci totiž zjistili, že muzikou se lze poměrně velice elegantně živit, a začali do její další cesty stále intenzivněji zasahovat. Postupně, ale s ohledem na dřívější poměry značně rychle, se podstatně intensivněji začali zamýšlet nad stylizací svého projevu, nad osobitostí i originalitou a výjimečností svého stylu a nakonec i nad vlastní tvorbou. A především konečně začínali chápat, že jejím hlavním cílem musí být co nejlépe vyplnit přání posluchačů.

 

Gene Autry

Mezitím na Dalekém západě vstupuje do ohniska obecné pozornosti mladý zpěvák protřelý praxí v  populárním pořadu chicagské rozhlasové stanice WLS Barn Dance, Gene Autry, až dlouhého zástupu možností jak se stát hrdinou filmového plátna  si konečně vybírá dlouho očekávanou legendu zpívajícího kovboje. Tančírny v Oklahomě i v Texasu plní do posledního místa zápaďácké varianty big bandů, kterým vládne Bob Wills se svými Texas Playboys, a na Jihovýchodě doslova dramaticky mění Monroe Brothers dlouhá léta ustálené návyky zpívajících dvojic v muziku dýchající energií, napětím, neustálými změnami a obrovským nasazením.

 

Foto týdne

„Štěstí je jednoduché.

Dobré zdraví

a špatná pamět."

 

Ernest Hemingway

Jste náš host číslo

5845344

Melanž

  • Jaký je Brňák

    Petr Komárek zvaný Farář z Texasu, USA, má – zdá se – silný vztah k Brnu. Čas od času nám přepošle zasvěcené texty o moravské metropoli. Většinou jsou ty texty vtipné, vyznačují se značným stupněm informovanosti. Dnes poslal následující sdělení:

    Celý článek...  
  • Jak posílat příspěvky na potlach v Texasu

    Ozvalo se nám již několik kamarádů ze zahraničí, kteří chtěli poslat peníze na naše bankovní konto na podporu 10 celosvětovéo potlachu, ae nemohli tak učinit, protože informace uvedené na trampských webových stránkách nebyly úplné.

    Celý článek...  
  • Když je v Texasu vedro, skoro se nedá pracovat

    Další zpráva o přípravách na 10. celosvětový potlach i omylu Country rádia.

    Čas letí jak ten jelen, co je šípem střelen. Sice 10.listopad 2018 se mnohým bude zdát ještě daleko, ale vzhledem k tomu, že klimatické podmínky v Texasu nám dovolují pracovat jen v určitý čas, což jsou dva měsíce na jaře a dva měsíce na podzim, není zase tolik času nazbyt. V létě jsou zde úmorná vedra, ve kterých venku pracují jen ti nejstatečnější (ke kterým my už nepatříme) a i když máme většinou mírné zimy, tak ani v těch se moc pracovat nedá.

    Celý článek...

Tiráž

Music Open
hudební časopis nejen o muzice


Šéfredaktor:
Fedor Skotal
Redakce:
Hanka Hosnedlová,
Lilly Pavlak (Švýcarsko),
Jana Skotalová

Grafika a web: Jana Skotalová

Kontakt:
musicopen@email.cz