Možná, že se nynější publikum Taxmenů (česky Celníků, tehdy před léty to bylo anglicky, ale soudruhy to zase tolik neuráželo, pozn. red.) ptá, jak se ten historik (řada knih a ještě víc badatelské práce) dostal ke country a navíc k její jedinečné formě military country. Inu, píšu blbostě. Samozřejmě, že se publikum neptá a netuší, že banjista je velmi renomovaný badatel. Ale lidi toho netuší…

Zleva Miki Ryvola, Pavel Kopřiva, vzadu Pavel Zajíc

Každoročně na podzim připravuje vydavatel Pavel Kopřiva přehlídku Volání větru v brněnském Semilassu. Letos byla spojena s křtem dvou produktů – Velkého slovníku hantecu a nového CD písniček Wabiho Ryvoly Nekončící cesta. V úvodním slovu před křtem, při němž bylo album polito moravskou slivovicí (já ho nepolil, bylo mi líto cédéčka i té slivovice, kterou jsme potom dopíjeli s Verunkou Stráníkovou), v úvodním slovu jsem přiznal své překvapení, když jsme si nad scénářem televizního cyklu Zvláštní znamení touha uvědomili, že mezi trampskými velikány jako byli Bob Hurikán, Géza Včelička, Jarka Mottl, Eduard Ingriš a další nám chybí nejméně jedno jméno – Wabi Ryvola.

Jiřina Fikejzová na snímku s Janou Kratochvílovou

Natáčeli jsme s legendární textařkou Jiřinou Fikejzovou v malé kavárně na pražských Vinohradech. Ta šarmantní dáma má neuvěřitelných 86 let a podle všeho se tomu sama trochu diví. S nadhledem, ten jsem u ní vždycky obdivoval. Když už kameraman s technikem balili nádobíčko a my ještě chvíli seděli u kávy a skleničky vína, věnovala mi paní Jiřinka svou knihu pamětí Povolání textařka… v důchodu? Byl jsem trochu na rozpacích, mám pocit, že to byl její poslední autorský výtisk… Jenže, říkám plaše, my se nevídáme často, ale asi se máme rádi.

Většina čtenářů novin patrně pod zkratkou GP zná Grand Prix, Velkou cenu motoristů, ale když je GP v Semaforu a má pořadové číslo 124, je jasnější, že jde o Gospel party, už hezky dlouho vyprodaný pořad Zuzany Stirské a jejího zpěváckého sdružení. Zuzana o jeho vzniku vypráví, jak sama neuspěla po návratu ze zahraniční části svého života v několika konkurzech, protože neměla ani věk pod 25 let, ani míru nad 180 cm, a proto se nakonec rozhodla, že si udělá kapelu sama, v níž budou lidé bez ohledu na míry, váhy, roky, zdraví, nemoci atd.  Už v této chvíli se Semafor chechtá – a pak ještě mnohokrát během večera – slovům zpěvačky, která pamatuje vyprodaný Semafor ještě na Václavském náměstí, jenže to jí bylo jako dětské zpěvačce deset…

K narozeninám Hany Hegerové vydává Supraphon album nazvané Zlatá kolekce 1957 – 2010, obsahující na třech discích celkem 67 nahrávek. Ty jsou rozděleny tématicky, takže disk prvý, nesoucí název Srdcovky, obsahuje výběr toho nejlepšího, co paní Hegerová natočila. Jsou tam písně Jiřího Šlitra a Pavla Kopty Dnes naposled a Černá Jessie, ze semaforského působení nemůže chybět Barová lavice, z převzatého repertoáru česky otextovaného Pavlem Koptou tu je například Maestro Tango, Lásko prokletá a Milord, je tu samozřejmě i Hapkova a Horáčkova Levandulová a poslední album Mlýnské kolo v srdci mém zastupuje píseň titulní a slovensky zpívaný hit Léo Ferého Ten zlodej čas.

Někteří kamarádi a kamarádky ti říkají Tondo, ale většina lidí tě zná jako Tonyho. Od kdy jsi Tony a proč?

Tony je přece anglický název Tondy, ne? V tom trampském světě se to takhle dělalo. Když někdo byl Pepík, tam mu říkali Joe, tak místo Tonda říkali Tony, no.

Na 3.základní kolo  11.ročníku hudební soutěže  budu vzpomínat hned z několika důvodů. Ten první bylo už metro, cestou do Music City. Bylo totiž narvané převážně omladinou, která však na stanici Českomoravská zamířila k velké O2 aréně. Vzhledem k velkému počtu děvčat a slečen bylo jasné, že nejde o hokej.  Byl tam koncert a  když jsme šli před půlnocí domů, vyřítili se davy z haly a cestou do metra ještě míjely prodavače triček skupiny Nickelback.

Podzimní notobraní

Kalná a mlhavá rána, deštivé prochladlé dny a zachmuřená obloha nutí člověka ke krokům, které by nějakým účinným způsobem prosvětlily tuhle podzimní depresivní náladu. Jedním z takových zaručených tahů byl i říjnový zpěvavý večer, na který si Spojené osady českobudějovické pozvaly do boršovského vodáckého kempu na břehu Vltavy pražskou kapelu Zlatý orel a písničkářského barda z Plzně – Béďu Šedifku.

Ani se nechce věřit, že ještě existují nahrávky s Janem Werichem, které nebyly dosud publikovány. A přece se jich Robertu Tamchynovi podařilo najít tolik, že to vydalo na další album. Jmenuje se BABÍ LÉTO JANA WERICHA, vyšlo v Radioservisu a obsahuje osm vstupů, z nichž ten prvý přináší Janem Werichem čtený dopis Williamu Shakespearovi, známý dosud jen v tištěné podobě jako předmluva ke knize Falstaffovo babí léto.