Miki Ryvola
Listopadový Potlach v Malostranské besedě začal vzpomínkou Tonyho Linharta, jak uváděl v minulém století první Potlachy s Wabim Ryvolou a střídavě hráli Hoboes a Pacifik. A po téhle vzpomínce to začalo jako tenkrát: Pacifik začal třemi písničkami, ze kterých (kromě dalších, samozřejmě) udělal čas hity: Dobrý den, Stovky vlaků a Stopy sešlapanejch bot. Z Hoboes zbyl vlastně jen Miki Ryvola, který přišel za obrovského nadšení narvané Besedy a hrál věci, které ten uběhlý čas popřely.
Před šedesáti lety, 1. 12. 1953, se narodil Jiří Pavlica, jedna z nejdůležitějších postav současné české hudby. Protože naše osobní kontakty a občasná tvůrčí spolupráce už trvají přes dvacet let, láká to k pojednání šíršímu. Řekl bych, že prvních dvacet pět let jeho života více méně přímočaře směřuje k primáši Jurovi Pavlicovi (až na to, že ho rodiče přiměli studovat střední ekonomku), dalších třicet let pak od primáše Jury k Jiřímu.
Původní trio KTO ze 60.let minulého století. Zleva Vláďa Morava,Franta Turek, Franta Hacker.
Pár lidem se možná zprvu nezdálo, že dělají jen v triu (dvě kytary a banjo), ale kluci si své písničky upravovali pro sebe. Franta a Vláďa hráli na kytary a zpívali. Turek hrál banjo, které si sám navrhl a stavěl mu ho houslařský mistr Přemysl Špidlen, soused vedle kterého Franta v Jungmance bydlel. Jejich muzika měla jakoby jiný, nový „šmak“. Prostě byli jinačejší.
Na zcela mimořádný koncert své hudební kariéry, který se loni v létě odehrál v Třeboni, zavzpomíná rocková skupina Katapult v sobotu 30. listopadu v třeboňském divadle. Bude to navíc její historicky první vystoupení v tomto sále, na který má neblahé vzpomínky z doby před třiceti lety.
Peter Rowan Band - Chris Henry, Mike Munford, Peter Rowan
Středa: Chtěla jsem být už v osm ráno na Storytelling session s bluegrassovou legendou Tommy Edwardsem ze Severní Karoliny. Ale trochu jsem zaspala. Hop do Starbucks pro kafe, abych stihla aspoň poslední půlhodinku povídání. Moc mne mrzelo, že jsem tam nebyla od začátku, bylo to moc zajímavé.
Letos se mi do Ameriky moc nechtělo, ale moje přirozená zvědavost nakonec zvítězila. IBMA World of Bluegrass – Svět bluegrassu - se opět na příští nejmíň tři roky přestěhoval, tentokrát z Nashvillu do Raleigh v Severní Karolině. Když už jsem jezdila do Owensbora, Kentucky, kde to všechno začalo, do Louisvillu i do Nashvillu, tak jsem na tom prvním v Raleigh prostě chybět nemohla.
Daniela Pavlatová a Josef Kobra Kučera
To je dobře, že si Josef Kobra Kučera nedá pokoj a čím víc věcí dělá, pořádá nebo vyřizuje, tím je spokojenější, zdravější a mladší. Teď například otevřel slavnostní vernisáží, k níž hrál pan Vrchotický na harfu, už 398. Salon kresleného humoru.
Vzpomínání na zatopené kempy
Však náhlé volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem : je poslední den. Voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí. Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, co nosil tě v náručí romantickém. Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět s ní, svět s ní.
Tak zní poslední sloka známé písničky Honzy Nedvěda s názvem Hráz, kterou zpívali Brontosauři od roku 1974.
Poprvé jsem se s ním sešel v roce 1969 u pomníku amerických vojáků na Ypsilonce u Chebu. V padesátých letech se pokoušel režim tento památník zbourat, ale nemohl. Pozemek, na kterém stojí, je totiž majetkem americké vlády. Tak jej alespoň kolem dokola osadili keři a stromy, aby nebyl ze silnice vidět, a silnici posunuli o něco dál. Přímo pár metrů od památníku po pravé straně stála vždy „dělnická“ maringotka, o kterou byla opřena lopata s krumpáčem. Okna byla tmavá a přes ně Státní tajná bezpečnost sledovala a fotografovala lidi, kteří se tam scházeli.