Pacifik

Všechny úvahy o tom, že se Porta vrátí do Ústí nad Labem padly již na podzim roku 1971. Tehdy totiž bylo rozhodnuto, že se Porta opět přestěhuje, tentokrát na úplně opačný konec republiky - do Hornického domu kultury a techniky v Sokolově. Hostitelem se tedy opět stali horníci, kteří V. ročníku Porty tolik přáli. Hlavní pořadatel, ČÚV SSM, získal s pořádáním tohoto festivalu již větší zkušenosti, takže hned od počátku roku 1972 se začal pokoušet odstraňovat nedostatky, které Portu provázely v minulých ročnících. Od středy 1. do pátku 3. března uspořádal v hotelu Dolina v údolí pod kokořínským hradem seminář organizátorů Porty. Střídavě se tu přednášelo a diskutovalo o trampské písni, folkové a country hudbě, Portě a muzice pro mladé lidi vůbec. I při kytaře se zapělo a Milda Langer měl snad svoji nejdelší diskotéku, při které se mnoho dozvěděli i odborníci.

Pozdrav „nazdar“ prý vznikl ze zdravení se našich předků vybírajících korunku ke korunce peníze na stavbu Národního divadla. Tedy: Na zdar Národního divadla. Není to však jisté. Trampské „ahoj“ je pozdrav námořníků. To prý jisté je. Nazdarem se zdraví sestry a bratři sokolové, ale určitě si to při setkání Tyrše s Fügnerem tito dva zakladatelé neříkali, protože Sokol vznikl o 20 let dříve, než „Zlatá kaplička“. Takže teď slaví 150 let a slaví je XV. sletem. Zdá se vám, že na ta léta je sletů nějak málo? Inu, Sokol byl zakazován, povolen, zakazován a povolen – dneska je zrovna v době povolení, leč chudý, protože minulý starosta byl Hušákův člověk. Peníze na opravu tělocvičen atd. tudíž jsou jenom ve velmi malém množství. Byly utraceny za kyslík, tedy arénu O2.

Americký veterán z Vietnamu, s kterým se na svých cestách potkal Jerry Pupál Vecka

NA PÁLAVĚ SE UKLÍZELO

Sešlo se nás v pátek v Mikulově sedmadvacet. Část z Gymnazion klubu, jinak lidé z Brna, většinou studenti VŠV. Během soboty a neděle jsme stihli prohlídnout si Pálavu, seznámit se s projektem Chráněné krajinné oblasti, pobavit se i trochu pomoci ochranářům. Pročesali jsme Sirotčí hrádek nad Klenotnicí s jeho přilehlým okolím a posbírali jsme všechny navštívenky, které tu lidi zanechali. Během jediného dopoledne jsme nasbírali valník konzerv, skla a papíru. Nechyběly ani dvoje ponožky a kabát.

Žluté růže a Olga Matušková zahajují muzeum

Waldemar Matuška – třebaže má na vyšehradském hřbitově hrob s deskou, kterou mu navrhl kamarád Kristián Kodet – je tady pořád s námi a dosvědčily to i dvě události, kterými jsme si připomněli Waldovy ( už tohle pojmenování, pod kterým ho všichni znají, o něčem svědčí) nedožité osmdesátiny.

Čas běží tak, že si ho vlastně ani nevšímáme. Naštěstí jsou příznaky, které jej doplňují a vlastně vyjadřují. Rodí se děti, umírají nám kamarádi, mění se barva vlasů nebo vlasy vůbec mizí. Kalek je obec nad Chomutovem, kterou prochází potok, zároveň tvořící hranici mezi Českem a Německem. Nejviditelnějším „kalendářem“ je kopec za vsí, na jehož vrcholu je kostelík. Po válce se tu točil tehdy velmi populární film Uloupená hranice, pak tu bylo hraniční pásmo a kostelík chátral. Když tady Luboš s Verunkou Stráníkovi uspořádali na louce pod silnicí, kde Kalek už končí, první muzikantský potlach, byl kostelík smutnou pastouškou se špatnou střechou, do cihel vymláceným vnitřkem a vzrostlými stromy, které rostly i z hrobů kolem hřbitůvku, jenž kostelík obklopuje, jak se tak dělávalo.

Již XI. bluegrassový festival v Lukách nad Jihlavou, malebném koutě Českomoravské vysočiny, kudy protéká bájná trampská řeka, se konal 29.-30.června, tentokrát ve znamení koncertu se zpěvákem milovaným, s Vladimírem Mišíkem. Předcházela mu tradiční dopolední spanilá jízda terénních válečných vozidel, v níž dominovaly americké jeepy, ale i ruské uazy nebo vojenské škodovky, překrásnými kouty Českomoravské vysočiny.

Pražský Jananas, úvodní skupina večera - Jaromír, Jana, Jan

To východočeské město nemá jen proslulý festival, spojený se jménem Bedřicha Smetany, nemá jen půvabné náměstí, které obháčkovává podloubí třeba jako to telčské, nemá jen Smetanův dům či zámek, který znají muzikanti i diváci z celého světa. Nemá jen sousoší s deskou, oslovující především starší občany této republiky, protože si bere na paškál někdejšího ministra kultury Zdeňka Nejedlého. Má také Kotelnu, což je od roku 1994 hudební klub a předtím to byla skutečně kotelna, vyrábějící teplo pro nedaleké sídliště.

V+W tentokrát obráceně - Jan Werich a Jiří Voskovec

Jednoduché V ve slavné značce V+W má narozeniny 19. června a my máme proč je slavit, i když oslavencův popel zčásti leží vedle Werichova popela na pražských Vinohradských hřbitovech, zčásti v Atlantickém oceánu, nejspíš u Long Islandu, kde byl Atlantiku svěřen. Říká se ( tedy v Čechách určitě, ale patrně i jinde), že nic není náhoda, a tak nepřekvapí, že další ze slavných dvojic naší kultury – Jan Vodňanský – se narodil sice o řadu roků později, ale také 19. června. Už překvapivější je skutečnost, že malý Jeník Vodňanský viděl slavný film V+W Pudr a benzin už v osmi letech a že už tehdy si řekl, že by se s panem Voskovcem chtěl potkat. A to se také stalo, i když mezitím uplynula spousta let. Ale aspoň mohl jet do Ameriky jako polovička významné a výrazné dvojice Vodňanský – Skoumal, a tak se potkali vlastně dva kolegové.