Jedna z expozic Regionálního muzea v Jílovém u Prahy činí místo neopakovatelným, unikátním. Nese název Tramping stále žije!, s podtitulkem …nejen v dolním Posázaví“. Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví a dolní Posázaví je jednou z  kolébek tohoto ryze českého romantického fenoménu. Není tudíž náhodou, že muzeum se tomuto společenskému jevu věnuje a stalo se tak zcela ojedinělým turistickým cílem. Návštěvníci tu nahlédnou do historie i současnosti např. na „verandě stylového srubu s vyhlídkou na Vltavu“, mohou zalistovat trampskými časopisy, nahlédnout do interiéru trampské chaty, či na interaktivní mapě objevovat polohu trampských osad po celém Česku. Muzeu se podařilo shromáždit autentické předměty z pozůstalostí např. po známém trampském bardu Tony Linhartovi (bývalý lídr kapely Pacifik), prvorepublikovém tuláku a spisovateli Gézovi Včeličkovi, autorovi trampských šlágrů Jarkovi Mottlovi, ale i množství osadních vlajek, pamětních „placek“, „camrátek“, fotografií, výstřižků z dobového tisku, úředních listin, sportovních trofejí ze soutěží na trampských osadách, atd.

Mimořádně atraktivní jsou dokumenty, jež si lze vyvolat na dotykové obrazovce. Můžeme posedět a číst trampské povídky, zasmát se nad vtipy (nejstarší z roku 1925), či u „osadního ohně“ si pustit trampské hity dle osobního výběru. Děti si mohou zkusit, jak sbalit tornu, nebo jak uvařit guláš. „Myslím, že nejen trampové si zaslouží novou, moderní expozici vonící dřevem a dobrodružstvím, proto zveme všechny návštěvníky na procházku lesem a trampskými osadami“, charakterizuje novou, zcela ojedinělou část muzea jeho ředitelka Šárka Juřinová.

Těmto slovům dalo za pravdu oficiální otevření expozice, které se uskutečnilo v sobotu 18. Března t. r. Vernisáže se zúčastnilo odhadem mezi 300 – 400 hostů, především trampů, kteří  většinou přišli ve svém tradičním oblečení, jak je lze vidět v přírodě a na osadách. Pracovníkům muzea se podařilo v prostorách historického Domu Mince, kde sídlí, vytvořit nefalšovanou trampskou atmosféru. Na nádvoří nechyběl kotel s buřtgulášem a k němu čerstvým venkovským chlebem, výčep s „točeným“, dostatek bylo i špekáčků, které bylo možno opékat na venkovním ohni. Závěrem přišel na řadu i dort ve tvaru kytary, který učinil sladkou tečku, jaká sice nebývá na trampech zvykem, ale při slavnostní náladě „neurazila“… Samozřejmě celé slavnostní odpoledne se nemohlo obejít bez trampské muziky. Tu spolehlivě obstarala známá a po léta úspěšná kapela Pacifik. Bohužel už bez svého někdejšího lídra Tonyho Linharta, kterému však byla celá expozice symbolicky „věnována“.

Foto: Míra Navara